Jack Teasure a cesta o život

24.kapitola

Jack
,,Prosimtě vstávej!"
,,Ne! Já už prostě nemůžu."
,,Notak Same."
Zdolávali jsme jeden z kopců. Ale.......no Samova únava se projevila. Seděl na nějakém kameni a odmítal pokračovat.
,,Ne. Už prostě nemůžu. Pořád jen chodíme a chodíme. Já už nejdu."
,,Přece s tím teď nesekneš! Musíme se dostat domů. Čím dřív tím líp. Prober se přece."
,,Ne. Zůstávám tady."
Snažil jsem se najít nějakou možnost,jak bych ho nalákal.
,,Hele,najdeme nějakou hospodu. A chvíli si odpočineme. Je pravda,že pořádné jídlo jsme neměli už čtrnáct dní. Tak pojď přece."
Doufal jsem,že to zabere. Naštěstí zabralo.
Sam se s neochotou zvedl. Podíval jsem se do peněženky. Super. Mám už jen třistovky. Pokud chceme,aby nám peníze vydržely aspoň na týden,můžeme si koupit tak maximálně polévky. Možná s jedním jídlem.
,,Ehm,Same? Kolik máš peněz?"
,,Nula. Utratili jsme je za ty nové karimatky. Když nám tamty uletěli."
,,Ou,nojo."
Do háje. Do háje. Do háje.
,,Na co čekáš?"zeptal se nevrle Sam.
,,Na nic. Už jdu."

Konečně se před námi objevila ta mizerná hospoda. Sam celou dobu nadával a mě to už fakt unavovalo. Jestli zjistim,že je zavřená.....
Z hospody vyšel nějaký muž. Uuf.
Sam se rozběhl. A já neochotně za ním. Muž mě celou dobu sledoval.  Cítil jsem se trochu trapně.
,,Dobrý den,"řekl jsem a zmizel do hospůdky.
Muž na to nijak nereagoval.
Sam už na mě mával u stolu a vedle něho stála číšnice. Rychle jsem mezi ně vtrhl,než stihl Sam cokoliv říct.
,,Dáme si dvě kofoly,gulášové polévky."
,,Ano dobrá. Pečivo je v ceně."
,,Děkujeme."
Číšnice se na mě podívala jako na idiota a odešla.
Sam se na mě díval stejně jako ta číšnice.
,,Chtěl jsem pečený kuře! Mám hlad,jsem unavenej a ani si nemůžu dát kuře."
Snažil jsem se to nějak vysvětlit,abych se vyhl tomu,že nám pak nic nezbyde. Jelikož to by ho asi moc nepotěšilo.
,,Když si dáš to kuře,tak pak se nikam za dnešek nepohneme!"
Připadal jsem si jako rodič co utěšuje malé děcko.
,,Ale prosimtě,pořád chodíme! Pauza by nám prospěla. Však jsme už v Krkonoších."
,,Ještě ne. Same uklidni se."
,,Ne. Mám hlad. Už čtrnáct dní jsme jedli jen jablka,polévky do hrnečku,špagety a podobné věci! Chci pořádně jíst."
,,Same,zníš jako Otesánek. Prosimtě klid."
,,Přeobjednej to."
,,No tak dobře. Ale uklidni se už."
Sam si sednul. Bože. To zase bude něco. V duchu jsem se rozloučil s penězi.
Šel jsem k baru a našel tu číšnici. Zrovna čepovala pití.
,,Ehm,promiňte. Mohl bych tu předchozí objednávku přeobjednat? Kamarád nemá na polévku chuť. Ale nebojte! Dáme si něco dražšího."
Číšnice se na mě naštvaně podívala.
,,A co si tedy dáte?!"
,,Ehm...tamhle to pečené kuře s bramborem. To vypadá mooc pěkně! No a pro mě...to samé. Nebudu přece na něj jen tak koukat,jak si pochutnává a já....hehe."
,,Takže tedy dvakrát?"řekla nakvašeně.
,,Ano prosím. A to pití stále platí ano?"
,,Všechno to bude?"
,,Jojo. Totiž ne. Ještě...."
Číšnice na mě hodila opravdu hnusný pohled.
,,Ještě Vám chci popřát hezký den. Ehm...naschle."
Co nejrychleji jsem upaloval k Samovi.
,,Dík. Pak ti ty prachy vrátim."
Zlostně jsem se na něj podíval.
,,Choval ses jak mimino!"
,,Hele,mám hlad."
Už jsem chtěl něco namítnout,ale Sam mě nepustil ke slovu.
,,Neřešme to už,prosím. Objednal sis i pro sebe něco?"
,,Jo. To samý."
Poplácal mě po zádech.
,,Tak vidíš. Najez se,bude dobře."
Kývnul jsem na souhlas.
Až na to,že jsem si říkala přesně opak.

,,Bože to bylo výtečný,"zaskřehotal Sam.
,,Jo,jako jo."
,,Tak. Teď bychom si chvilku mohli dát pauzičku,jít si sednout někam ven a relaxovat."
,,Same,musíme jít."
,,Nic nemusíme. Tak pojď."
,,Musíme ještě zaplatit."
,,Notak na co čekáš?"
Podíval jsem se na něj.
,,Same prosím,nemohl bys to udělat tentokrát ty? Já už ty pohledy od té číšnice nechci vidět."
,,No jo. Tak mi podej tu peněženku."
Sam mávnul. A číšnice ho viděla a přišla k nám.
,,Takže,dvakrát kofola,dvakrát kuře s bramborem aa....to je vše,že?"
,,Ano."
,,Dobrá."
Číšnice sečetla a Sam jí dal peníze.
Když odešla,Sam se na mě nevěřícně podíval.
,,Tos mi mohl říct,že jsme bez peněz."
,,Byl jsi na pokraji zhroucení. Myslíš,že jsem fakt mohl?"
,,Zhroucení?"
,,Jo. A už se konečně přestaň hádat a pojď."
Sam zaváhal,ale nakonec se také zvedl ze židle.
Podržel jsem mu dveře a Sam už to na mě chrlil.
,,Hele,ale co teď budeme jíst? Už si nic nekoupíme. Všechno jsme utratili. Ok,když nepočítám ty dvě koruny!"
,,Klid. Něco vymyslíme. Hlavně,to ty ses chtěl pořádně najíst. Já bych si dal jen polévku,ale....."
,,Polívku? Tak proč sis ji nedal!"
Nevěřícně jsem se na něj podíval.
,,Drž už hubu,fakt!"
Byl jsem překvapený,co jsem to dokázal říct. A Sam asi taky. Ale něco nám nedošlo. U dveří hospody stál ten muž,kterého jsem pozdravil. A my jsme si ho nevšimli......
Objevil se před námi a já překvapením spadl. Jelikož bylo divné,aby tady strávil ještě asi čtyřicet minut.
,,Myslím,že teď se nebudete hádat o to,kdo zaplatí,že?"
Někdo mě chytil za ruce. A zezadu mi je svázal. Muž kopl Sama do břicha. Sam se za něj chytil a muž ho skopl na zem ke mně. Jeho společník,pravděpodobně ten,co svázal mě,svázal i Sama.
Já jsem překvapením nemohl mluvit. Co to dělají?
,,Hej,okamžitě nás pusťte! Slyšíte?!"zařval na ně Sam.
Oba muži se mu vysmáli.
,,Buď zticha,chlapečku. Podívej,tvůj kamarád to umí,tak se uč."
Vzpamatoval jsem se.
,,Co to děláte? Hned nás odvažte!"vykřikl jsem.
,,Tak už není tak dobrej v nemluvnosti. Ale drž hubu mu jde. Hej, Fille! Podej mi ten roubík!"
Mužův společník mu vyhověl. Ani nepoděkoval a rval ho Samovi do pusy. Ten se bránil,ale nebylo to nic platné. Muž se poté podíval na mě.
,,S tebou si popovídám. Ale jinde. Jdeme!"