Sjelevenn

7

„Nejdeš se mnou?" zeptám se Annicy, který sedí v kuchyni a dojídá oběd. „Aby mi ti idioti něco polámali jako tobě? Ne díky," odfrkne si. „Třeba se Askel konečně přestane bát malé holky," zamrkám na ni a ona vyprskne smíchy. „Jo, a nebo na tebe pošle všechny vlky najednou, to by vyšlo nastejno," zavrtí hlavou. Pokrčím rameny „Tak nic no."

Vyjdu před dům, kde sedí Kolbein a čte jednu z těch jeho starých knih. Tiše se k němu přikradu a obejmu ho kolem krku. „U Bohyně, Månen, tohle mi nedělej," s úsměvem ho políbím na tvář, „Mám tě ráda," zašeptám. Pokaždé, když ta slova vypustím z úst, mám zvláštní pocit. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Pohladí mě po pažích a stiskne je „Já tebe taky, dítě. Jdeš trénovat?" zeptá se, když uvidí že se chystám proměnit. Nadšeně přikývnu a zavřu oči. Luna už se nemůže dočkat až se rozběhne lesem a protáhneme si tlapy.

Na louce už jsou všichni, radostně skočím na Askela a kousnu ho do ucha Måne! Přestaň, chováš se jak malé děcko! Zavrčí, ale náladu mi nepokazí. Přivítám se i s ostatními, Askel zavrčí a velitelským tónem zahájí trénink.

Vrátím se do domu a dám si sprchu. Dobrá nálada mě přešla v momentě, kdy jsem zjistila, že ani dnes se souboj, na který jsem se tak těšila konat nebude. Byla jsme naštvaná, ale využila toho k další přípravě; jsem si jistá, že se jednou dočkám.

Ještě je celkem brzy jít spát a tak si z knihovny vezmu jednu z knih a posadím se na verandu. Moc tomu nerozumím, angličtina není jedna z mých nejsilnějších stránek. Smečce rozumím proto, že vlci mezi sebou mají pouto a něco jako vlastní jazyk, takže můžete mluvit jakkoliv, vždycky si budou rozumět. Nakonec to vzdávám, zakloním hlavu a sleduji hvězdy. Je to nádhera, tolik hvězd jako zde, jsem nikde neviděla.

Ozve se smích, který následují kroky, „Månen!" Askel je očividně pod parou stejně jako jeho kumpáni. „Ahoj Askele, Einare, Marcusi," posadí se kolem mě až zauvažuji, jestli ta houpačka pod jejich vahou nespadne. „Co tady děláš?" pokrčím rameny. „A co vy?" nechci na to odpovídat, moje nálada není zrovna nejlepší a nechci jim kazit tu jejich. „No, říkali jsme si: Månen určitě bude potřebovat povzbudit. Tak jsme vzali pivo a jsme tu," podají mi jednu flašku a musím se usmát. „Díky," alkohol je řešení špatné nálady a naráz vypiji polovinu flašky. „Sakra holka," ozve se překvapeně Marcus, „ty teda umíš pít." S úsměvem se na něj otočím, „Jo, stejně jako vás porážet, co?" dloubnu ho do žeber. Je mi jasné, že ta dnešní porážka ho hodně naštvala. Byla to náhoda, vím to, protože mu podklouzla přední tlapa a ztratil rovnováhu, ale to nikoho zajímat nebude.

Zavrčel a ukázal na mě prstem, „Máš jediné štěstí, že jsi na naší straně," zacukají mi koutky a vážně přikývnu. „Dlouho jsem se nemohl vyrovnat s tím, že Alfa chtěl aby jsi cvičila s námi," ozve se Askel a všichni ho sledujeme. Mračil se na flašku, kterou točil v dlaních. „Nikdy jsme s holkama netrénovali, ale musím uznat, že jsi dobrá. Hlavně z toho nedělej-" nenechám ho to doříct. „Díky bráško!" obejmu ho a slyším jen jak si odfrkne. Je mi to jedno. Uznání od něho je pro mě důležitější než cokoliv jiného. Nakonec to vzdá a obejme mě taky. „Přesto že jsme na tebe tvrdí tě máme rádi, to víš že?" ozve se Einar a Marcus přitaká. „Mám vás ráda kluci. Nikdy jsem bráchu neměla a najednou mám tři!" cítím se v jejich objetí šťastná.

Mám otce, sestru, tři bratry a celou řadu dalších lidí, kteří mě mají rádi takovou jaká jsem. Nic jiného jsem od života nechtěla.

Ráno vstanu před svítáním a jdu se proběhnout. Luna se vyspala stejně dobře jako já, včerejší večer byl lepší než si mohla představit. Kluci se mnou dlouho do noci seděli venku a vyprávěli historky. Už jsem se nemohla dočkat odpoledního tréninku. I když jsem pochybovala, že by se Askel konečně odhodlal se mnou utkat, těším se na všechny.

Dnes se mi dařilo, opět jsem porazila Einara, který už si na to pomalu zvykal. S Marcusem to bylo těžší, věděla jsem, že silou a velikostí se mu nikdy nevyrovnám. Není důležitá síla ani velikost, ozve se mi v hlavě Askelův hlas. Musíš být chytřejší než tvůj protivník. Vím, že jsem rychlejší než oni a musím toho využít. Marcus znovu vyrazil proti mně a já se přinutila zůstat na místě do poslední vteřiny, pak jsem prudce uskočila na stranu a sekla po něm tlapou. Zavrčel a podíval se na rameno, kde mu stékala krev. Nebolí to moc? Když ho rozptýlím a vyprovokuji, nebude tak ostražitý a začne dělat chyby. To se mi také povede, otevře tlamu a ožene se proti mně zuby. Zavrčím a rozběhnu se proti němu. Vyskočí a chce mě přitlačit k zemi, to ale čekám a skrčím se, takže mě přeskočí. Co nejrychleji se otočím a napřáhnu tlapu abych ho dorazila. Jakmile otočím hlavu zjistím, že je ve stejné pozici. Dost! Ozve se velitelský hlas, Remíza, řekne a pokyne hlavou. Vážně? My jsme skoro porazili Marcuse? Luna skáče přemety a vije co jí hrdlo stačí. Všichni se seběhnou aby řekli jak dobrý boj to byl. Jsem na sebe hrdá, i na Lunu. Nebýt jí, nikdy bych to nedokázala.

Jdeme domů! Rozpustí to Askel a se všemi zamíří z louky, ale já zůstanu stát a sleduji jak odchází. Zpozoruje že stále stojím a otočí hlavu. Ty nejdeš? -Ještě se půjdu projít. Pak přijdu.

Bloudím lesem a přehrávám si dnešní souboje.