Sjelevenn

24

Procitnu, ale oči neotevřu. Chci si užít ten pocit, kdy se cítím jako znovuzrozená. Pomalu se mi vracejí vzpomínky na to co se stalo. Vážně je ze mě Alfa? Ale já nemám ponětí co to znamená a obnáší? Je to velká zodpovědnost, nejsem na to připravená. Vlčice se protáhne a zívne. Nejsi na to sama. Máš mě a Grense.

Grens. Pootevřu oči abych zjistila kde jsem. Venku je tma, velkými francouzskými okny dovnitř svítí slabé měsíční světlo. Nad sebou jsem měla prosklený strop, takže byly vidět hvězdy. Musela jsem se pousmát, bylo to dokonalé.

Ozval se hlasitý nádech a pootočím hlavu za zvukem. Já i má vlčice se pousmějeme. Vlasy mu padají do obličeje a zarostlá tvář mu dodává na mužnosti. Vypadá jinak. Odhrnu jeden pramen a pohladím drsnou tvář. Ani se nepohne, jen otevře oči.

Dívám se na něj a jako by to byl úplně jiný člověk než jsem znala. Působil cize. Možná poznal mou nejistotu. Pažemi, kterými mě už tak objímal mě přitáhl k sobě a zabořil hlavu do mých vlasů. Párkrát se zhluboka nadechl a zachvěl se.

„Omlouvám se," vím že mu to musím říct. Zachovala jsem se k němu hnusně a zaslouží si to slyšet. Odtáhne se a zavrtí hlavou, „Ne, to já bych se měl omluvit. Choval jsem se majetnicky. Tak jsem se bál že o tebe přijdu, až jsem si neuvědomoval jak tě dusím. Otec mi opakovaně říkal že ti musím nechat prostor, ale neposlouchal jsem. Chápu proč jsi odešla. Bylo to pro mě těžké. Několik dní jsem běhal po lese a snažil se tě najít, ale pokaždé to byla slepá stopa," pousměji se a pokrčím rameny „Askel je dobrý učitel." „To teda. Když mi došlo že je to zbytečné, nějakou dobu jsem se utápěl v sebe lítosti. Nakonec jsem si řekl, že za tvůj odchod může Kasper, tak jsem se vydal sem abych ho zabil, ale věděl že přijdu. Několik dní mě mučili," zamračím se a přikývnu, při vzpomínce na sny se otřesu. „Já vím, v noci jsem tě vídala jak křičíš mé jméno," cítím slzy v očích, ale snažím se je zahnat. Pohladí mě po tváři „Vážně? Myslel jsem že je nemožné abys to slyšela. Jak jsi věděla kam jít?" teď přišla řada na mě, abych mu řekla svůj příběh.

„Odejít bylo těžké rozhodnutí, ale v té situaci jediné, které mě napadlo. Šla jsem na sever k Laile. První mě nechtěla přijmout, ale když jsem jí řekla svůj příběh souhlasila. Poznala jsem spoustu nových lidí i vlků. Našla jsem si nové přátele. Naučila jsem se tančit. Reidar byl skvělý učitel a úžasný přítel," cítila jsem jak se napnul i jak stiskl čelisti. Zmlkla jsem a zírala na něho. „To budeš žárlit úplně na každého?" přimhouřil oči. „Ano budu, ale teď když jsi skutečně má o něco méně," převrátím oči v sloup, „pokračuj," vybídne mě. „Když se mi v noci začaly zdát ty sny, řekl mi něco, co mě přimělo se zamyslet. Pak mi Laila řekla, že přišly zprávy že ses vydal sem. Věděla jsem, čeho je Kasper schopný. Laila zároveň potvrdila mé obavy že ty sny, nejsou sny. Došlo mi že se musím vrátit a pomoct ti. Představa jak ti ubližují mě hnala k rychlejšímu běhu a když jsem slyšela jeho přiznání ohledně tvé matky. Musela jsem se pokusit ti pomoct i kdybych měla zemřít. Mrzí mě to. Všechno," pousmál se.

Chvíli se na sebe mlčky díváme. „Změnila ses," prsty přejede po tenkém copánku, který dělí holou kůži a záplavu bílých vlasů. „A nejen vzhledem. Všiml jsem si toho už tam. Dospěla jsi a našla sama sebe." „Ty jsi taky jiný," nadzvednu koutky a přejedu po vousech. Příjemně to škrábe. Zadívám se na jeho pootevřené rty. No tak, dělej. Ozve se Luna. Na co čekáš sakra! Polib ho! Moc dobře vím že to chceš stejně jako já a on! Zasměji se. „Co se děje?" nadzvedne obočí. „Promiň, pořád neumím ovládat emoce když se bavím se svou vlčicí," zavrtí hlavou. „To nevadí, líbí se mi když se směješ. Co říkala?" očividně je zvědavý. „No, přikazovala mi co mám udělat," nedokážu odtrhnout pohled od jeho úst. Sakra, co se to se mnou děje? -No co asi? Odfrkne si Luna. „Tak to udělej," zašeptá s úsměvem. Zvednu pohled, věděl na co myslím, jeho pohled to prozrazoval.