Sjelevenn

26

Projdu místností plnou lidí a posadím se na židli, „Ahoj," pozdravím nejistým hlasem. „Jsem Månen. A nějak se stalo že jsem se stala Alfou. Po pravdě nemám ponětí co to obnáší ani jak to chodí. Chtěla bych, aby tato smečka byla rodina abychom si navzájem pomáhali a důvěřovali. Chci poznat každého z vás. Jak už jsem říkala Eirin, chci aby jste mi říkali Månen, ne Alfo. Nechci aby jste se přede mnou klaněli. Chci abychom si byli rovni. Vím že je mezi vámi spousta nových, kteří chtějí zůstat. Pokud chcete můžete, kdokoliv chce odejít, může. Nikdo vám nebude bránit," napjaté pohledy se mění na radostné.

Mírně se mi uleví. Ostatní se začnou bavit mezi sebou. Eirin se na mě pousměje a přikývne. Pousměji se. Dotek na rameni mě trochu vyděsí, pootočím hlavu a usměji se. V modrých očích se zrcadlí hrdost a něha. Skloní se k mému uchu, „Jsi skvělá Alfa," zašeptá a posadí se vedle mě.

Rozhodnu se z Eirin udělat mou pravou ruku. Potřebovala jsem někoho, kdo znal aspoň část členů nové smečky a věděl kde se co nachází.

Odvedla mě zpět do pracovny a vysvětlila, co mám udělat jako první, na co si dávat pozor a snažila se mi vysvětlit aspoň nějaké základy. Probírala jsem se papíry a úplně ztratila pojem o čase. Při pohledu na všechny ty tváře, které se na mě upíraly jsem sama sobě slíbila, že se pokusím udělat maximum pro to, abych byla taková, jakou si všichni zaslouží. Má vlčice souhlasila a snažila se mě povzbuzovat a radit. Kopa lejster byla snad nekonečná.

„Nechceš toho už pro dnešek nechat?" vůbec jsem ho neslyšela přijít. Opírá se o rám dveří se založenýma rukama a káravým pohledem. „Jenom jsem to chtěla dodělat," povzdechnu si a protáhnu bolavá záda. Teprve teď si uvědomím že už je tma. Sakra. Přejde místnost a posadí se na stůl tak, aby na mě viděl. „Vím že se bojíš že to nezvládneš, ale tím že budeš hned první den probírat úplně všechno si nijak nepomůžeš." „Já vím," odsunu židli a namáhavě se postavím. Mám úplně zdřevěnělé nohy jak jsem na nich seděla. Sevře mě v objetí a políbí, „A navíc zanedbáváš nás," řekne mezi polibky. „Nás?" povytáhnu obočí. „Ano, víš jak jsme se museli celé odpoledne přemáhat abychom tě nechali pracovat? Nemáš ani ponětí jak jsi nám chyběla," zastrčí pramen neposedných vlasů za ucho. „První jen tak utečeš z postele a pak tě najdu mezi papíry," zavrtí hlavou, „A kde bych podle tebe měla být?" nakloním hlavu na stranu a potlačím smích.

„Nejlépe se mnou," zašeptá a jemně políbí na rty, „a buď v posteli, nebo ve vaně, sprše, kuchyni, to je jedno. Hlavně abychom byli sami," mezi každým názvem mě políbí a už se úsměvu neubráním. „Ale teď jsme sami," namítnu. Rozhlédne se kolem a v očích mu tančí jiskřičky. „To máš pravdu," vstane a posadí mě na stůl. „Co to děláš?" vytřeštím oči když si přes hlavu přetáhne triko. „Doháním to, co jsi zameškala," pousměje se a když se nadechnu abych něco namítla využije toho a přitiskne svá ústa na má. Jazykem mi vklouzne do úst až zasténám. Povytáhne lem šatů nahoru a natiskne se na mě až cítím jak je vzrušený. Poslepu nahmatám okraj kalhot a stáhnu je dolů.

Až teď jsem si neuvědomila, jak moc mi celé odpoledne chyběly jeho doteky a vůně.

Zasténám když se ho konečně dočkám a zaryji mu nehty do zad. Pokaždé když přirazí stůl klapne o zem. Je mi to jedno, jsem schopná vnímat jen jeho a pocit, který ve mně vyvolává. Zabručí mi do ucha a pevně stiskne dlaně, kterými si mě přidržoval za zadek. Cítím teplo a sevření po chvíli poleví stejně jako nával orgasmu, který před chvílí prožil.

Líbá mě žádostivě, jakmile ucítím jeho prsty, které mě dráždí zakloním hlavu a vydechnu. Narovná se a sleduje co se mnou dělá. Pohybuje se mučivě pomalu a při tom mi dýchá do tváře. Zapřu se rukama o stůl a pánví mu vyjdu vstříc. Prsty zamíří tam, kde před chvílí byl on. Vsune dovnitř prsty a mě se v návalu vzrušení podlomí lokty. Dvěma prsty zůstane uvnitř a pomalu krouží, palcem druhé ruky zůstane venku a zaúpím jakmile se začne točit kolem mokrého klitorisu.

Nevím jak to udělal, ale připadalo mi to jako věčnost. Po tváři mi tekl pot, hlasitě jsem sténala a dlaněmi si mnula ňadra. Dlouho mě držel na raně a pak přitlačil a svaly se křečovitě stáhly pod návalem extáze, která byla jako tornádo, když nemilosrdně smete všechno, co mu stojí v cestě. Zrychleně jsem oddechovala a nedokázala se pohnout. Pot mi tekl po tváři a dozvuky orgasmu pomalu odcházely a nahrazoval je rozum. Rozhlédla jsem se kolem a zhrozila se. Papíry byly rozházené po zemi a stůl o metr někde jinde.

Zakryji si hanbou oči, „Bože," zašeptám a cítím jak rudnu. Co si budou všichni myslet? Muselo mě být slyšet na několik kilometrů. „No tak," chytne mě za ruce a zvedne do sedu. Stáhne šaty a zvedne do náruče. „Prosím tebe, děláš jako kdybychom dělali bůh ví co," zavrtí hlavou. „A co jiného jsme dělali?" obořím se na něj, když jde po schodech nahoru. „My jsme provozovali normální vlčí sex," řekne na můj vkus až moc nahlas. Zakryji mu ústa, ale on se jen směje. „Jsi roztomilá když se červenáš," praštím ho do hrudi. Posadí mě na postel a nařídí abych počkala.

Napustí vanu a nebráním se, když se vrátí aby mě svlékl a odnesl. Jsem neskutečně unavená a všechno mě bolí. Horká voda je jako balzám na bolavé svaly. Zavřu oči a zády se opřu o Grensovu hruď. Obejme mě a prsty přejíždí po paži.

„Zítra budu muset odejít," prudce se posadím a voda se zčeří jak jsem se prudce otočila. „Cože? Proč? Kam? Nemůžeš mě tu nechat samotnou!" panika mě převálcovala jako buldozer. Pousměje se a odhrne vlasy na záda, „Jen na jeden den, musím se vrátit domů a říct otci že jsem v pořádku," zamračím se a pocit viny mě přiměje si skousnout ret.

Jsem blbá. Úplně jsem na ně zapomněla. I na Lailu. Ale teď se nemusím bát se jim podívat do očí. Můžu vrátit to, co si Zatracenci vzali jako výkupné za mě. Ta půda patří jim. Luna přitaká a zamyslí se. A co kdybychom šli s ním? Pokud bychom vyrazili hned ráno, do večera budeme zpět. Pousměji se na Grense, který ustaraně sleduje můj obličej, ve kterém se během chvilky vystřídala spousta odlišných emocí. „Co jste spolu vy dvě ukuly za pikle?" zeptá se pomalu.

„Půjdeme s tebou. Když vyrazíme hned ráno do večera budu moct být zpět na oslavu," přimhouří oči. „No," jeho tón ani výraz neprozrazují jestli bude souhlasit nebo bude proti. Pak mě obejme a políbí, „Otec tě rád uvidí a já budu šťastný že budeš se mnou," zašeptá a usměje se.

Pomůže mi se osušit a dá mi své tričko. Když se vrátím do ložnice, padnu do postele. Objeví se s tácem v ruce a spokojeným úsměvem.

„Děkuju," posadí se vedle mě a sleduje jak se láduju. Rozdělím se s ním a chytám záchvaty smíchu, když se mě snaží kousnout do prstů. „Hej, jestli máš hlad tak si vem něco dalšího." „Já ale nic jiného nechci," má tón jako malé dítě.

„Jsme unavená," zívnu a přitisknu se k němu.