Story of My Love

1. Our Sadness

Ahojda. Chtěla bych Vás poprosit, abyste Vy, co čtete můj příběh, na konci zanechali vote. Samozřejmě nemusíte, nenutím Vás, jen by mě zajímalo, kolik lidí tenhle příběh čte ;)

Už tři měsíce to jsou... Už tři měsíce od toho večera, kdy Niall narovinu repotérce řekl, že se mnou čeká dítě. Tři měsíce už jsme nejen my s Niallem, ale i Viki s Liamem a kluci nejprobíranějšími lidmi po celém světě. Jsem už ve třetím měsící, ale všichni dělají, jako bych byla už v devátém.

No netvrďte mi že by vám nevadilo, kdyby vám někdo z holek celý den neustále stál za zadkem a na příkaz Nialla mě hlídaly.

Zrovna včera veřer jsem si chtěla udělat kafe, ale Viki mě zprdla, že se nemám namáhat, že od toho tady je, aby mi kafe uvařila.

První týden to bylo fajn, ale teď už mi to vážně leze na nervy. Divím se, že mě ještě nechají jít na záchod samotnou. Aspoň že do školy mě ještě pustí.

To, že s Niallem čekáme dítě, vědí jenom kluci, Perrie, Viki, El... a celý zbytek světa, až na mého bratra a mamku... Můj milovaný bráška se probral z umělého spánku a je na tom o dost líp. Ni ale ani nechce slyšet nic o tom, že bych za ním letěla.

Horší je to ale s mamkou...

Sotva jí pustili z nemocnice, ukradla v obchodě asi 10 iPhonů, takže musela zaplatit pokutu 50 000 a šla na 2 měsíce do vězení. Ale když jí trest skončil, začala pít a dokonce chtěla spáchat sebevraždu... Teď je v psychiatrické léčebně... Nevím, jestli ji ještě někdy uvidím...

Kluci se zítra vracejí z 3 měsíční tour po Americe. Chystáme pro ně s holkama oslavu. Už se na Nialla strašně těším, 3 měsíce je dlouhá doba...

Večer u Ann a Viki:

Zrovna scházím schody, když se ode dveří ozve zvonek

,, Už jsou tady!" křiknu na Viki, v domění, že už dorazily holky.

Dojdu ke dveřím, ale za těmi stojí někdo úpně jiný...

Přímo předemnou, stál Niall!!! Niall James Horan z One Direction, můj úžasný přítel!!! V ruce držel rudou růži a srandovně na mě koukal. Vrhla jsem se mu okolo krku. Jen tak tak stihl dát ruku s růží stranou, jinak bych jí rozmačkala. Někam jí pustil, ale bylo mi to jedno

,, Ahoj" řekla jsem a při tom si uvědomila, jak srandovně to znělo

,, Ahoj lásko" řekl a sladce se na mě usmál

Ještě pořád jsem ho objímala, ale pak mi došlo, že měl dorazit až zítra

,, Ni, proč si přijel dřív?"

,, Tobě to vadí?" zeptal se naoko ublíženě

,, Ano Ni, vadí mi a proto tě tu objímám a nechci se tě pustit" začnu se smát a Ni se mnou

,, Ztýskalo se mi po tobě a nevydržel bych to už ani ten jeden den. Stejně už jsme s klukama jen odpočívali, takže jsem se rozhodl přiletět za tebou"

Pak se ale zarazil a provinile se usmál

,, Teda vlastně, přiletěl jsem za VÁMA. Jak se máš prcku, tady taťka" zaklepak mi na bříško, které bylo zatím jen mírně vystouplé.

Ještě chvíli jsme tam takhle stáli, ale pak dorazily holky.

Přišla i Viky a báječně jsme se bavili, ale v půl jedenácté jsem začala být ospalá a na Niallovi bylo vidět, že toho v letadle moc nenaspal, takže jsme se omluvili a odešli jsme z obýváku.

Ni se chtěl loučit, ale já na něj vrhla svůj neodolatelný úsměv

,, A nechceš tu dneska zůstat přes noc? Aby si ve ville nebyl sám?"

Otázka ho zaskočila, ale asi příjemně

,, To je ten nejlepší nápad, za poslední 3 měsíce" zaškebil se...

Zrovna jsem zhasínala lampičku na nočním stolku, když ke mě do postele hupsnul Ni a přitulil se ke mě

,, Dobrou noc, lásko" zašeptal

,, Dobrou, Ni. Miluju tě"

,, Já tebe víc"

Chvíli jsme si ještě povídali, ale nakonec jsme oba usnuli...

Probudila jsem se se strašnými bolestmi v břiše

,, Au!!!" vykřikla jsem a skoro nemohla dýchat. Niall se probral a vykřikl ,, Ann!!! Co ti je?!"

,, Strašně mě-bolí-břicho. Ne-nemůžu se-hýbat " vydala jsem ze sebe postupně, mezi příšernými bolestmi

,, Jedeme do nemocnice!" rozhodl vyděšený Ni a vyběhl z pokoje

NIALL:

,, Au!!!" vylřikla Ann vedle mě a já se vzbudil

,, Ann!!! Co ti je?!"

Byl jsem vystrašený

,, Strašně mě- bolí-břicho. Ne-nemůžu se-hýbat" vysoukávala ze sebe mezi bolestmi

,, Jedeme do nemocnice!" rozhodl jsem a rychle vyběhl z pokoje

,, Viki? Viki! Prosím rychle!" klepal jsem na Vikiin pokoj. Dveře se okamžitě otevřely

,, Co se stalo?!" objevila se v nich rozchuchaná postava Viki, v červeno krémovém pyžamu

,, Ann, je jí blbě. Prosím oblíkneš jí trochu, aspoň kabát? Já si skočím domů pro auto" vyhrkl jsem a tryskem seběhl schody

VIKI:

Hned co mi to Niall vyklopil, jsem se rozběhla do jejího pokoje.

Svíjela se na posteli v bolestech a hlasitě dýchala

,, Ann, vydrž prosím! Niall běžel pro auto, hned tady bude, slibuju. Já ti běžím pro kabát"

ANN:

Viki mi pomohla obléknout si kabát a tenisky. Je to strašné. Nemůžu skoro dýchat a bolesti v břiše jsou nesnesitelné!

Do pokoje se přiřítí udýchaný Niall

,, Děkuju Viki, že si jí pomohla"

,, To je samozřejmost. Hlavně ať je v pořádku!"

Vidím Viki jak začne brečet

,, Nebreč-prosím" vyhrknu a Viki mě lehce obejme.

Snažím se vstát, ale nějak se nemůžu hýbat, jsem ochromená příšernými bolestmi.

Ni to vidí a popadne mě do náruče. V autě na mě neustále kouká a hladí mě po rameni.

Konečně jsme dojeli k nemocnici.

Opět se ocitnu v náručí Nialla, který se mnou doslova
běží na recepci...

xxx

A je to tu! Slíbený 1. díl Story of My Love - SoML. Snad se líbil, později přidám věnování ;) Ještě jednou k hlavnímu obalu příběhu: je jen dočasný, protože tablet je na opravě. Ale až mi přijde, využiju app na úpravu fotek. Jistě můžu to udělat na ntb nebo na počítači, ale na tabletu se mi to dělá nejlíp. Omlouvám se, že jsem díl nepřidala v ten den, jak jsem Vám ho slibovala, ale bylo mi blbě. Snad si tuhle mojí řeč aspoň někdo přečetl ;) Vaše Annie