Mascot (Larry Stylinson, Dokončený)

Kapitola 12.- Ovládnu se?

Podíval jsem se mu do tváře. Někoho mi zatraceně připomínal! Pořád jsem přemýšlel kdo by to tak mohl být. Přišel jsem na to! Neuvěřitelně rychle jsem se postavil a narazil ho na zeď nemocnice.

    "Ale, ale kdo pak si vzpomněl?!" Slyzky se zasmál. "Ty hajze! To ty jsi mu to udělal! To kvůli tobě znovu leží vv týhle zapíčený nemocnici! Jenom Kvůli tobě!" Neuvěřitelně jsem byl naštvnej! "Já ne, Harry. On mi zkočil pod ránu. Jenom on. Tebe bych ani nezasáhnul. Jsi moc, No jak to říct? Sexy? Nejradši bych tě teď ošukal tak tvrdě, že by sis měsíc nesednul." Usmál se na mě. Měl jsem chuť mu dát do držky. Taky jsem to udělal.

     "Na něj už ani nešáhneš!" Vyštěkl jsem mu do ucha a rozešel se zpět do nemocnice. "Ale na tebe ano, Harry!" Křikl. Z jeho pusy vyslovení mého jména znělo tak hnusně, slyzky. Od Louiho andělsky. On byl anděl. Nastoupil jsem do výtahu a vyjel do třetího patra. Znovu jsem se vydal do pokoje číslo 169. Vlezl jsem tam bez klepání.

     "Omlouvám se paní Millerová!" Řekl jsem hned jak se zaklaply dveře. Hned jsem toho litoval. Louis byl vzhůru a byl u něj doktor. Plus Louisova teta tady nebyla. "Sakra!" Zaklel jsem tiše. Oba dva na mě házely nechápavé pohledy, občas se podívali na sebe.

     "Ehm... Vy jste kdo?" Zeptal se doktor a Louis mě hypnotizoval pohledem. "No... " Zasekl jsem se. Mám říct pravdu nebo lhát? Lež vs. Pravda. Sakra!

    "Jsem Louiho přítel." Usmál jsem se falešně. "Dobře tak se posaďte." Ukázal na sedačku vedle Louise. Přikývl jsem a posadil se do křesla vedle postele kde ležel Louis. "Takže, provedly jsme operaci. Nebylo to nic moc vážného jenom kontrola, kvůli velké bolesti břicha. Zjistili jsme, že pan Tomlinson má silný otřes mozku, takže si nic z posledního měsíce nepamatuje." Řekl a já si nahlas povzdychl.

     "Děje se něco pane..." Podíval se na mě "Stylesi." Dodal jsem "Stylesi?", "Nic jenom že jsme spolu začali chodit a není to ani dva týdny." Vlastně jsme se znali snad ne ani tejden? "Dobře. Bude dobré, když na něj nebudete tlačit. Pomalu mu připomínat vše co se za ty týdny co jste spolu dělaly." Řekl a odešel. Uslyšel jsem jak si Louis odkašlal.

     "Jo promiň! Jsem Harry, tvůj přítel?" Vyznělo to spíš jako otázka než jako představení. "Ahoj Harry." Mírně se usmál. "Nevím jak se mám chovat." Nervózně jsem se podrbal na zátylku. "Tak jako předtím. Snesu všechno. Chci aby to bylo jako při starém." Znovu se usmál. Teď už jsem vůbec nevěděl co mám dělat. Sakra! "Budu si pomallu vzpomínat." Dořekl když mě uviděl v rozpacích. "Dobře." Vydechl jsem vzduch a naklonil jsem se k němu.

    "Mohu?" Zeptal jsem se a hleděl do jeho dokonalých očí. "Musíš." Znovu se usmál. Ten jeho úsměv mě jednou zabije! Hladově jsem se přilepil na jeho dokonale tvarované rty. Líbal mě stejně nadšeně jako já jeho dokud....

     "Louisi ty jsi se už probudil! Ježiši! Omlouvám se!" Jeho teta mě natolik vyděsila že jsem se prudce odtáhl od Louiho a zaplul do sedačky. "Tetičko..." Řekl nervózně. "Já půjdu jestli chcete soukromí." Usmála se. "Ne to je dobrý, už jsme si všechno vyříkaly, paní Millerová." Usmál jsem se "Dobře." Ujala se místa na druhé straně postele.

      Přemýšlel jsem. Lžu mu. Lžu sobě. Dokázal bych ho milovat. Určitě! Ale dokázal by milovat on mě? A co když si vzpomene na to co se událo mezi náma? Na to jak mě vyhodil z domu. Doprčič!

   "Harry?" Uslyšel jsem tetu Louise. Jemně jsem přikývl jako vyvání k tomu aby pokračovala. "Chtěla bych tě o něco poprosit. Nebude mi vadit, když odmítneš, vlastně to i pochopím, ale potřebovala bych od tebe jestli by sis nevzal Louise na pár dní k sobě. Jsem furt v práci a nebudu ho moc hlídat." Tím mi vyrazila dech. Vzal bych ho k sobě, ale co když se neovládnu? Co když mu něco udělám? Je příliš sexy, abych se dokázal ovládnout.

    "Klidně ho vezmu k sobě." Řekl jsem bez mého vědomí. Prostě to ze mě vypadlo jak neřízená střela. "Děkuji Harry." Usmála se na mě. "Dnes večer by ho měly propustit." Řekla a já vykulil oči. "Dejte mi chvilku"

    Odešel jsem na chodbu a vyndal svůj mobil. Vytočil jsem mámi číslo. "Co potřebuješ zlato?" Řekla hned jak to zvedla. "Můžu se tě zeptat jestli by u nás mohl spát můj... No... ehm přítel?" Zeptal jsem se jí. Ví o tom, že jsem gay, ale nikdy jsem si svého "přítele" domů nepřitáhl. Vždycky jsem to do někoho strčil a zmizel tak, že mě už nikdy nevidí.

     "Jasně! Ráda poznám tvého přítele!" Řekla šťastně do telefonu. "Dobře, můžu tě poprosit o to jestli bys pro nás nedojela před nemocnici? Pak ti to vysvětlím.", "Dobře budu tam za hodinu." Usmál jsem se. "Děkuju." Zavěsil jsem a vešel zpět do pokoje.

       "Moje máma tu bude za hodinu." Řekl jsem a posadil se do křesla. Chytl jsem Louise za ruku. Jeho malá dlaň krásně hřála tu mojí ledovou. "Dobře. Louis bude potřebovat hodně péče a starosti. Taky hodně hlídání. věřím ti že se o něj postaráš. Já už budu muset jít do práce. Takže ahoj kluci." Vzala si kabelku a odešla z pokoje.

      "Tak jsme tu zůstaly samy." Uslyšel jsem Louiho provokativní hlas. Nechápu jak to dělá, že mě dokáže tak hodně rozpálit, že bych ho tu nejradši sejmul k zemi a.... Ne! Nesmíš mu nic udělat Stylesi!, okřiklo mě svědomí.

       "A kde jsme to předtím skončily?" Zeptal jsem se provokativně a dřív než stačil odpovědet jsem se mu přisál na jeho rty. Líbal dokonale. Moje mezinoží se začalo dožadovat pozornosti. "Louisi." Zasyčel jsem mu do ucha když se přesunul k mému krku.

       "Ano?" Nachvilku se odtáhl a pak zase přilepil k mému krku. Do pokoje někdo vtrh. "Už zase kluci omlouvám se, ale zapomněla jsem si tady mobil!" Sakra jeho teta mě začíná štvám, ale zadržela to v čas. "Nerušíš nás." Řekl Loui když se odtáhl od mého krku. Jenom se usmála a znovu zmizela.

       "Snad už nepříjde." Zašeptal jsem a dal Louimu pusu na nos. Ten se uculil a přikývl. Znovu někdo vešel do dveří, tentokrát to byl doktor. "Takže pánové. Myslím, že by jsme vás už mohly vypustiť." Tiše se zasmál. "To je dobře. Už mě to tu nebaví." Řekl Louis a usmál se. "Mě taky ne." Pokrčil jsem ramena. "Tak se oblečte pane Tomlinsne." Řekl a odešel. Pomohl jsem Louisovi pomalu se posadit. "Dobrý to zvládnu." Usmál se na mě a pomalu odešel do koupelny. Cestou si sebou vzal i věci.

   Nemusel jsem čekat moc dlouho a stál u mě. Nevím co se stalo, ale Louisovi se podlomily kolena takže skončil na mém hrudníku. Trochu jsem se uchechtl a zvedl ho na ruce. Loui spojil svoje ruce za mím krkem. "Máš všechno?" Zeptal jsem se. Louis mírně přikývl a položil si na moje rameno hlavu. Pousmál jsem se a vyšel s Louisem na chodbu.

   Zavřel jsem dveře a vydal se k výtahu. Louis nebyl těžký takže pro mě nebylo nic promléboví. Zavolal jsem výtah a čekal až přijede. Dveře se otevřely a já vyšel dovnitř a zmáčkl tlačítko do přízemí.

    Dveře se zavřely a já čekal až výtah otevře dveře a ohlásí přízemí. Když se tak stalo vyšel jsem i s Louisem před nemocnici. Uviděl jsem mámy auto. Usmál jsem se a vydal se k autu.

   Podíval jsem se na Louise, spal. Byl roztomilí. Otevřel jsem zadní dveře a opatrně ho tam položil. Obešel jsem auto a nasedl na místo spolujezce. "Ahoj." Usmál jsem se na mamku...