Mascot (Larry Stylinson, Dokončený)

Kapitola 2.- Silueta

Zápas skončil. Jak dopadl? Pro nás dobře, pro ty druhý špatně! Zítra se bude oslavovat dnešní zápas. Teď je okolo osmý a všichni si v šatně buď balí, nebo sprchují či převlíkají a já sedím na tribuně a sleduju osvětlené hřiště. Dneska hrály dobře. Hodně dobře. A já zase skákal z místa na místo a fandil jim. Nebaví mě to, ale kdo jiný by byl tak ochotný a dělal by trapného maskota? Nikdo.

    Na tribuně jsem seděl úplně nahoře a světlo na mě nesvítilo, takže jsem si sundal hlavu tygra. Pořádně jsem se nadechnul. To my v té masce chybělo, čistý vzduch.

     Projel jsem si rukou vlasy a dal, přehodil je na levou stranu, aby mi nepřekážely v obličeji. Po pár minutách se postupně všichni vydávaly domů. Počítal jsem je, abych věděl, kdy budou všichni pryč. Už odcházela poslední čtyřka- Zayn, Harry, Nial, Liam. Sledoval jsem, jak se jejich těla mění v pouhou tmu. Počkal jsem ještě chvilku, abych se ujistil, že opravdu nikdo nepřijde.

   Po pěti minutách jsem ze sebe svléknul tělo tygra. Byl, jsem oblečený tak jsem šáhl pro batoh a z něho vytáhl fotbalový míč. Hodil jsem ho na hřiště a po schodech se vydal za ním. Konečně jsem došlápl na měkký trávník. Došel jsem si pro míč.

    Rozeběhl jsem se proti bráně a vystřelil.

Harry

„Sakra!“ syknul jsem, když jsem si uvědomil, že jsem si nechal dres v šatně. „Co je bro?“ zeptal se Zayn „Zapomněl jsem si dres v šatně! Jdu pro něj. Mějte se! A zítra!“ řekl jsem a rozeběhl se zpátky ke stadionu. Udýchaný jsem vběhl do areálu stadionu. Šatnu máme přes hřiště, a když jsem, procházel, po hřišti zahlédl jsem, siluetu. Neřešil jsem to, mohl to být trenér nebo někdo z týmu.

     Vběhl jsem do šatny a vzal svůj dres a nacpal ho do tašky. Teprve teď jsem si něco uvědomil. My – já, Zayn, Liam, Nial- jsme odcházely poslední, pár minut po trenérovi. Vyšel jsem z šatny a stoupl si do stínu, aby mě dotyčný na hřišti neviděl. Kopal si s míčem a procházel se po hřišti. Hlavu měl sklopenou na míč. Měl oříškové vlasy různě poházené do levé strany a byl menší než já. Mohl my být tak po ramena. Nevím, jestli chodí do naší školy.

      „Hej ty!“ nevydržel jsem to a zakřičel na toho kluka. Rychle zvedl hlavu. Setkal jsem se s jeho očima, ale na tvář mu už nedopadalo světlo.

     Oči mu svítili jasně modře.Rychle vzal míč a rozutekl se nahoru do tribuny. Rozeběhl jsem se za ním. Mě neutečeš, řekl jsem si v duchu a poměrně zrychlil, abych ho dohnal.

    Vyběhl úplně nahoru, sehnul se pro-nejspíš- batoh a pořád běžel nahoře. Když jsem vyběhl, na patro kde byl on, schválně seběhl dolů. Zopakoval jsem to co on a znovu srovnal, běžel na stejným patře.

    On seběhl až na trávník a brankou ven. Vyběhl jsem na ulici, ale nikde ho neviděl. „Sakra!“ zamumlal jsem si pod vousy a vyrazil domů.

________________________________________________________________________________

Wau :O ! děkuju za deset přečtení! Mám pokračovat? Prosím koment jestli mám pokračovat, děkuju :) Terouš