Mascot (Larry Stylinson, Dokončený)

Kapitola 30.- Ziam

Takže 30 kapitola! Zase po delší době delší díl :D Opravdu, dlouhý o.O :D 

Chci vám hrozně poděkovat za 13K, 75 komentů a přes tisíc votes! :O Jste mega :o :3 

Taky vám chci poděkovat za ohlasy k Ziamovi. 

Takže tady máte konečně díl se Ziamem! :D 

Terouš 

_______________________________________________________________

"Harry!" Zakřičel Zayn a přeskočil na druhou stranu pokoje, než byl. Klid, hlavně zachovej klid. Ano, právě jsi viděl jak se tvoji nejlepší kamarádi líbají, ale určitě ti to vysvětlí!, ŘÍkal jsem si v hlavě a stál jako přikovaný. "Harry, co tu sakra děláš?" Liam se zvedl a přešel ke mě. "Jak, kdy, proč?" Bylo jediné co jsem vypustil z úst. "Harry, posaď se. Všechno ti vysvětlíme!" Liam mi položil ruku na rameno a trošku mě popostrčil k posteli. Moje nohy se přiměli k pohybu a já šel za Liamem. 

        Posadil mě na postel a začal vypravovat: " Začalo to, když si odjel. Zayn měl doma problémi a neměl u koho být. Vzal jsem ho k sobě domů. Pak se něco zvrtlo. Se Zaynem jsme si začali být čím dál tim blíž. Do té doby než to zkončilo tak jak jsi před chvílí viděl." Sklopil pohled k zemi. 

        "Kdy jste nám to chtěli říct?" Naprosto ignorující jeho vypravování jsem se ho zeptal. "Zítra." Ozval se Zayn a přisedl si k Liamovi. Chytl ho za ruku. Podíval jsem se na ty dva. "Sluší vám to spolu." Vydechl jsem a upřímě jsem se usmál. Oba dva mě objali. "Jsme rádi, že ti to nevadí." Mumlal mi  do ramena Zayn. "Jste jako moji bratři. Ani vám nevadí Loui tak já nebudu bránit vašemu vztahu, ale chudák Niall." Zasmál jsem se společně s nimi. 

        "Už půjdu. Tak zítra. Čau." Vyvlíknul jsem se z jejich sevření odešel k dveřím. "Jo a Harry?" Uslyšel jsem Liama tak jsem se otočil a kývl, abych ho přinutil dál "zpívat". "Nikomu to neříkej, prosím." Usmál se na mě smutně. "Jasně, počkám si na zítřek. Dobrou noc." Zavřel jsem za sebou dveře a šel do hlavní místnosti. 

        "Harry, co jsi tam tak dlouho dělal?" Zeptal se mě Loui. "Hledal jejich pokoj." Zasmál jsem se. "Loui, půjdeme už spát?" Zvážnil jsem. Opravdu jsem byl unavený. "Jo. Dobrou Nialle." Poplácal Nialla po rameni a zvedl se. "Dobrou kluci." Usmál se a dál koukal na televizi. Obešel jsem gauč k Louimu, kterého jsem následně chytl za ruku a táhl ho do pokoje. 

        "Tahle dálka mě jednou zabije." Zasmál se Loui a já s ním. Opravdu do byla dálka do našeho pokoje. Dlouhé chodby, velké okna. Všechno v tohmle baráku bylo velký. Doslova velký.

        Po několika minutách jsme došly do naší ložnice. Opakuji velké ložnice. "Půjdeš se vysprchovat?" Podíval jsem se na Louise, který kývl. "Dobře, počkám na tebe." Posadil jsem se na postel. "Ty nepůjdeš?" Záporně jsem zakroutil hlavou. "Vysprchuju se ráno." Usmál jsem se na něj. "Dobře." Louis zmizel za dveřmi koupelny...

*Druhý den ráno* 

"Vstávej, Harry! Vstávej!!" Louisovi ruce mi tlačily na hruď a tlačili dolů, tak že jsem skákal na posteli. "Loui! Co se děje sakra?" Rozevřel jsem jedno oko a spatřil Louiho blažený face. "Sněží!!" Zakřičel tak, že to snad museli slyšet i kluci. "Sněží Harry! Jupíí!" Radoval se a skákal po posteli. Zasmál jsem se. "Loui, klid prosím tě!" Loui se na chvíli zastavil a podíval se na mě. "Až se nasnídáme půjdeme ven, i s klukama." Usmál jsem se a posadil jsem se. Což nebyl dobrý nápad.