Mascot (Larry Stylinson, Dokončený)

Kapitola 3.- Je to on?

„Vážně nevíš, kdo to byl?“ Zeptal se po stopadesátý Liam „Vážně nevím kdo to byl. Prostě utekl!“ Řekl jsem s poměrným klidem, i když bych ho teď nejradši zabil za jeho opakované otázky na záhadnou siluetu kluka. „Už se na to vyserte a pojďte do školy!“ Řekl Zayn. Všichni jsme na něj hodily podivný pohled. „Maliku vážně si teď řekl, že chceš do školy?!“ Zeptal se ho Nial. Nial byl roztomilý kluk s blond vlasy a modrýma očima. Ale nemá je jak osoba ze včerejška. „Jo řekl! Nebaví, mě tady poslouchat ty vaše kecy o nějaký siluetě kluka, který si chtěl třeba jenom zahrát a ty si ho Horalde vyděsil! Třeba se jenom lekl, že jsi správce tak utekl. A pojďte už!“ Řekl a rozešel se ke škole.

    Nial byl, sním, ve předu a já s Liamem v zádu. Pozoroval jsem lidi, co jdou do školy a snažil se najít tak zářivý oči jako včera. Po většinu tu byly hnědý oči. Modrých tu moc nebylo a modře zářivých už vůbec ne. Ušklíbl jsem se sám pro sebe.

      Třeba nechodí do týhle školy, napovědělo mi povědomí. A nebo sem chodí a není ve škole a nebo je a ty jsi naprosto slepý, řekl jsem si tentokrát sám. „Třeba jo“ spustil jsem ramena. „Říkal jsi něco?“ zeptal se mě Liam se starostlivým pohledem. „Nic, nic.“ Řekl jsem a podíval se na dvojici před námiy jak vedou důležitý rozhovor.

      „Tak přijdeš?“ zeptal se Zayn Niala. „Kolikrát ti to mám říkat?!“ Vyštěkl Nial. „Soráč!“ Řekl Zayn a dal ruce nahoru na znamení, že se vzdává. „A o čem se bavíte?“ Vložil jsem se do toho já a nacpal se mezi ty dva. „Dneska je party u Melanie.“ Řekl klidně Zayn „Jsme všichni pozvaní.“ Dodal „Super!“ Řekl jsem.

       Konečně jsme dorazily o třídy. Zasedl jsem do poslední lavice se Zaynem a Nial s Liamem si sedli před nás. Připravil jsem si stejně jako ty čtyři. Liam s Nialem se k nám otočily a pokračovaly v tom co jsme začaly. „Je pozvaná celá škola.“ Řekl Zayn a rozhlídl se po třídě. To by mohla být moje šance, pomyslel jsem si. A co by si mu řekl?! Co třeba: „To ty si ten co byl včera večer na hřišti?!“ K čemu ti to bude?! Vynadáš mu? Řekneš mu že tam neměl co dělat?! Od kdy jsi zrovna Ty pan slušný?!, ozvalo se sebevědomí. Pravda. Ale proč bych nemohl zjistit kdo to je?! Třeba by si mě oblíbil a,… 

      "Harolde posloucháš nás?!“ Chytil mě za ramena Zayn a kymácel se mnou. „Co?! Jo! Jasně že jo!“ vyhrkl jsem i když jsem neměl ponětí o čem mluví. „A co jsme říkaly?!“ Zeptal se „To bych taky rád věděl!“ Protočil jsem oči. Zayn mě pustil ale nespouštěl ze mě oči. „Ty si vážně hovado!“ Zanadával na mojí osobu „Super a řekneš mi konečně o čem jste se bavily?!“ Sykl jsem „Melanie pozvala i lidi z okolí. Mohla by to pro nás být dobrá šance!“ Zasnil se Zayn „Aha to je fakt super no.“ Tiše jsem se zasmál nad naivitou Zayna. Možná on si najde holku ale já kluka fakt ne. Nemám na kluky štěstí ale pro holky jsem magnet! To nechápu.

   Zazvonilo a přišla učitelka na matiku. Stará, plesnivá bába která má ksicht jak kdyby jí ho někdo nafouknul hélium a pak přejel parním válcem. A ještě k tomu je na mě zasedlá! Nic víc si přát nemůžu! 

Na obědě: 

Konečně skončila škola! Sedíme u stolu a snažíme se aspoň ochutnat školní jídlo, které vypadalo, jak kdyby to někdo sežral a pak vyblil.

   „Já mizím! Ve čtyři ve skateparku! Čau.“ Řekl jsem jim, odnesl jídlo a vydal se do šatny a pak domů. Když jsem šel, do zatáčky někdo do mě naboural. Nebo já do něj? To je jedno, ale byla to pecka, takže jsem já i dotyčný skončily na zemi.

   Posadil jsem se a zatřásl hlavou, abych se trošku zorientoval a ujasnil jasnou situaci. „Jsi v pohodě?“ Zeptal jsem se kluka ležícího na zemi a sám se zvedl. Posadil se a podíval se na mě. V tu chvíli mi začaly mravenčit konečky prstů. Jasně zářivý modrý oči a neposedný oříškově hnědé vlasy… 

________________________________________________________________________________

Ahojky, takže komenty moc nezabraly ale čte to aspoň někdo! Obdiv! :D Děkuju za přečtení :) Terouš