Kapitola 39.- Vezmeš si mě?

1.8K 179 5
                                    

****O deset let později****

"Loui! Chvátej jinak to nestihneme!" Zakřičel jsem do dlouhé chodby našeho domečku. "Jo, jo už letím." Zakřičel na zpátek. Horší jak holka, řekl jsem si v duchu a uchechtl se. Svůj zrak jsem přemístil na stěnu z mé pravé strany. Podíval jsem se na naší společnou fotku za mlada. Povzdychl jsem si. Jak mi ty časi chybí, ale za posledních pár let bych nic neměnil. Dneska máme s Louim 5 výročí. 

        Hlavu jsem znovu otočil na schodiště, když jsem uslyšel šuštení. Padla mi čelistl. Nevím jak dlouho jsem stál s otevřenou pusou a s úžasem v očích, ale krátkou dobu to opravdu nebylo. Vlasy vyčesané nahoru a do strany, strniště, černý sako společně s bílou košilý doplněnou černou kravatou a černé kalhoty. Nemohl jsem uvěřit jaké mám štěstí. Nevydržel jsem to. 

        Moje oči se začali plnit slzami. Rty jsem si sál do pusy a snažil se zadržovat brek. Louis pomalým krokem slezl ze schodů a přešel ke mě. Také měl slzy v očích. Stáli jsme uprostřed chodby, vzájemně koukající do zaslzených očí protějška a tajně doufali, že tato chvíle nikdy neskončí. Natáhl jsem dlaň k Louisovo tváři a jemně jí pohladil. Loui chytl mojí dlaň a víc se k ní přitisk. Zavřel oči a kolíbal se ze strany na stranu. Přes zaslzené oči jsem se na něj usmíval. 

        Tohle nikdy nesmí skončit, nikdy! Nevydržel jsem to a přivinul si ho do náruče. "Jsi krásný." Zašeptal jsem do jeho jemných nagelovaných vlásků a vlepil mu tam jemnou pusu, přičemš jsem zavřel oči. Odtáhl jsem se a oči znovu otevřel. "Ty jsi krásnější." Zašeptal mi do hruďi. Zkousl jsem si ret a jeho bradu vzal mezi palec a ukazováček. 

        Donutil jsem ho zvednout pohled. Koukl se mi zpříma do očí a já do jeho. Bylo v nich vidět štěstí, radost a hlavně láska. "Miluju tě." Řekl jsem jemně a dal mu letmou pusu. "Můžeme?" Odtáhl jsem se a Loui přikývl. Nazul si boty a vyšel před barák, stejně jako já. Zamkl jsem a chytl Louiho za ruku. Táhl jsem ho k našemu autu. 

        Otevřel jsem mu dveře u spolujezce a on se posadil. Obešel jsem auto a také se posadil. Nastartoval jsem a vyjel na cestu. Přeřadil jsem a chytl Louiho ruku, položenou na jeho stehně. Otočil se na mě a povzbudivě se usmál. Usměv jsem mu oplatil a znovu se plně věnoval řízení. 

        Zastavil jsem u restaurace a vypl motor. "Můžeme?" Loui přikývl a vystoupil. Ušklíbl jsem se a také vystoupil. Zamkl jsem auto a chytl Louiho za ruku. 

        Došli jsme do restaurace a posadili se na naše objednaný místa. Celí večer probíhal dokonale. A pak přišla ta správná chvíle. 

        Z kolen jsem měl želé, v krku jsem měl knedlík, srdce mi chtělo vyskočit z hrudi. Teď nebo nikdy! Zhluboka jsem se nadech a s nakřáplím hlasem oslovil Louiho. "Ano, Hazz?" Odpověděl mi. Postavil jsem se, obešel stůl a postavil se k Louiho židli. I on se otočil tak, aby na mě dobře viděl. 

        Jdem na to. Moje koleno pokleklo na studené zemi a moje ruka začala šmátrat v zadní kapce kalhot. Konečně jsem nahmatal černou koženou krabičku a vytáhl jí před Louiho. Ten vykulil oči, zbledl a dech se mu začal trhat.

         "Louisi Williame Tomlinsne." Odkašlal jsem si. "Vždycky jsem po tomdle snil. Snil jsem o tom, že si tě jednoho dne vezmu a budeme mít spolu malou holčičku. Darcy." Vydechl jsem. "Tvoje oči modré jako oceán mě pohltily jako loď v bouři. Tvoje vlasy mě uchvátili jako malé dítě. Tvoje povaha mě táhne k zemi. Táhne mě k zemi, proto abych se ti klanil. Abych ti nandal korunu a každý den pořád opakoval jak dokonalý král jsi. Jsem dvorní šašek a ty jsi můj král. Budu se ti klanit do nekonečna. Budu tě rozesmívat vždy když na tobě poznám, že jsi smutný. Budu tvou oporou, když se ti něco stane. Budu tvůj jenom tvůj ať už chceš nebo ne a proto se tě právě ptám..." Louis si dal před pusu ruce a užasle se slzami v očích na mě hleděl.

         Naposledy jsem se nadech a vyslovil to. "Vezmeš si mě?" Moje tělo se celé třáslo a já čekal na Louiho reakci. "Ano, ano, ano! Milionkrát ano!" Loui vyskočil na nohy stejně jako já a silou si ho přirazil k hrudi. 

                                                                        On si mě vezme!

Mascot (Larry Stylinson, Dokončený)Kde žijí příběhy. Začni objevovat