Mascot (Larry Stylinson, Dokončený)

Kapitola 15.- Jsi idiot, Horalde!

Louis

Ostré paprsky slunce mi svítili do očí. Otočil jsem se na druhou stranu a začal šmátrat rukou po postely. Rychle jsem se posadil, když jsem zjistil, že Harry neleží vedle mě. Zmateně jsem se rozhlížel po svém pokoji. Nemohl jsem přijít na to kde jsem.

   Včeřejšek. Mé tělo se začalo celé třást. Sakra! Podělal jsem si to sám, společně s ním. Co budu bez něj dělat? ...

Z pohledu třetí osoby:

Harry po několika týdnech začal chodit do školy, stejně jako Louis. Oba dva na sebe chtěli zapomenout, ale nešlo jim to. Každý den na sebe myslely a to, že  se každý den naschvál potkávaly ve škole tomu moc nepomáhalo. Harry byl na prášky. Harry se za ty týdny strávený s Louisem zvykl tak moc až Louis byl jeho droga. Nedokázal okolo něj projít bez pohledu na něj. Nevěděl co dělat. Přestal chodit ven, normálně se bavit s lidmi, dokonce přestal jíst. Liam jako jeho nejlepší kamarád s tím začal něco dělat...

Liam:

"Takhle to dál nejde, Harry! Sám to víš!" Harryho ramena jsem pevně svíral se svých dlaní a třásl s ním. "Tak mi ho přiveď!" Křikl na mě. Harry se od té doby co poznal Louise změnil. Nikdo neví co s ním tak moc zahejbá. Louis, ale proč. Zamiloval se do něj. Jasně, že se do něj zamiloval.

   "Harry chci ti pomoc." Zašeptal jsem a podíval se mu do jeho očí opuchlích od pláče. Stály jsme před jeho domem a já se mu tu snažil mluvit do duše, ale nepomáhalo to. "Nech mě být!! Nechce mě! Jsem mu u prdele!" Znovu se rozkřikl.

     Moje ruce opustily jeho ramena. Moje pravá dlaň přistála na jeho tváři. Tohle jsem nikdy neudělal, ale potřeboval to. "Tak a teď mě poslouchej, Horalde. On se taky trápí. Jde mu to vidět na očí! Kvůli němu si přestal hrát i fotbal možná, kdyby jsi nebyl tak slepý tak si uvědomíš jak ho máš každý tréning u sebe!" Zasyčel jsem mu do ucha.

     Vím dlouho, že Louis dělá maskota. Nemluví jenom kvůli tomu aby ho nikdo nepoznal. A u Harryho se mu to daří. "Zítra půjdeš na ten kreténskej trénink a uvidíš jak blízko ho máš k sobě!" Znovu jsem zasyčel. Harry se nadále držel za bolavou tvář. "Liame, já tam, ale nechci." Povzdychl si.

    "Chceš Louise zpět?!" Zeptal jsem se, chytl ho za kudrliny a jemně za ně zatáhnul tak aby mi koukal do očí. Kývl. "Nikoho jsi tak moc nemiloval jako jeho to poznám i já." Odmlčel jsem se. "Tak se postav na nohy a začni si všímat věcí okolo né jenom Louise. Pak si možná i uvědomíš, že ho máš na dosach ruky." Dodal jsem a pousmál se. Pustil Harryho vlasy. Ten se oklepal. "Máš pravdu! Musím ho získat zpátky i kdybych měl umřít. Musím vymyslet plán!" Začal chodit tam a zpět. "Horalde! Patříte k sobě, osud to zařídí sám. Zítra buď na tréninku a jestli ho opravdu miluješ tak nenadávej mascotovi. Zítra čau!" Odešel jsem. Vědel jsem, že si bude lámat hlavu proč by neměl nadávat mascotovi. On na to časem příjde. 

Harry

Proč bych sakra neměl nadávat mascotovi? Jeho věta mi vrtala celou dobu hlavou. Když už jsem chtěl vzdát mé usilovné myšlení mi to docvaklo.

   Je to jako puzzle. Těžké puzzle. Přehrával jsem si okamžiky s ním. Vyhodil mě, protože nemůže hrát fotbal u nás v týmu. Je Mascot. Nechce aby jsme se spolu bavili, protože se bojí, že se to provalí a jeho budou všichni nenávidět. Nevěří mi. Myslí si, že ho prokecnu. Mám jít na trénink, protože tam bude i on. Mám ho na dosach ruky, ale strácím ho.

    Sakra! Jsem pitomec! Mám toho nejlepšího, nejkrásnějšího, nejmilejšího člově na malíčku a já se kvůli němu trápím jak už ho nikdy neuvidím! Jsem idiot totální idiot! Horalde Edwarde Stylesi jsi kretén!, řeklo mi mé svědomí. "Ano to jsem." Pousmál jsem se a vyšel do koupelny....