Mascot (Larry Stylinson, Dokončený)

Kapitola 10.- Znovu nemocnice

Puste si: https://www.youtube.com/watch?v=3dM2qCCg6GE

Svíjel jsem se v bolestích několik hodin. Nechtěly ustat a já vědel, že kdybych zavřel oči, mohl by to být můj konec. Takhle jsem nechtěl skončit, rozhodně ne pohádaný s Harrym. Chtěl jsem to napravit. Musel jsem to napravit. Udělal jsem zatraceně velkou chybu, že jsem ho odsud vyhodil. Kdybych ho nevyhodil, nemusel bych se tu svíjet v bolestech a normálně se bavit s Harrym.

    Ale sebelítost nic nevyřeší. Začaly mi klesat výčka. Nesmím to dopustit! Nesmím usnout! Mohlo by to pro mě být osudný. Uslyšel jsem bouchnutí hlavních dveří.

   "Louisi! Jsem doma!" Uslyšel jsem ten andělský hlas, který mě musí vysvobodit od tohodle muka. "Tetičko." Zašeptal jsem a semknul víčka k sobě. Teď jsem si to mohl dovolit. Teď ano. Uslyšel jsem kroky směrem ke mě. "Louisi! Pane bože!" Poslední slova než se mi zatemnil mozek... 

Harry: 

"Harry co se děje?!" Přisedl si ke mě Liam. "Nic." Pokrčil jsem rameny a dál svůj pohled upíral do země. "Jde o Louise že?" Zeptal se jako by my uměl číst myšlenky. "Ano.." Řekl jsem stěží a několikrát zamrkal, aby malé slzy zmizeli. "Co se stalo?" Ucítil jsem jeho velkou dlaň na mém rameni. "Pohádaly jsme se." Vysoukal jsem ze sebe a podíval se na Liama. "To je mi líto." V jeho očích byl vidět smutek a opravdové pochopení. Ústa se mi skroutily do smutného úšklebku a svůj pohled jsem znovu nasměřoval do země.

     Liamova ruka příjemně jezdila po mé páteři. Jakým si způsobem mě to ukliďňovalo, ale pocit samoty ten nezmizel. V kapse mi začal brnět telefon. Rychle jsem se postavil a začal vytahovat mobil z kapsy v domněnce, že to bude Loui. Spletl jsem se. Byla to jeho teta. Rychle jsem to zvedl.

    "Paní Millerová? Co se děje?" Vyhrkl jsem do telefonu. "Harry, musíš přijet do nemocnice..." Odmlčela se a vzlykla do telefonu. Po těle mi naskočila husý kůže. Nebude něco dobrého. "Co se stalo?" Zeptal jsem se rozklepaným hlasem. "Louis je znovu na operačním sále... Musíš přijet. Bude tě chtít vidět až se probudí. Prosím Harry, přijeď." Šeptala do telefonu. "Proč je na operačním sále?" Zděsil jsem se. "Doktoři si něčeho nevšimly. Byl v pořádku do té doby než přijel domů." Znovu vzlykla.

     Můžu za to já? "Už tam jedu, paní Millerová." Řekl jsem a típnul to. Mobil jsem si strčil do kapsy a několikrát zamrkal. "Harry..." Liam si mě vtáhnul do pevného objetí. "Je na operačním sále... Kvůli mě." Zašeptal jsem do jeho hrudi. "Harry, neber si to za vinnu!" Řekl a odtáhl se.

   "Musím tam jet. Ihned!" Řekl jsem, popadl skate a chtěl vyjet, ale Liam mi v tom zabránil. "Mám jet s tebou?" Zeptal se mě. "Ne Liame. Zvládnu to sám. Budu muset." Řekl jsem a vyjel na cestu...

______________________________________________________________

Další díl! Dokázaly jste mi že tento příběh někdo čte za což jsem hrozně moc ráda. Chtěla bych poděkovat za skoro 1 000 přečtení! :O Jste vážně dokonalý! :) Tento díl je trochu smutnější a možná se takhle povede ještě pár dílu, ale sama nevím. Napadl mě bláznivý nápad jak tento příběh zamotat ještě víc než je teď. Ale bude na vás jestli to budete chtít mít spletitý nebo normální. :) Jinak další díl bych dala tak za 45 přečtení, 8 hvězdiček a 2 komenty :) Terouš