Mascot (Larry Stylinson, Dokončený)

Kapitola 19.- Už ho nechci ani vidět!

"Tady jsem, Harry!" Otočil jsem se za hlasem mé matky. Zamával jsem jí, vzal ze země kufr a rozešel se k ní. "Ahoj, zlato." Řekla, když jsem k ní přišel a pevně mě objala. 

    "Proč si sebou nevzal Louise?" Odtáhla se a přeměřila si mě pohledem. "Ehm... Nechci se o tom teď bavit." Nervózně jsem se podrbal na zátylku a sklopil pohled k zemi. "Dobře, Harry. Až si o tom budeš chtít promluvit řekni, sám víš, že ti se vším ráda pomůžu." Zvedl jsem pohled a usmál se. "Vím." Tento-krát jsem si matku přitáhl do obětí já. "Mám tě ráda, Harry." Zamumlala mi do ramene. Pousmál jsem se. Tohle mi říkal i Louis. 

      "Já tebe taky, mami." Oči se mi zaplnili slzami. Nesmím vzpomínat na Louise! Mamka se odtáhla, stoupla si na spičky, její malé dlaně položila na mé tváře, zatáhla za ně tak, že jsem se sklonil a své rty přitiskla na mé čelo. 

     "Chyběl jsi mi, Harry." Její dlaně opustili moje tváře a i ona se postavila normálně. Přikývl jsem. "Tak pojď ukážu ti kde prozatím budeš přespávat." Rozešla se k východu a já za ní...

Louis 

"Co se děje, Loui?" Bušila na mě teta, dnes snad už po stý. "Nic! Jdi pryč! Nechci s nikým mluvit! Jdi pryč!" Zakřičel jsem ubrečeně. Slyšel jsem jak si povzdychla. "Zorro sedí před dveřmi a čeká až ho vyvenčíš a dáš mu najíst. Pojď ho aspoň vyvenčit, nebudu za tebou dolízat." Odešla. Povzdych sem si a zvedl se z postele. Došel jsem do mé koupelny se podívat jak vypadám. Zlekl jsem se.

    Červené, napuchlé oči a ještě kvůli nedostatku spánku kruhy pod očima. Ještě k tomu přizpívali moje vlasy rozházené na všechny světové strany. Protočil jsem oči a nechal to tak jak to je. Vyšel jsem z koupelny. Došel jsem ke skníňi a vytáhl si volné tepláky a Harryho tričko, které jsem mu ukradl. Při té vzpomínce se mi zaleskli oči. 

"Kde mám sakra to tričko!" Rozčiloval se Harry. Byl roztomilí. Musel jsem se uchechtnout. Harry se ruživě otočil a rychlím krokem přešel ke mě. Seděl jsem na posteli. Jeho svalnaté tělo se na mě natisklo tak, že mě donitlo si lehnout.

     "Louisi Williame Tomlinsne! Kam jsi mi dal to tričko!" Řekl u mých rtů. Nemůžu se ho nabožit. "Ser  na Tričko!" Prohodil jsem než jsem se pustil do jeho růžoých rtů... 

Setřel jsem si hranou palce hořkou slzu. Musím na něj zapomenout! 

"UŽ HO NECHCI ANI VIDĚT!" Zlostí jsem kopl do dveří, které jsem následně otevřel...

_________________________________________________________________

Další část je na světe! :) Omlouvám se, že mi to zase tak dlouho trvalo, ale neměla jsem přístup k počítači :/ Další díl se pokusím napsat zítra a neočekávám, že bude veselí :))

terouš