Mascot (Larry Stylinson, Dokončený)

Kapitola 20.- Doncaster

Další část je tu přidaná! Je to 20 kapitola a já dostala nápad, že každou kulatou (Jestli nechápete vysvětlení: Každou desátou kapitolu= 10, 20,30,...) kapitolu budu muset mít přes 1 000 slov. Tuto kapitolu udělám delší, abych vás potěšila :D Terouš 

___________________________________________________

*O 2 Roky Později, z pohledu 3. Osoby.*

Harry se vrací zpět do Londýna. Noční můry přestali, vydělal si peníze a dostatenče se osamosatnil. Je mu dvacet let a hodlá se vrátit Louisovi. Ale, když přijede do Londýna čeká ho nemilé překvapení...

*Pohled Harry*

Zhluboka jsem se nadechl a spustil kufr na zem. Sladký domov, říkal jsem si v hlavě. Vzal jsem ze země kufr a vyšel schody nahoru do mého pokoje. Otevřel jsem dveře. 

    "Nic se tu nezměnilo." Zasmál jsem se a hodil kufr na postel. Protáhl jsem se v zádech a přemýšlel co dělat. Rozhodl jsem se pro menší procházku. 

     Vyšel jsem z baráku přímo do parku. Určitě tam budou ty tupci! Tiše jsem se zasmál a přidal do kroku. Nechtěl jsem si to přiznat, ale hrozně mi chyběli.

    "Harry!" Uslyšel jsem známý hlasy, když jsem došel do parku. Musel jsem se zasmát. "No, nechyběl jsem vám?!" Sršila ze mě radost. Taky jsem byl rád. Kluci se na mě pověsily tak, že jsem stratil rovnováhu a letěl k zemi. Chytli jsme výtlem. Musel na nás být super pohled. Čtyři idioti válející se na zemi a ještě s výtlemem. 

    "Bože, Harry! Tolik si nám chyběl!" Uslyšel jsem Niala. "Vždyť vy mě taky!" Zasmál jsem se a začal se společně s klukama zvedat. "Změnil jsi se Harry.... Dospěl jsi." Přeměřil si mě pohledem Zayn. "Za to ty vipadáš pořád jak dítě!" Žďouchl jsem ho do žeber. "Harry, srší z tebe radost." Zasmál se Liam. "Jo to bude tím, že jsem šťastnej." Pousmál jsem se. "Můžu s tebou na minutku mluvit osamotě?" Zeptal se mě Liam "Jasně, Kámo." Poodešly jsme kousek od kluků a Liam hned spustil. 

     "A co Louis?! Na toho jsi úplně zapomněl?" Můj úsměv se změnil ve smutný úšklebek. "Jasně, že nezapomněl jenom jsem chtěl vidět nejdřív vás." Nervózně jsem se podbal na zátylku. Liam si povzdychl. Smutně povzdychl. Zhrozil jsem se. "Dobře, Harry." Řekl smutně a odešel. Zakroutil jsem nevěříčně hlavou. 

    "Kluci já mizím! Zatím! Příjdu zítra!" Zamával jsem jim a odešel z parku. Šel sem tam kam mě nohy zavedli a nekoukal se na cestu. 

     Moje nohy prudce zabrzdili a já se zamračil. Zvedl jsem pohled. Znovu jsem se zhrozil. Louiho barák. Nohy se rozešly směrem ke dveřím. Nemohl jsem je zastavit. Stejně jako ruku která zmáčkla zvonek.  

      Otevřela stará paní. "Co potřebuješ chlapečku?" Pousmála se. Vypadala velmi simpaticky, ale proč sakra neotevřel Louis?! "Můžu se zeptat bydlí tady Louis Tomlinson?" 

       "Ty už tady přes rok nebydlí, odstěhovali se." 

       "Jak to?" 

      "Louis, ten adoptovaný, měl prý problémi ve škole." 

      "Oh.." Vypustil jsem tiše

     "A ještě něco mi říkala paní Millerová..." Zamyslela se. 

    "Povídejte!" Vyhrkl jsem na ní

    "Nechceš jít dovnitř?" Zeptala se mě

   "Asi ano?" Ani jsem se nenadál a už jsem seděl v křesle a stará paní mi povídala o Louisovi.

"Podle toho co se mi svěřovala paní Millerová měl velké problémi." Odmlčela se. "Začalo to jedním mladíkem. Byl s ním šťastný, opravdu šťastný, ale ten mladík ne." Znovu se odmlčela a usrkla si pití, které jí stálo na stole. "Ale já byl šťastný!" Zašeptal jsem. "Co jsi říkal?!" Podívala se na mě a položila svůj čas. "Aby jste pokračovala dál." Pousmál jsem se.

     "Dobře. Mladík se odstěhoval do Ameriky a to šlo s Louisem z kopce. Začalo to podvýživou. Odmítal jíst a byl zavřený v pokoji. Dny, Noci, pořád. Paní Millerová z něho byla na prášky. Do té doby než přišel zlom v Louisovi. Začal chodit ven, jíst a všechno bylo jako dříve do té doby než se nezačal chovat divně. Byl extrémně veselý. Paní Millerová začala mít podezření, že bere drogy." Znovu se odmlčela a napila se. 

     "Druhý den zjistili, že je Louis opravdu bere. Byl v tom napočený až po uši. Nebyla jiná možnost než se odstěhovat do doncasteru. Podle toho co jsem slyšela, šel Louis na léčení a začal se plně věnovat fotbalu. Našel si i chlapce a na tamtoho zapomněl." Teď to vypadalo jako kdyby doopravdy skončilo. 

   "Oh.." Vypustil jsem smutně ze svých úst. "Vím, že ty jsi ten mladík Harry." Stará paní si stoupla a odnesla hrníček do kuchyně, jestli si dobře pamatuji. Zvedl jsem se a šel za ní. "Jak víte kdo jsem?" Vypustil jsem smutně a opřel se o futra dveří. "Věděla jsem, že se tady ukážeš a taky vím, že mezi tebou a Louisem to dopadne dobře." Usmála se na mě povzbudivě. Zamračil jsem se. Jak věděla, že příjdu? "To s tím Louisem asi těžko. Jak jste říkala, našel si přítele, zapomněl na mě. Bude to tak nejlepší, pro oba." 

   "Nestrácej naději, Harry. Nemiluje ho. Chce tebe. Edwarda má jenom na to aby na tebe zapomněl, Harry." 

     "Jak tohle můžete vědet?" 

    "Jsem jeho babička, Harry."  Tak tohle mi vyrazilo dech

    " Jak to?! Říkal mi, že nezná nikoho kromě strýce a tetičky." 

   "Nechci, aby věděl, že někoho jiného má. Snažím se na něj dohlížet, ale když se přestěhoval do doncasteru nevím jak na tom je. Proto mám pro tebe dohodu." Promnula si ruce. 

   "Poslouchám." 

  "Sežeš v doncasteru bydlení, přestěhuješ se tam společně se mnou do té doby než pronajmu tenhle barák, pak se odstěhuju, samozřejmě. Budu Louise sledovat, ptát se jeho tety jak je na tom a a až bude připraven vlítneš na scénu ty." Její oči plály chtivostí. "Tak že, mám jet s úplně cizí babičkou do doncasteru, tam s ní bydlet a pak získat zpět Louise,?" Přikývla. "Co když Louise už nechci?" Přeměřil jsem si jí pohledem.  

     "Chceš. To by tě tvoje nohy nedovedli sem, to by tvoje ruka nezazvonila, a to by se tvoje pusa a mozek nezajímal o Louise!" Měla pravdu. Sakra měla pravdu! "Beru vaší nabídku!" Zasyčel jsem. 

*Z pohledu 3. Osoby*

Harry společně s Louiho Babičkou seznámili, našli barák na který mají a je dost velký pro oba dva. Harry si nedokázal představit, že znovu uvidí Louise. 

    Dny ubýhali jako voda a přišel den stěhování. "Máte všechno?" Zeptal se Harry Babičky, když si sedla na místo spolujezce. "Jistě já na nic nezapomnám." Usmála se "Teď už rychle pryč." Harrymu Louisova babička připadala hrozně energická a živá na její věk. Nevěřícně prokroutil hlavou a vydal se na cestu. 

    Harry musel uznat, ,že cesta netrvala moc dlouho. Projížděli doncaster a hledali adresu na svůj nový baráček. "Tady je! už jsem myslel, že se propadl do země." Zasmál se Harry, když konečně zastavil před jejich barákem. "Harry dolů! Rychle!" Babičky ruka přistála na Harryho hlavě a tlačila ho dolů. "Co je?!" Harry se skrčil. "Louis jde." I Babička se trochu přikrčila, ale ne zas tak jako Harry. 

   "Chci ho vidět." Harry povylezl nahoru tak, aby mu koukali oči a sledoval procházejícího Louise. "Je dokonalý." Zašeptal Harry neslyšitelně. "Roste do krásy to ano." Přitakala babička. "Chci ho zpátky! Jsem debil, že jsem ho opustil!" Harry vystřelil do sedu. "Opustil jsi ho aby jsi se nezbláznil." Položila Harrymu dlaň na rameno. "Byl jsem sobecký lempl!" Harryho pěst bouchla do paloubky. "Klid, Harry." Její dlaň jezdila nahoru a dolů. Věděla, že ho to uklidňuje. 

     "Jak víš, že mě tohle ukliňuje?" Vydech těžce Harry. "Vím o tobě všechno, Harry." .....