Přátelé s výhodami

1. kapitola

Volné pokračování příběhu ,,Sexy mrcha"....

1. 

Že je život nefér? To už mi došlo, když mi utekl muž s nevlastní sestrou. Byl to šok, ale samotnou mě šíleně překvapilo, jak to brzy přebolelo. Říkala jsem si, že už nikdy neskočím na špek prvnímu pitomci, kterého potkám, a jak jsem řekla, tak jsem udělala. Právě jsem se rozváděla a byla jsem lehce podrážděná ze všechno, co se stalo, ale říkala jsem si, že to asi tak mělo být.

Byli jsme bezdětný pár a mohlo se to pokazit za pár let, kdyby mi zůstalo na krku několik dětí, které by mi připomínaly, jak mě jejich otec podváděl.

,,Jsem ráda, že si z toho nic neděláš." chápavě si mě prohlédla kamarádka Stella.

,,Děkuju, je to pro mě těžký, ale život jde dál. Musím začít znovu."

,,Počkej, to je dobrý nápad. Všechno bude jinak. Všechno změníme a začneme u tvých vlasů i oblečení. Co ty na to?"

Nadchla se a hned začala listovat časopisem, co bych si mohla nechat udělat na hlavě. Nestačila jsem obracet oči v sloup.

,,Stello, tohle nechci."

,,Jen ať lituje toho, že tě nechal, zlatíčko. Uděláme z tebe kočku, která bude snem každého chlapa." začala jsem se její poznámce smát.

Nemyslela jsem si, že to byl dobrý nápad. Neměla jsem na nic náladu a už vůbec ne na lovení nezávislých třicátníků či dokonce čtyřicátníků, kteří mě budou brát jako náhradní matku svým třem dětem a v druhém případě se stanu jejich milenka.

Od té doby, co jsem nechala všechno vším a odjela za Stellou do Miami, jsem si připadala ztracená. Nikdo mě neznal jako umělkyni na volné noze a to se mi líbilo. U nás na malém městečku jsem byla známá a momentálně všichni řešili můj rozvod.

,,Chceš začít žít, proto jsi přijela za mnou do Miami. Jsi nudná jako ten váš zapadákov." začala rozhazovat rukama.

,,Není mi dvacet, abych se tak chovala."

,,Ale ani čtyřicet, jak na mě působíš." pozvedla koutek k úšklebku.

Měla pravdu, byla jsem zvyklá několik let, že mám vedle sebe někoho, kdo mě tak bral. Věnovala jsem se spíš své práci než sama sobě.  Ten následný stereotyp mi vlastně ani nevadil. Sex už mi pomalu nic neříkal, protože on chtěl očividně změnu. I já už potřebovala něco nového. Někoho, kdo bude toužit po mém těle i po mém přátelství.

,,Nikdy nebudu vypadat jako Mariana. Ta krásná a okouzlující holka, kvůli které mě ten blb nechal."

,,Máš na to. Věř mi. Ona se umí obléknout a nalíčit. Žádná věda."

,,No dobrá za pokus nic nedám, jsem v tvých rukou."

Stella byla ve svém živlu a zářila jako její nové hodinky. Znaly jsme se už od střední. Byla nezávislá, bláznivá a nikdy se nebála experimentovat, což bylo na její růžové barvě vlasů poznat.

Hned mi vytáhla ze své skříně ty nejkratší šaty, které jsem kdy viděla a hodlala mě do nich nacpat.

,,Vždyť to vypadá jako tričko." smála jsem se, ale ona zůstala vážná.

,,Mlč už a zkus si je."

Vyrvala jsem jí je z ruky a mazala do koupelny. Vyměnila jsem pohodlné džíny a sportovní mikinu za tenhle cár oblečení, který dával jasně najevo, že jsem nezadaná a žadoním po chlapovi.

Vyběhla jsem ven z koupelny k ní do pokoje a tvářila jsem se naštvaně.

,,Dobrý kozy." pozvedla obočí a culila se jako chlap.

,,Jako bych na nich měla napsané, že sháním frajera."

,,Nosí to celebrity všech věkových kategorií." chytila se za hlavu.

,,Tak to je bezva." utrousila jsem podrážděně.

Proti své vůli mě odtáhla i k jejímu kadeřníkovi a zběsile mu vysvětlovala, že ze mě musí udělat kočku, protože se snažím ulovit chlapa. Tuhle informaci si však mohla nechat pro sebe.

,,To je Roman." představila chlápka s ladnými pohyby.

,,Olá seňoritas." zavlněl se před námi s milým úsměvem.

Zavřela jsem oči a nechala všechno na nich. Měla jsem dobrý pocit, když svoji práci dokončoval a vlnil mi konečky vlasů.

Jeho kolegyně mě ještě nalíčila, abych věděla, jak na to.

Čekala jsem, že budu zmalovaná a načesaná jako Marie Antoinetta, ale musela jsem uznat, že to nevypadalo zle.

,,Jako nějaká herečka." pochválila mě Stella.

,,No bezva."

,,Ještě ty šaty. Hejbni kostrou." hodila po mně ty bílé mini.

Musela jsem se do nich opět nacpat a byla jsem z toho už protivná.

,,Ještě boty, tady." podala mi lodičky s tak vysokým podpatkem, že jsem ani netušila, že existují.

,,Tak a teď mi ještě připiš na čelo ceník." vykročila jsem ze záchodové kabinky a prskala.

,,Náhodou ti to moc sluší. Ještě mi poděkuješ." poslala mi vzdušný polibek.

Chystala jsem novou výstavu v Miami, takže jsem přijala očekávaný hovor.

Domluvila jsem se s nějakým chlápkem o pronájmu prostor. Měla jsem se tam jít ještě dnes podívat a sjednala si schůzku. Když jsem se otočila, abych se převlékla, moje oblečení spolu se Stellou zmizelo.

Za tohle jsem si byla jistá, že budu vraždit. Nadechla jsem se a vyšla mezi lidi ven. Připadala jsem si jako nahá nebo ještě hůř jako štětka. 

Volala jsem jí na mobil, ale marně. Měla jsem schůzku a byla jsem odkázaná na to, jít v něčem takovémhle. Vzteky jsem zašla do nejbližšího obchodu a zakoupila si dlouhý svetřík. Kdybych měla s sebou kreditku, hned bych ji roztočila za nový outfit.

Nechala jsem se taxíkem zavézt na místo, kde se měla konat výstava. Vystoupila jsem v parku přímo naproti starobylé budově a snažila se jít v těch podpatcích, tak abych se nezabila. Na semaforu se objevila zelená a tak jsem se dala přecházení. Zároveň jsem se snažila v rychlosti najít v kabelce zvonící telefon.

Bohužel jediné, co jsem si pamatovala byl nějaký bílý kabriolet, který nedobrzdil a srazil mě k zemi. Brutálně jsem se praštila do hlavy.