Přátelé s výhodami

11. kapitola

Večeře byla výborná, až na ty pohledy pana Parkera. Téměř mě hypnotizoval a začínalo mě to znervózňovat. Nejspíš ze mě nebyl moc nadšený a náležitě mi to chtěl okořenit.

,,Tvůj otec ze mě asi není moc nadšený."

Danny se na mě podíval a usmál se.

,,Líbíš se mu až moc, vždycky byl na mladší atraktivní ženy."

,,To jako myslíš vážně?"

,,Bohužel." přikývl.

Bezva! Měla jsem si vzít ty černé krajkové šaty. Můj výstřih je momentálně nejčastějším výhledem Dannyho otce a mně to začínalo být značně nepříjemné.

Konečně jsme dojedli a já si odskočila na toaletu přepudrovat čelo a převonit se.

Zaslechla jsem, jak se bavili Dannyho rodiče.

,,Co proti ní máš?"

,,Nevěřím jí, určitě je s ním z finančních důvodů."

,,To ani náhodou má svých dost. Před nedávnem dědila po zesnulém otci."

,,Aaah."

,,Takže se už neboj. Jediný minus, který má je, že se právě rozvádí."

,,Cože? Ona je ještě vdaná? Coura."

,,Slyšel jsem o tom, ale jinak je perfektní."

,,Nechci pro svého syna použitou dámičku."

Sevřelo se mi hrdlo. Ještě, že tohle všechno bylo jen divadlo. Měla jsem chuť se vším praštit a odejít. Přeci se nebudu nechat urážet.

,,Děje se něco?"

,,Slyšela jsem, jak o mně tvoje matka právě básnila." ušklíbla jsem se s ironií na jazyku.

,,Říkala ti něco?"

,,Zaslechla jsem něco o vdané použité couře." sevřela jsem své rty a naše pohledy se střetly.

,,Je mi to líto." pohladil mě po paži. ,,Rád bych odešel, ale ještě to nejde."

,,V pořádku, nejsem tvá reálná přítelkyně, jinak by mě to ranilo."

,,Nezlob se."

,,Víš co, já jsem si vyslechla od své bývalé tchýně, když jsem po několika letech stále neotěhotněla? Byla jsem odporná frigida a nedivila se Denisovi, že se mnou nechce spát. Připadala jsem si strašně."

,,Právě se sem dívá." vzal mě kolem pasu a chytl těsně pod prsy

,,Ty jsi hotovej Brad Pitt."

,,Jako že jsem tak neodolatelný?"

,,Ne, jako že jsi talentovaný herec."

,,Tohle mi skutečně nedělá moc práce. Je to bezva. Líbí se mi to."

,,Co bude dál? Pak se jakoby rozejdeme?"

,,Kdy?"

,,Vždyť spolu nejsme skutečně. Nebudu to hrát rok."

,,Jo tohle. Jasně, to pak vyřešíme." zamrkal na mě.

,,Zatančíš si se mnou?"

,,Že jsi to ty."

Chytl mě za pas a ploužili jsme jako dva náctiletí. Nechtěla jsem si všímat okolí, ale i když nás bylo na parketě víc, nejvíc očí bylo na nás dvou. Těsně po skončení písně k nám přišel Dannyho otec.