Přátelé s výhodami

16. kapitola

Přišel jsem do zadního sálu a stáli tam spolu v šeru na druhé straně. Něco si povídali a najednou se prostor mezi ní a ním zmenšoval. Bylo mi jasný, že jí ten grázl oblbnul. Nechtěl jsem se dívat dál a tak jsem odešel.

Pár chvil na to vyšla ze sálu Monika a hledala mě. Neměl jsem náladu na její zmatený řeči. Stejně do něho pořád byla zamilovaná. Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že bych přistoupil na to, co mi Luke radil.

Stál jsem opřený o dveře nějaký místnosti a přišel za mnou Denis.

,,Tak se ti to povedlo." pronesl jsem naštvaně, ale stále jsem se díval do země.

,,Říkal jsem ti, že mě pořád miluje."

,,Jsi grázl."

,,Jsme stejní. Myslíš jsi, že chlap jako ty s ní bude protože jí miluje. Nechtěj mě rozesmát, znám tě z novin a internetu a několik desítek žen tvojí postelí proběhlo."

,,Nejsme stejný."

,,Máš pravdu, tobě jde o její kalhotky a mě o její prachy. Nejsme stejní."

,,Uvědom si, co jsi provedl jí a její sestře. Co kdybych teď šel za Marianou a řekl, co jsem právě viděl?"

,,A co kdyby sis šel najít jinou, která ti roztáhne nohy a nechal Moniku na pokoji."

,,Monika je už svobodný dospělý člověk a může si dělat, co chce. Třeba ti může nakopat prdel."

,,Nechápu, co se jí na tobě líbí, jsi nula, která ani nevyhrála volby." začal se smát.

Vytočil mě do ruda, takže jsem dlaň stočil do pěsti a jednu mu vrazil. Tělo mi pohltil adrenalin a radost, když mu z nosu začala téct krev. Ani se nebránil. Nechtěl mi ji vrátit a jen se usmíval. Myslel si, že má navrch, ale to se ještě ukáže.

Odešel jsem ven, abych se chvíli vzpamatoval, co se právě stalo. Zasloužil by si víc, ale nechtěl jsem dělat rozruch.

,,Danny, hledala jsem tě. Co se stalo?"

,,Nevím nějak kde začít." podíval jsem se na Moniku, vypadala tak zmateně a vystrašeně, přesně jak jsem čekal.

I já jsem měl plnou hlavu otázek a nechápal nic.

,,Já vím, co máš na mysli."

,,Nechci, abys mi vysvětlovala, co se stalo v tom sálu, je mi to ukradený." šílel jsem vzteky, ale nedal jsem to na sobě znát.

,,Tak proč jsi tak rozčílený?" přeměřila si mě a poznala to.

,,Protože pak ten grázl vyšel a přišel se mi vysmívat, bylo mi z něho na zvracení."

,,To udělal?"

,,Zdá se, že mu narostl hřebínek."

Vypadala dost zmateně.

,,Dnešní večer je propadák. Nevím, co mám dělat. Stalo se toho tolik."

,,To je na tobě. Já se jdu rozloučit a odcházím. Nemám náladu."

,,Počkej, půjdu s tebou."

,,Nemůžeš odejít, jsi pořadatelka."

,,Neříkej mi laskavě, co nemám dělat." vyjela na mě.

,,Promiň, netušil jsem, že se tě to tak dotkne."

,,Měl jsi mu vrazit ještě z druhé strany." potěšila mě její reakce.

Celkem mě to i rozesmálo, vzhledem k situaci, ve které jsem byl a jak jsem se cítil. Chtěl jsem už být někde úplně jinde.