Přátelé s výhodami

26. kapitola

Když Monika odešla ze sklepa, zůstal tu můj otec a usmíval se.

,,Co je?" začal jsem se culit taky.

,,No nic, nevěřil jsem vám, když jsi jí požádal o ruku. Bylo mi naprosto jasné, že je to kvůli těm zatraceným akciím, ale právě jsi mě přesvědčil. Vážně jsi jí řekl, že jí miluješ?" zašklebil se jako by snad zahlédl souseda bez trenek.

,,Co ti na to říct..." pokrčil jsem rameny.

,,To čumím tedy. Slavný Casanova Daniel právě řekl, že se zamiloval. Víš, že jsem si to tak trochu myslel, když jsi tady s ní byl naposledy. Ale pořád jsem měl vrtání, jestli přeci. Ale když jsi s ní mluvil osamotě v našem sklepě, tak je mi jasný, že akcie šly stranou. Jsem rád." poplácal mě nadšeně po zádech.

Vzal to nejlepší víno, které tu měl a šli jsme nahoru. Monika se usmívala a nespouštěla ze mě oči.

Konečně jsem se cítil dobře a nevěděl jsem, že to může být ještě lepší, když se ke mně naklonila a zašeptala mi do ucha: ,,Taky jsem se zamilovala."

Nemohl jsem odolat a i před rodiči jsem se jí musel přilepit na rty, hned jak to řekla.

,,No není to roztomilý." rozplývala se matka.

,,A víš co? Klidně můžeme dohodnout termín."

Šokovala mě Monika. Zůstal jsem se na ní zírat jako opařený. Vážně to řekla?

,,Dobrá, hned zítra uspořádáme zásnubní večírek a oznámíme to veřejnosti." poznamenal otec.

Všichni jsme souhlasili a jeli se domů vyspat s tím, že nás zítra čeká náročný den. Dorazili jsme do mého bytu, ale moc nespali. Tentokrát jsme si zalezli do postele a nevylezli z ní dokud na nás neukazovaly hodiny desátou hodinu dopolední.

Matka mě několikrát sháněla přes telefon, ale já jsem měl plnou hlavu mojí budoucí ženy. Znělo to tak divně. 

Obvolával jsem snad sto lidí, aby dorazili na náš zásnubní večírek a všichni se divili, že je to můj večírek. Nechápal jsem, co na tom bylo tak zvláštního. Nadchl mě však nápad, pozvat i Denise. 

Lidi jsou tak nepřejícný. Dost přiblble se choval i Robert a nemohl jsem se dočkat až pozvu toho namachrovanýho debílka Denise.

Navíc jsem se rozhodl pozvat ho osobně. Zjistit adresu nebyl problém a navíc jsem hodlal rovnou pozvat i její sestru.

Venku se udělalo teplo a sluníčko svítilo jako v létě. Ihned jsem osedlal svého bílého vzpomínkového kabrioleta a do navigace zadal adresu toho debílka. Měl jsem takovou škodolibou radost, že jsem si stáhl střechu a pustil si radio. Připadal jsem si momentálně nad rámec spokojený.

Přijel jsem před jejich byt a vyjel výtahem do čtvrtého patra. Nebylo to úplně nejhorší, ale můj byt vypadal o dost líp. Zazvonil jsem a otevřela nějaká paní.

,,Dobrý den, bydlí tu Mariana a Denis?"

,,Dobrý. Jo bydlí, ale je tu jen Mariana. Mám vám ji zavolat?"

,,Kdybyste byla tak laskavá." usmála se.

,,Přejete si?" přišla štíhlá a docela pěkná holka ke dveřím.

,,Jsem Daniel Parker, chtěl bych vás s Denisem pozvat večer na jednu akci. Šlo by to?"

,,O co se jedná?"

,,Chci vás totiž pozvat na náš zásnubní večírek. Moniku dnes budu žádat o ruku."

,,Tak to je dobrej fór." ozvalo se od výtahu.

Otočil jsem se na Denise a ten se smál až se pomalu za břicho popadal.

,,To není fór, Denisi. Tady je adresa." podal jsem Marianě lístek a podíval se na toho idiota.

,,Já bych ráda, ale nevím jak Denis."odpověděla Mariana a podívala se na něho také.

,,Myslím si, že byste si spolu třeba chtěli promluvit." vrátil jsem pohled k Marianě a ta si jen hluboce povzdechla.

,,Dobrá, dorazíme." chytl Marianu pyšně za pas jako by mi snad chtěl ukázat, že měl doma něco lepšího než já.

,,Mimochodem...pěkný auto." zavolal za mnou ještě Denis.

Jen jsem se usmál a pokračoval dál. Nemohl jsem se dočkat večera.

.....

,,Všechno je zařízené. Matka s otcem se o všechno postarali a já pozval všechny, dokonce i tvého strýce."

,,Děkuju moc. Jsem strašně nervózní." zubila se na mě a oblékala si šaty.

,,Moc ti to sluší. Ale nechci se pořád opakovat, aby sis na to pak nezvykla."

,,Zapneš mi je prosím." natočila se ke mně a naše pohledy se střetly.

Měla tmavě modré večerní šaty posázené kamínky, které se třpytily jako hvězdy na nebi. Byly nad kolena, ale sukni měly jako pro princeznu. Měla holá ramena a nakonec jsem si řekl, že by se hodil i ten dárek, který jsem jí koupil spolu se zásnubním prstýnkem v klenotnictví.

,,Zavři oči."

,,Proč, co mi provedeš? Nestahuj mi hlavně kalhotky." oba jsme se pousmáli.

,,Jen je zavři."

Vyndal jsem z krabičky briliantový náhrdelník a zapnul jí ho na krku. Otevřela oči, které vzápětí zářily jako ten náhrdelník. 

,,Danny, zbláznil ses? Děkuju." vlepila mi nadšeně pusu.

,,Tady jsou ještě náušnice, ty si radši vezmi sama."

Pomalu jsme vyráželi z bytu. Ještě jsem se navlékl do saka a z okna vykoukl, jestli už přijela domluvená limuzína s rodiči.

,,Už jsou tu, jdeme." zavelel jsem a Monika hned cupitala za mnou.

Rodiče nás hned políbili na uvítanou a my se posadili naproti nim. Cesta netrvala dlouho. Dorazili jsme k luxusnímu sídlu, které patřilo mým prarodičům. Stálo na pláži a mělo asi desetimístnou garáž. Děda si potrpěl na značku Mustang a vlastnil jich pět. Veterány ve velmi dobrém stavu. Jako malý jsem mu je záviděl a dneska už byly vlastně moje. Když oba zemřeli všechno podědil otec, ale řekl že vše nechá mně včetně domu."

Během chvíle se to tu začalo plnit lidmi. Stáli jsme kousek od vchodu a zdravili se se všemi. Než jsem se rozkoukal dorazil i Denis s Marianou. Monika byla otočená a bavila se se Stellou a Mattiasem. 

Hned jsem k nim nakráčel a nahodil ten nejširší úsměv, který jsem uměl. Mariana se hned také začala usmívat.

,,Ahoj jsem rád, že jste dorazili."

,,Děkujeme za pozvání. Krásný dům, tvůj?"

,,Vlastně ano." usmál jsem se a všiml si závistivého pohledu toho debílka, který jsem si náramně užíval.

,,Tamhle je Monika, jestli si s ní chceš popovídat." kývla a šla za ní.

,,Tak se ti to povedlo." postavil se vedle mě a strčil si obě ruce do kapes od obleku.

,,No jo, konečně má pořádnýho chlapa."

,,Hmm to teda. Zajímalo by mě, jak jsi jí po tom všem přemluvil ke svatbě." ušklíbl se.

,,To víš, láska je láska." poplácal jsem ho po rameni a všímal si Luka, jehož přítomnost mě zajímala mnohem víc.