Přátelé s výhodami

27. kapitola

Moc jsem se bavila ten večer bavila. Držela jsem v ruce plnou šampusku a povídala si se Stellou a Mattiasem, když najednou Mattias zpozorněl a zahleděl se někam za mě.

,,Co to je za kočku?"

Hned, co to dořekl, Stella ho praštila před hrudník a oba se zasmáli.

,,Jde za mnou vidíš? Jde sem, kouká na mě." smíchy jsme se málem popadali za břicho, když mě najednou ten smích přešel.

,,Ahoj, Moniko."

Mariana? Tady?

,,Ahoj." odvětila jsem stroze a nějak jsem nevěděla, co říct.

,,Mohla bys na chvíli někam stranou?"

Kývla jsem a už jsme bok po boku odcházely na zahradu. Tušila jsem, že ta hranice mezi námi byla zbořená, jen co se na mě podívala.

,,Moniko, chci se ti z celého srdce omluvit." začaly se jí oči plnit slzami.

,,Nebreč, prosím tě. Teď už na to všechno mám jiný pohled. Vlastně za to ani tak nemůžeš. Jsi mladá a naletěla jsi prvnímu frajírkovi jako já. Jsme stejný. Mrzí mě, co jsem ti řekla. On mi za to nestál a jsem vlastně ráda, že jsem s Danielem a ne s Denisem."

,,Vážně?" polkla a utřela si slzu.

,,Vážně, Mariano. Chci abychom byly skutečné sestry. Otec by si to přál."

Objaly jsme se a div, že jsem se taky nerozbrečela.

,,Jsi krásná, tolik ti to sluší." pochválila mě.

,,No a povídej, co se ti narodilo, jak se jmenuje?"

Usmála se a pak spustila. Posadily jsme se venku na houpačku a povídaly si dokud pro mě nepřišel Daniel, abych se přemístila kvůli zahájení.

,,Daniel je bezva chlap. Měla jsi štěstí."

,,Mrzí mě, že nemůžu říct to samé o Denisovi. Na té výstavě mě zavedl do zadního sálu a chtěl se na mě zase hrát nějakou jeho hru. Měla bys to vědět."

,,Víš Moniko, ten jeho kamarád Adam mi to vlastně všechno řekl. Dokonce se mnou nakupoval výbavičku. Denis se na mě vykašlal. Hodně jsme se spolu sblížili. Možná, že jednou budeme i víc než jen přátelé." mrkla na mě a cítila jsem z ní, že je vlastně nebyla šťastná. 

Bylo mi jí svým způsobem líto. Takového zmetka, jako byl Denis, si nezasloužila. Nepřála bych ho ani největšímu nepříteli.

,,Jak to dopadlo?" vyzvídal hned Danny.

,,Ty jsi ji pozval?

,,Jo, byla to chyba?"

,,Ne, jsem moc ráda, chci to všechno vrátit a udobřit se s ní."

Políbil mě do vlasů. Vlastně jsem si víc ani nemohla přát. Chlapa, co mě miluje a sestru, se kterou máme život před sebou.

Vlastně... děkuju ti sestřičko, bez tebe bych nikdy nepřišla na chlapa jako byl Danny. A s ním jsem byla doopravdy šťastná.