Přátelé s výhodami

19. kapitola

Ráno jsem se probrala s bolavou hlavou. Trochu jsem přemýšlela, co se stalo. Vzala jsem si na sebe svojí noční košilku a vydala se do kuchyně. Jenže hned ve dveřích jsem narazila na Dannyho.

,,Ty jsi tu zůstal?" divila jsem se.

,,Radši jo. Nevypadala jsi moc střízlivě. A navíc, ty jsi se mnou tenkrát taky zůstala."

Usmála jsem se na něj a teprve pak mi došlo, že mám na sobě jen tu krátkou košilku a kalhotky. Bylo mi jasné, že si toho všiml. 

Celou snídani se na mě divně tvářil. Nevěděla jsem, jestli jsem něco včera v noci neřekla nebo neudělala.

,,Včera večer, neřekla jsem nebo neudělala něco...?"

,,Vyjela si po mně." zaskočilo mi hrozno a já se rozkašlala.

,,Co že?"

Nic neřekl jen pokrčil rameny.

,,Pane Bože, promiň." začala jsem si promítat zpětně včerejší večer.

Nic takovýho jsem si nepamatovala, ale přeci by mi nelhal.

,,Dělám si legraci. Měla ses vidět." vyprsknul smíchy a mlátil u toho do stolu.

,,Včera večer? Nebo kdy bych se měla vidět?"

,,Ne teď."

,,Proč se na mě celý ráno tak divně koukáš?"

,,Já? Jak se divně koukám?"

,,Nevím, právě proto jsem se tě ptala, jestli jsem včera večer něco neprovedla."

,,Ne nic."

,,Tak co se děje, Danny. A neříkej, že nic. Vidím, že se něco děje. Tváříš se divně."

,,Vstaň!" divila jsem se proč.

,,Proč?"

,,Prostě se postav." díval se na mě a stál nade mnou.

Postavila jsem se a podívala se mu do očí, přišpendlil mě ke kuchyňskému pultu. Do zad jsem si vrazila roh linky, ale v tu chvíli jsem nemyslela na bolest v mých zádech nýbrž na to, co chce právě Danny udělat.

,,Danny, proboha, co to děláš?" zašeptala jsem a podívala se mu zpříma do očí.

Beze slova mě chytil pravou rukou za zátylek a přitiskl se na moje ústa. Začal mě líbat tak vášnivě, že jsem vlastně ani neměla sílu mu odolávat. Znovu to mravenčení ve všech mých končetinách mě zcela pohltilo a opětovala Dannymu naprosto dokonalý polibek. 

Když viděl, že mu vycházím vstříc, popadl mě za zadek a vyzvedl na linku. V tu chvíli bych byla nejraději neslyšící, protože někdo právě dychtil po mé společnosti za vchodovými dveřmi. Nehodlali jsme to utnout, ale ten zvonek byl tak otravný.

Oba jsme tedy přestali a otráveně se na sebe podívali. Sesedla jsem z linky a šla otevřít.

,,Ahoj, mám pro tebe novinku. Ozval se mi Mattias a jdeme oficiálně na rande." jásala Stella.

,,To je bezva." usmála jsem se na ní, ale ona se následně rozhlédla a začala si všímat.

,,Ty jsi ještě v županu? Ty tu někoho máš?" ukazovala na pánské polobotky u dveří.

,,Ahoj Stello, tak já už půjdu, zavolám ti, mějte se holky." líbnul mě Danny na tvář a odešel.

,,Mmm...vy dva?"

,,Ne, Stello, kolikrát ti mám povídat, že jsme jen kamarádi."

,,Ale on tu byl přes noc a ty jsi jen v župánku. Chci vědět víc, dělej."

,,Není co říkat. Včera jsem se opila, tak tu se mnou zůstal."

,,Nechápu to. Proč už ses na něho nevrhla. Mohla jsi to svést na alkohol."

,,Stello, co to tu vykládáš?"

,,Vždyť je tak roztomilej. Úplně si o toho hudlana říká."

,,Neříkám, že jsme si ho nikdy nedali." zaculila jsem se a začala rudnout.

,,Ale ale! Jako fakticky líbačka?"

Zamyslela jsem se nad naším prvním polibkem a došlo mi, že jeho jazyk jsem ucítila ve své puse až dnes. Před tím to bylo jen rty, ale dnes to bylo takové hladové a plné chtíče. 

,,Můžeš mi vysvětlit ten váš kamarádský vztah tedy?"

Začala jsem si mnout obličej a nevěděla, jak se vykroutit z odpovědi. Nedalo se nic dělat, vyklopila jsem jí všechno, jak to začalo a jak to skončilo.

,,Sakra, omlouvám se, kdybych nepřišla...."

,,...tak už bychom asi nebyli jen kamarádi." mrkla jsem na ni.

,,Byli byste kamarádi s něčím navíc." zahihňala se.

Ještě dobrou hodinu jsme probíraly její rande s Mattiasem a Dannyho ranní polibek. Zvláštní pocit jsem měla z našeho příštího setkání. Netušila jsem, jak se mám chovat, tvářit, co vůbec říkat. Jestli jsem si myslela, že ten první polibek něco změnil, tak tenhle obrátil naruby snad všechno.