Přátelé s výhodami

21. kapitola

Ihned, co jsem se vrhla konečně do práce a začala tvořit, mi začal zvonit telefon.

,,Ano?"

,,Moniko? Potřebuju s tebou vážně mluvit." poznala jsem hlas Dannyho otce a zněl dost divně.

,,Děje se něco? Stalo se něco Dannymu?"

,,Ne ale jedná se o něho. Přijď do restaurace Koruna za půl hodiny."

Byla jsem vyděšená, co se děje. Na druhou stranu mluvil vážně, takže mi snad nechtěl nějaký návrhy.

Dorazila jsem včas, on už tam čekal.

,,Tak co se děje?" přisedla jsem si k němu.

,,Mezi vámi to nějak skřípe nebo co se děje?"

,,Nerozumím?"

,,Nerozumíš? Tak proč dnes v poledne Daniel přeřízl mojí sekretářku v autě?" polilo mě horko.

,,Jak jako?" zasmál se mému úšklebku.

,,Úplně normálně si to spolu rozdali v autě, nevím co na tom nechápeš. Jen bych chtěl, abys mi vysvětlila, jaký máte spolu vztah?"

,,Já..." neměla jsem slov a pálilo mě v krku, chtělo se mi brečet, jak mi to mohl udělat?

,,Říkal jsem to, ale na tom nezáleží. Oblíbil jsem si tě zrovna. K Dannymu ses hodila a on vypadal spokojeně, ale asi mu něco chybí." zamrkal na mě.

Zhluboka jsem dýchala, abych se nerozbrečela, bylo to šílené přemáhání. Stejně mi během chvíle pár slz ukáplo.

,,No tak, zlatíčko, neplakej! Vždycky je to vina ženský. Moje žena se mnou taky nespí tak často, jak bych chtěl a proto si hledám náhradu."

Jenže on netušil jaký vztah spolu máme. Nechodíme spolu tak, jak si myslel.

,,Je to krutý, já vím. Ale ty jsi tak rajcovní ženská, je to škoda. Určitě ti tvůj ex dal košem, protože jsi s ním nepíchala. Takhle si nikoho neudržíš." 

Odešel a nechal mě tam napospas mému obrovskému vzteku. Ten idiot mě do toho navrtá a pak mě podvede? Jak vypadám? Končím s tímhle vším, končím s jeho debilní hrou, nebudu mu dělat debila.

Poslala jsem mu ihned textovku, protože na zavolání jsem neměla sílu. Vydala jsem se k němu do bytu.

,,Ahoj." uculoval se na mě, když mi přišel otevřít.

Neodpověděla jsem mu na pozdrav a rovnou vešla dovnitř.

,,Co se děje?"

,,Končím s tou tvojí hrou, ode dneška nejsem žádná tvoje přítelkyně. Kašlu na tebe a tvoje podrazy."

Zamračil se a viditelně nerozuměl.

,,Já..."

,,Musel ses vychrápat s tou sekretářkou?"

Nadechoval se, aby mi něco řekl, ale já jsem nechtěla nic slyšet.

,,Počkej!"

,,Nebudu na nic čekat, jen jsem ti chtěla říct, že jsi mě zklamal."

,,Tohle vůbec není pravda!" křičel a předběhl mě přede dveřmi.

Obrátila jsem oči v sloup

,,Prosím tě tvůj otec se mi přišel pochlubit a vynadal mi, že jsem ženská na nic, když jsi mu objel sekretářku. Víš jak mi bylo?"

,,Omlouvám se, ale takhle to nebylo. Nevyspal jsem se s ní!"