Přátelé s výhodami

12. kapitola

V tu chvíli, kdy jsem se z Moniky snažil dostat znění její SMS, všiml jsem si periferně, že byla od jejího ex. I po mně toužil otec a tak jsem jeho hovor přijal.

,,Danny, copak děláš?"

,,Jsem s Monikou. Děje se něco?"

,,Jen jsem chtěl poobědvat. Pojďte se mnou do Elixíru."

,,Tak počkej." odložil jsem telefon a podíval se na Moniku, která se zrovna nemohla odlepit od svého telefonu a rozčilovala mě tím.

V tu chvíli mi připomínala nějakou puberťačku. Hlavně SMSky s jejím bejvalým mi nepřišly zrovna vhodný, když po mně právě chtěla pusu.

,,Chceš se mnou a mým otcem poobědvat."

Nevnímala. Musel jsem do ní dloubnout ukazováčkem. Na to se otočila a já myslel, že vyletím z kůže.

,,Půjdeš na oběd?"

,,Jo klidně." řekla a neobtěžovala se na mě ani podívat.

Oči měla jen pro svůj telefon, kde datlovala SMS bůh ví komu.

,,Jestli jsi hned přilepená na lince se svým ex, tak to před tím moc cenu nemělo."

Promluvil jsem na ní, když jsem zavěsil.

,,Co cože?" podívala se konečně jinam než na displej. 

,,Vnímej mě, laskavě." zvýšil jsem už hlas.

,,Promiň."

,,To je vše, co mi k tomu řekneš?"

,,Co mám říkat?"

,,Ale nic. Jen že jdeme na oběd s mým otcem, tak se trochu prober."

,,Proč bych měla?"

,,Připadáš mi jako kdybys mě vůbec nevnímala a byla ještě se svým ex."

,,Tak pardon, byla jsem s ním pomalu třetinu svého života. Asi to nevymažu během deseti minut. Ty jsi nikdy zamilovaný nebyl, tak to nemůžeš vědět."

Odmlčela se a bylo vidět, že jsem ji ještě naštval. Asi nepochopím ženské myšlení.

Celou cestu jsme mlčeli a bohužel jsme na sebe nemluvili ani v restauraci, tudíž si můj otec všiml, že je něco v nepořádku. Když odešla na toaletu ihned mě zpovídal.

,,Děje se něco?"

,,Jen jsme se trochu pohádali, nic velkého neboj."

,,Je to tvá jediná možnost, tak si ji udobři. Víš, co mě stálo sil přemluvit tvojí matku, že je skvělá? Sice je vdaná ještě, ale bez chyb."

Protočil jsem oči v sloup a zabořil nůž do steaku.

,,Chováš se pořád jako malý kluk, Danny." napomenul mě.

,,Tati, nemyslím si, že je to tvoje věc."

,,Děláš si ze mě legraci?"

Zasedla Monika ke stolu, takže jsem radši mlčel.

,,Moniko, právě jsme řešili, že máme příští týden charitativní akci, přišla byste?"

,,Ráda, díky za pozvání." usmála se.

Celý oběd byl propadák. Myslel jsem, že se po cestě domů se mnou začne bavit, ale spletl jsem se. Ani slovo. Když jsem zastavil před jejím bytem, promluvil jsem první.

,,Můžeš mi říct, proč se se mnou nebavíš?"

,,Díky za ten doprovod. Potřebuju se provětrat a přemýšlet."

Vypadla z auta a šla směrem na pláž. Přemýšlel jsem jestli mám jít za ní nebo ji nechat skutečně o samotě. Stále jsem váhal, ale nakonec jsem z auta vystoupil a šel za ní.

Seděla na lavičce a telefonovala. To už mě veškerá chuť přešla.

I tak jsem si k ní sedl. Podle kontextu jsem pochopil, že mluvila s nějakým strýčkem a zvala ho na svou výstavu v pátek. Během pár chvil zavěsila a podívala se na mě.

,,Vím, že si myslíš, jaký jsem idiot a nic o tomhle nevím, možná máš pravdu, ale měla bys to hodit za hlavu a jít dál."

,,A jak mám jít dál, když ti musím hrát podělanou přítelkyni?" zavztekala se a prohrábla si vlasy.

,,Počkej, nenutil jsem tě do toho. Jestli nechceš, vykašleme se na to."

,,Chtěla jsem ti jen pomoct."

,,Prosím tě, že se na mě nevykašleš alespoň před těmi rodiči."

,,Potřebuju nějaký rozptýlení a ne se doma trápit svým trapným ex. Máš pravdu, že to musím hodit za hlavu. Doteď jsem to vcelku zvládala."

,,To rád slyším."

,,Pozvi všechny z rodiny na tu moji výstavu, prosím tě."

,,Jak si přeješ, kotě." vstal jsem a ona také vyskočila.