Přátelé s výhodami

25. kapitola

Byla jsem ochromená tím, co mi Danny navrhl. Včera se choval jako hulvát a dneska mi přistoupil pomalu na všechno, co jsem ve svém věku od chlapa chtěla. Věděla jsem, že na dítě je ještě času dost a navíc jsem si pořád nebyla jistá tím, co k němu vlastně cítím.

Nakonec jsem přijala jeho pozvání na kafe a posadila se na pohovku. Podal mi hrnek i s podšálkem a posadil se vedle mě. Díval s mi do očí tak pekelně dlouho, odložila jsem kafe a stolek a objala jsem ho. Vlepil mi něžnou pusu na čelo a bylo mi náhle tak dobře.

Cítila jsem se jinak, než když jsem byla s Denisem. Nevím, jestli to bylo tím, že už jsem si nepamatovala ten pocit, kdy jsem byla zpočátku zamilovaná, kdy fungovala ta chemie nebo to s Danielem bylo prostě jiné. I přes to, že jsem ho znala pár měsíců, mi přišlo jako bych ho znala déle než Denise. 

,,Tak neztrácejme čas, když už mi ten týden běží." usmála jsem se na něho.

,,Dobře, sundej ten kabát." začal ho rozepínat, knoflík po knoflíku a líbal mě při tom na krku.

,,Co máš pořád s tím kabátem?" smála jsem se.

,,Chci vědět, co pod ním máš."

,,Nahá nejsem." prohlédl si moji sukni a top.

,,Představoval jsem si podvazky a korzet, ale i tak dobrý." vyprskli jsme smíchy.

,,Teda ty máš představy."

Najednou přestal a zadíval se na mě.

,,Co je?"

,,Bereš prášky, že jo?" začala jsem se mu smát.

,,Ptáš se celkem pozdě, na to že už jsme spolu spali několikrát."

,,Ale stálo to za to." 

Když se na zemi vedle sedačky začala tvořit hromádka našeho oblečení, přešli jsme do ložnice.

Bála jsem se, že když jsme se do toho pustili tak po hlavě, že bude jen otázkou času, kdy to pustíme. Jenže čas plynul a Danny se ke mně choval moc hezky. Dokonce jsme si párkrát vyšli na skleničku nebo na večeři. Tvářili jsme se, jako kdyby náš vztah trval měsíce.

Dnešní večer jsme měli jít k jeho rodičům na večeři, jen my čtyři. Byla jsem nervózní, jako bych je viděla poprvé. Nicméně z jeho otce jsem také neměla dobrý pocit.

Oblékla jsem se do bílé košile a černých společenský kalhot. Nechtěla jsem vypadat provokativně. Udělala jsem si drdol a nechala volně jeden pramínek padat do obličeje.

Nanášela jsem si zrovna řasenku, když v zámku zarachotily klíče – Daniel.

,,Ahoj krásko, kde jsi?"

,,V koupelně." křikla jsem.

Vešel za mnou a opřený o futro si mě prohlížel.

,,Co je?"

Podívala jsem se na něj skrz zrcadlo a on přišel blíž, aby mě zezadu objal. Vlepil mi pusu na spánek a pevně mě objal.

,,Krásně voníš."

,,Ještě jsem se nevonila, co blázníš?"

,,Ty, ale voníš jinak než po parfému. Máš svojí vůni, zbožňuju ji."

,,Děkuju, ale měl by ses připravit. Bude šest, ať nepřijdeme pozdě."

,,Mimochodem tvůj zadek šeptal něco o tom, abych ho pořádně stiskl."

,,Danny!" okřikla jsem ho a s úsměvem sebou škubla, aby ze mě sundal nenechavé ruce.

Poslal mi vzdušnou pusu a odešel se převléct. Vzal si svetr a košili pod něj. Vypadal jako slušňák, což mi k němu moc nešlo.