Přátelé s výhodami

17. kapitola

Po té, co Danny odešel a myslel si, že něco mám s jeho otcem byla jsem úplně na dně. Vyhodila jsem toho debila z mého bytu násilím a následně jsem se vysvlékla ze šatů. Chvíli jsem uvažovala, že bych šla za Dannym do bytu, ale za chvíli jsem to zase zamítla.

Chodila jsem okolo linky a házela do sebe jednoho panáka whisky za druhým. Nakonec byla moje myšlenka jít za Dannym prosazena a já přešla ke skříni, abych se převlékla a trochu se upravila.

Taxík mě přivezl před byt, ale zjištění, že není doma mě nijak nerozházelo. Sedla jsem si na schody a čekala. Opřela jsem hlavu o zeď a nejspíš jsem usnula. Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Ucítila jsem, jak se vedle mě někdo posadil. Teplo, které měhřálo na boku, vycházelo z Dannyho. Vypadal ztrápeně a unaveně.

,,Danny já..."

,,Chci se omluvit. Přehnal jsem to. Navíc věřím, že to nebylo tak, jak to vypadalo."

,,Děkuju, že mi věříš. Nevím, proč bych to dělala. Kdybych chtěla, zvládla bych tě i bez tvého otce."

,,Vážně?" usmál se na mě a jeho výraz se zdál překvapený.

,,No dobrá. To asi ne, po těch pár panácích si víc věřím." uchechtla jsem se a pak si uvědomila, že melu nesmysly.

,,Můžeš si věřit i bez těch panáků." podíval se na mě a já zase cítila to mravenčení.

,,Já bych si na tebe ale nevěřila."

,,Nerozumím, když jsi měla za manžela Denise, který má sebevědomí takové, že bych se do něho vešel třikrát, tak pak proč bys neměla na troubu jako jsem já. Spíš bych to řekl opačně. Že taková holka, jako ty má na víc než na mě. Takovou nulu."

,,Ty nejsi nula, Danny a i kdybys byl, měla bych tě ráda."

,,Víš Moniko, přemýšlel jsem. Je to asi blbost, ale chtěl bych abychom spolu byli oficiálně pár."

,,Danny, já nevím, jestli chci všem vysvětlovat jak to je."

,,Počkej ještě jsem nedomluvil. Chtěl bych to doopravdy. Žádnou hru."

Podívala jsem se na něho, jako by toho vypil víc než já.

,,Blázníš? Nevypadáš tak opile. Uhodil ses?"

,,Taky nejsem, vystřízlivěl jsem u Luka. Myslím to vážně."

,,Vždyť mezi námi nic není, jsme jen přátelé."

,,Chtěl bych víc."

,,Jak víc?"

,,Já vím, že ze mě nejsi odvařená tak, jak by to mělo být ve vztahu, ale já bych se to chtěl naučit. Mám tě rád, a to jsem nikdy žádnou holku rád neměl. Myslím si, že je to na dobrý cestě."

,,Ty chceš, abych tě naučila milovat?"

,,Tak nějak. Přemýšlela jsi o mě někdy jinak než o kamarádovi?"

Polkla jsem téměř na prázdno. Nečekaná otázka a odpověď mi nějak vázla v krku.

,,Jo jako o idiotovi, který neumí řídit." vyprskli jsme smíchy.

,,Víš jak to myslím."

,,Možná." zrudla jsem až u konečků prstů.

,,Prošel jsem alespoň základní selekcí?"

,,Danny, nepodceňuj se."

,,Myslím to vážně. Nedávno jsi řekla, že by ses za mě styděla."