Přátelé s výhodami

5. kapitola

Nikdo mě snad nikdy tak nevytočil, jako ten samolibý, povýšený domýšlivec. Neznala jsem ani jeho jméno a bylo mi jasné, že to byl nějaký sobecký pitomeček, kterému šlo jen o to, abych na něho nevznesla žalobu. Nešlo mu vůbec o moje zdraví, ale jen o sebe.

Ještě ke všemu mi pořád telefonoval, ale neměla jsem na něho náladu. Na to mi volal nějaký chlapík, že by rád sponzorovali mojí výstavu. Vyrazilo mi to dech, nečekala jsem, že by někdo jen tak, sám od sebe přišel s takovou nabídkou. Alespoň něco se mi za posledních pár měsíců povedlo.

Všechno jsem měla vcelku už zařízené, dokonce i převoz obrazů na místo výstavy. Každá maličkost byla vyšperkovaná do detailů.

,,Kdo mi vůbec sponzoruje tu výstavu?" zeptala jsem se svého asistenta.

,,Kandiduje na místostarostu Miami, Daniel Parker. Znáš ho?" ohrnul ret.

,,Netuším o koho jde a proč mě chce sponzorovat?"

,,Nejspíš se chtěl zároveň s tvojí výstavou zviditelnit mezi lidmi. Fajn tah."

,,To je mi fuk. Snad přijde na tu výstavu. Pošli mu VIP pozvánku."

A byl tu den D. Stella už od rána plašila a lítala po bytě, jako kdyby byla ta výstava její.

,,Jak můžeš být tak v klidu?" vyptávala se mě s hřebenem v ruce.

,,Nevím, prostě si z toho nikdy nic nedělám."

,,Co si bereš na sebe?"

,,Ty černý...."

,,...Ani náhodou. Tamhle máš připravené z půjčovny. Jsi v Miami, baby! Nemůžeš chodit pořád ve stejných šatech. Co by o tom řekla média." přerušila mě.

Na dveřích byly pověšené šaty a čekaly jen na mě. Trochu jsem zesmutnila a Stella si toho všimla.

,,Co je? Neříkej, že se ti nelíbí. Potřebuješ stylistu! Zastavíme se ještě u mého oblíbence." mrkla na mě a div mě nezačala sama převlékat.

Bylo mi to vlastně jedno. Nechala jsem se nalíčit i učesat a už jsem se řítila do haly, kde se konala má výstava. Po pár hodinách se začala plnit lidmi a překvapovalo mě, že velkou spoustu lidí jsem vůbec neznala. Milé bylo, že se ke mně chovali jako staří známí a chválili mé umění.

,,Ten rozvod ti svědčí." zazubil se na mě můj asistent Ed ihned, co prozkoumal obsah mého výstřihu.

,,Fakt dík."

,,Mimochodem pan Parker potvrdil svou účast a prý se velmi těší."

,,To jsem tedy zvědavá."

Nějakou dobu jsem se věnovala jedné starší paní, když na mě promluvil povědomý hlas.

,,Ahoj." otočila jsem se a málem bouchla vzteky.

,,Co tu chceš? Nezvala jsem tě."

,,To je mi přivítání." zazubil se na mě ten blb, co mě málem zabil.

,,Mám ti snad nechat položit červený koberec?"

Najednou k nám kdosi přišel, ale nezajímal se o mě jako o něho.