loose your halo • destiel

15. Za tři dny

"Ahoj! Já jsem Meg." Podala mu radostně ruku a třásla s ní jako o závod, zatímco ji Dean zděšeně pozoroval. Bylo to úplně poprvé, co se Meg s Deanem, dva ze čtyř nejdůležitějších lidí v mém životě, setkali a já z toho byl vcelku nervózní.

"Ahoj, já jsem-"

"Dean! Jo, já vím, Castiel nemluví o ničem jiném." Mávla rukou Meg, obrátila oči v sloup a podívala se na mě, jako bych jí mé řeči snad nutil. Ano, měla neprostou pravdu. Za poslední dva měsíce jsem prakticky pořád myslel a mluvil jen o Deanovi, ale to ona byla pokaždé tou, kdo se na něj ptal... A pak už se to ze mě nějak sypalo samo.

"Vážně?" usmál se Dean a dal mi ruku kolem pasu. "Ty o mně pořád mluvíš?"

Usmál jsem se mu nazpět a jemně políbil na tvář. Nemohl jsem si ani představit můj život, až za tři dny odjede s tátou a Samem pryč.

"Miluju tě."

"Já tebe víc."

"Ne! Já tebe víc!"

"To není pravda, já tě m-"

"Hele hele hele," přerušila nás v půlce Meg, "jste sice úplně neskutečně mega sladký, ale tohle si nechte do postele, jasný?"

Bylo super být venku s člověkem, před někým jsme nemuseli neskrývat náš vztah. Mimo Meg to byl totiž jen Sammy a ten měl až moc práce s úklidem nastražených pastí a se skrýváním své vlastní nové přítelkyně. Myslel si, že o něm a Jess nevíme, ale jednou jsme je s Deanem omylem zahlédli na lavičce v parku, která byla skoro celá skrytá ve křoví, úplně oddělená od ostatních. Šli jsme tam zrovna ten den, jelikož sami jsme se na tom místě ukrývali hodně často.

"Co kdybychom si my tři zašli večer někam zapařit? Nebo vezmi i toho svýho bráchu, ať je větší sranda." Meg byla prostě Meg... Člověk se s ní nenudil. Ale zase kdyby jí odmítl, nevadilo by jí to. Byla strašně optimistická, až mě to občas vytáčelo.

"No... Já nevím, Meg..."

"Casi, přece mě nechceš obrat o jedinou šanci se s Dean poznat," zafňukala a mně se tiše, avšak velice bolestně zlomilo srdce. Věděl jsem, že to tak určitě nemyslela, sama mě kolikrát přes mobil utěšovala, že se Dean určitě vrátí a všechno bude v pořádku, ale i tak to bolelo. Měl jsem strašný strach, že už ho po jeho odjezdu nikdy neuvidím a to ať už protože na mě zapomene, něco se mu stane a nebo bude prostě až moc daleko nebo zaneprázdněný.

"Ne... Jasně, že tě o to nechci obrat." Meg se prvně vítězně zasmála, ale potom si asi musela všimnout mého výrazu v obličeji a tak přestala.

"Trdlo, promiň mi to." Položila mi ruku na rameno. Přišel jsem si strašně milovaný, když mě kolem pasu držel Dean a potom na rameni Meg. Podívala se mi do očí, jako by přesně věděla, nad čím jsem před vteřinou přemýšlel.

"Já vím," odpověděl jsem šeptem a očima stále na těch jejích. Nebylo to jako s Deanem, to vůbec. Bylo to možná podobně silné, ale moje nahlížení do duše s Meg bylo více o myšlenkách, přičemž s Deanem jsem díky tomu cítil... různé věci. Když jsem se přistihl, jak přemýšlím o Deanovi dokonce i při pohledu na Meg, okamžitě jsem se zadíval někam daleko za nás. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych někoho tak moc potřeboval jako Deana. Někoho, koho bych tak moc miloval a ctil a chtěl a... Byl moje všechno. Moje světlo, moje noc, hvězdy, mraky i slunce... Úplně všechno.

"Na jednu stranu myslím, že to odloučení vám bude na chvíli jen ku prospěchu," zasmála se Meg a já jí mínil přizabít. Navíc jsem měl vážnou a ozkoušenou teorii, že dokázala lidem číst myšlenky. Bylo to děsivý... Ale zároveň neskutečně napomocný, když jsem se cítil špatně.

"Dobře, ale nebýt si stoprocentně jistý, že jsi na kluky, fakt bych si myslel, že vy dva jste spolu."

"A co, že tě to přimělo si myslet, že jsem čistě na kluky? Třeba jsem bi." Dostal jsem se z dvojitého sevření Deana s Meg a otočil se pohledem do zelených očí.

"Věř mi, že takový věci, jako ty mi děláš, by kluk, kterýho aspoň trochu přitahujou holky, nikdy nedokázal."

"Nebuď si tak jistej, Deane. A jaký věci máš vůbec na mysli?" Na sucho jsem pokl, když jsem ucítil Deanovu ruku, putující přes mé záda dolů. Ani ne metr od nás stála Meg a byli jsme na ulici, co to vyváděl?

"Třeba..." Nahl hlavu k mému uchu, jako by mi chtěl pošeptat něco strašně tajného a nebo sexy, ale nakonec se odtáhl a vyšlo z něj jen: "Prostě to vím, Casi... Ještě jsem tě ani jednou neviděl se ohlédlout po nějaký holce a vím, že pár hodně, hodně, hodně sexy holek se kolem tebe už motalo."

Chvíli jsem nad tím přemýšlel. "Deane... Vím, že je ale sakra moc pozdě se tě na tohle ptát, ale... Ty jsi bisexuál?" Nemohl jsem uvěřit, že mě to nikdy nenapadlo.

Dean se krátce, ale zatraceně hezky usmál. "Ano, Casi, jsem bisexuál." A s touto větou vznikl další důvod, proč mít strach, že na mě zapomene. Někoho si najde... Má větší výběr, holky na něj letí, kluci taky...

Jsem v háji.

"Hele, neboj, nikdo ti ho nepřebere. On se nenechá. Že ne, Deane?" Vážně... Jak to ta Meg se čtením myšlenek dělá? To není možný.

Dean pohledem zmateně těkal mezi mnou a Meg, než nakonec promluvil: "Tohohle se bojíš? Abych si někoho nenašel?"

Chtěl jsem mu na místě říct, jak se bojím kvůli tolika věcem, které se mohou stát, zatímco budeme od sebe, ale nedokázal jsem to. Vztahy na dálku jsou přece vždycky těžké a navíc, když jeden z partnerů je lovec... a druhý lovná kořist. Avšak to Dean samozřejmě nevěděl.

Kývl jsem hlavou jako znak souhlasu.

"Přísahám ti na úplně všechno, co mám, že až se za tebou vrátím, bude všechno v pořádku. Ty budeš v pohodě, já taky a společně budeme trávit večery v našem domě, kde tě každý den zlíbám od hlavy až k patě. Potom tě opatrně vezmu do náručí a na rukou tě donesu až do postele, kde-"

"Dobře, ale teď už fakt stačí."

Oba dva jsme se s Deanem vražedným pohledem podívali k Meg, která stála kousek od nás a znuděně si prohlížela nehty. "Nemám vám dvěma třeba rovnou zamluvit pokoj někde na hotelu?" usmála se a potom jsme všichni tři začali domlouvat, kde, kdy a jak se spolu večer sejdeme. Pro Meg s Deanem to měla být seznamovací party, a pro mě s Deanem naopak rozlučka.