loose your halo • destiel

9. Večer, noc a ráno

Bylo pozdě večer. Táta odcházel do práce, Maia šla neochotně spát, máma v obýváku koukala na nějaký dokument o želvách a já s Deanem jsme u mě v pokoji pozvolna navázali tak na snad milionté téma za ten jeden den.

"Já fakt nechápu, jak je možný, abys ještě nikdy neviděl Titanik. To není možný, nevěřím ti!"

"Fakt ne, nemohl jsem." Dean se zasmál. V pozadí hrála písnička
My heart will go on.

"Viděl jsi někdy v televizi aspoň samotného mladého Leonarda di Capria?" zeptal jsem se zasněně a s jistotou, protože... kdo by ho neznal? Ale Dean se na mě jen nechápavě podíval. (pozn. autora: ano, v tomto sci-fi světě je Leo a Titanik xd)

"Co jsi to za gaye sakra?" Musel jsem se smát, jinak to nešlo.

"Ten, který nikdy dřív neměl peníze na televizi."

V ten moment mi úsměv zmizel z tváře. "Promiň, to... To jsem nevěděl." Vlastně mě to ani nenapadlo. "Takže... Vy jste předtím nelovili?"

Dean se mi podíval do očí. Tohle téma ho zřejmě trápilo a mně bylo líto, že jsem to vytáhl na povrch. Bylo vidět jak si nebyl jistý, jestli mi to chce opravdu říct, ale nakonec stejně promluvil: "Táta začal lovit kvůli mámě, když mi bylo devět."

Chtěl jsem něco říct, ale Dean mě hned předběhl: "Zabil jí nephilim, Casi... Jen tak... Když šla z práce vyzvednout Sammyho ze školky."

Čím déle jsem znal Sama s Deanem, tím víc mi tak nějak začínalo docházet, že s jejich máma musela buď umřít a nebo být někde zavřená, jelikož o ní ani jeden nikdy nemluvili a ani si spolu nevolali.

"Mrzí mě to, Deane..." Položil jsem mu ruku na rameno a tou druhou vypnul na notebooku písničky, které mi v danou chvíli přišly vážně nevhodné. Dean se jen díval před sebe. Držel v sobě tolik emocí, že mě samotného to bolelo.

"To je v pohodě. Už je to dávno," řekl nakonec pevným hlasem, vymanil se zpod mé ruky a sedl si na posteli do tureckého sedu, načež já naproti němu udělal to samé. "Chtěl bys o ní něco vědět?"

A tak jsem se dozvěděl, že když ještě nebyli lovci, živil se jejich táta jako mechanik a máma jako prodavačka. Mary (tak se jmenovala) pocházela z rodiny skvělých lovců a tím pádem, naopak od Johna, znala všechny klady... ale především i zápory, které tato práce obnášela... Utekla z domu a odmítala s nimi mít cokoliv společného, natož pak do lovení tahat její vlastni děti. Když ale potom zemřela právě rukou nephilima, John, zaslepen pomstou, její přání úplně zazdil.

Proto se Dean nedokázal plně ponořit do takového života spolu s Johnem. Pamatoval si mámu a pamatoval si její slova o lovení a o tom, že většina nephilimů a andělů není zlá... jsou jen vystrašení. Na opačné straně váhy však byl jeho táta a skoro většina světa s názorem, že kdyby byli jen vystrašení, nezabili by přeci nevinné.

.....

Byla noc a já s Deanem jsme se dívali na nějaký kriminální seriál. Upřímně to byla příšerná nuda.

"Asi už bych měl jít domů." Začal se uprostřed epizody Dean pomalu zvedat z postele, ale já ho hbitě zase chytil za rameno a stáhl za sebou dolů tak, aby mi ležel na břiše. Musel jsem se pousmát, když tiše zaječel, jak se lekl.

"Sakra, tohle mi nedělej," zasmál se a jemně do mě vrátil loktem. "Nechci se ti sem hned nastěhovat."

"Nikdo nic o stěhování neřekl... Ale..." odmlčel jsem se. "Byl bych rád, kdybys tu se mnou zůstal aspoň přes noc."

Dean se mi nervózně podíval do očí, a po chvíli se a usmál uvelebil se na mě ještě víc než byl předtím. "Taky se mi od tebe nikam nechce."

......

"Chceš čaj, nebo kafe?" zeptal jsem se mile Deana v průběhu smažení palačinek na snídani, když se ve spodním prádle a jednom z mých triček vypotácel do kuchyně. Ještě že máma šla ten den s Maiou do školky, protože v tomto případě by se asi těžko vysvětlovalo, že mezi námi minulou noc nebylo víc než mazlení a polibky do vlasů (mimochodem, do háje... měl jsem fakt co dělat, se udržet jen u toho).

"Kafe, prosím," zamumlal Dean a těžce usedl na jídelní židli. Byl tak roztomilý takhle po ránu. Husté světleji hnědé lasy rozcuchané do všech možných stran, mrzutý výraz, ale zároveň oči plné jiskřiček z nadšení do dalšího dne... nebo snad ze mě? Vždycky jsem mlčky doufal, že to bylo díky mně. Dean se podíval na hodiny a vyšel z něj nelidský zvuk. "To v kolik jsi stával, proboha?"

"Asi v pět, nemohl jsem spát" zalhal jsem. Popravdě jsem totiž nespal vůbec a celou noc jsem jen přemýšlel a sledoval spícího Deana.

"Kvůli tomu, co se stalo v lese?"

Kývl jsem hlavou. Bylo strašné, když nikdo nevěděl, co se tam stalo doopravdy. Ani já vlastně ne a proto jsem jim to zatím sám nehodlal říkat. Třeba se mi to celé jen zdálo a zítra bude ve zprávách, jak toho zloděje někde chytili a zavřeli...

Položil jsem před Deana čerstvě dosmaženou palačinku s tvarohem, marmeládou a nutelou v oddělených mističkách. Ke všemu jsem pak dodal kávu udělenou dle Deanova přání a posadil se naproti němu ke stolu.

"Není to sice úplně hotelová snídaně, ale víc toho z potravin v lednici neudělám. Máma se pak ale vrátí domů s nákupem."

Dean se podíval na své jídlo a pak na prázdné místo přede mnou. "Kde máš snídani ty?"

"Už jsem jedl. Promiň, že jsem nepočkal, ale měl jsem děsnej hlad," zase jsem zalhal... Jedl jsem naposledy s ním tu večeři na lovecké základně.

.......

Tak dneska to bylo s vydáním kapitoly teda pěkně na mále, protože jsem utahaná jak něco a usínám s kafem v ruce (*dying in enochian*)

Doufám, že se máte krásně 💖

(A nahoře je zase můj edit z YouTube... tentokrát přímo destiel
(byl to můj úplno úplně první edit, buďte připraveni 😂))