Týden po ulovení toho nephilima kousek od mojí školy se objevil další případ jen dvě ulice od našeho domu. Bylo to unikátní, aby se v tak krátké době našli hned dva nephilimové tak blízko u sebe, takže se rodina lovců, kterou máma informovala, rozhodla do našeho města nastěhovat a zkusit zde štěstí.
"Chceš jet se mnou? Pojedu ukázat těm lovcům okolí. Trocha vzduchu by ti taky jenom prospěla."
Máma byla hodná. Hlavně si spolu s tátou strašně vážili toho, že měli mě a Maiu, když vlastní děti mít nemohli a dávali nám tolik lásky, kolik jsme si často snad ani nezasloužili. Nikdy v životě jsem neměl špatný pocit z toho, že jsem adoptovaný a ani jsem neměl potřebu se po mých "pravých" rodičích nijak shánět... Ale štvalo mě, když po mně máma chtěla, abych víc chodil ven, našel si přítelkyni a nebo se bavil více s přáteli.
"Mám na výběr?" zeptal jsem se, ale odpověď mi byla jasná, ještě než jsem to vyslovil.
Ukázalo se, že ta rodina nebyla vůbec taková, jakou jsem si jí představoval vzhledem k tomu, jaká pověst je předcházela. Jmenovali se Winchesterovi a byli celkem jenom tři - táta a dva synové, kterým mohlo být asi tak jako mně.
Máma mě představila s Johnem, tím nejstarším z nich, a potom jsme se všichni vydali do kroku, přičemž mu ukazovala různá místa ve městě, kde se dalo nakoupit vybavení a kde by se mohla objevit "lovná zvěř". Já pak mlčky šel s Johnovými syny vzadu.
"Ahoj," pozdravil mě najednou jeden z těch synů, když už jsem znuděně začal hledat v kapse sluchátka. Byl vyšší, vypadal mladší a měl delší a tmavší vlasy než ten druhý.
"Ahojky," odpověděl jsem jak nejmileji to šlo. Musel jsem s nimi mít dobré vztahy... už jen kvůli mámě. "Takže vy lovíte nephilimy?" Hned jak jsem se zeptal, měl jsem chuť se praštit do hlavy. Kvůli čemu by tam asi jinak byli?
"Anděly lovíme taky, ale ti už se objevují jen výjimečně," vmísil se mezi nás najednou ten druhý z bratrů a udělal ze mě tak ještě většího neinformovaného idiota. "Mimochodem promiň, že jsem se nepředstavil, já jsem Dean. Ty jsi?" Lhal bych, kdybych řekl, že nevypadal zatraceně úchvatně. Rázem jsem se cítil jako puberťačka, kterou oslovila popová hvězda a musel jsem co dělat, abych zakryl červenající se tváře.
"Jsem..." Musel jsem si odkašlat, protože v mém krku se rázem objevil knedlík. "Jsem Castiel, ale kamarádi mi říkají Casi."
Dean se mírně pousmál, ale nedíval se na mě, nýbrž po okolí. Asi byl moc zaneprázdněný zkoumáním.
"Castiel zní jako andělské jméno."
Tak přeci mě jen poslouchal. Věděl jsem, že moje jméno v lidech samo o sobě dost často vyvolávalo strach a hodněkrát mi i doporučovali, abych si ho dal změnit, ale mně se líbilo.
"Neposlouchej ho, jenom žárlí..." zasmál se ten vyšší bratr. "Jinak když už jsme u těch jmen, tak já jsem Sam." Podal mi ruku a já jí s radostí přijal.
Jejich otec vypadal jako naprosto typický lovec. Kožená bunda, vousy, cigareta mezi rty, jizvy po obličeji a obě dvě ruce obvazané. Šel z něj jak strach, tak i respekt... V mých očích to byl ale člověk bez života a to, že tenhle rodinný business pravděpodobně brzy převezmou jeho synové, mě děsil.
Dean už jako lovec tolik nevypadal. Spíš se zdálo, že dělal vše pro to, aby vypadal přesně jako jeho otec, ale něco mu v tom překáželo. Možná geny jejich mámy nebo prostě hluboko v srdci takový život jenom nechtěl.
A když se pak člověk podíval na Sama, nebyla v něm až na pár jizviček ani stopa lovení. Měl jemný pohled, skoro jako stěně a jeho chování odpovídalo spíše studentům práv na mojí škole než studentům lovení nephilimů a andělů. Nedokázal bych si ho představit se zbraní jak zabíjí cokoliv živého.
"Jsi v pohodě?" probral mě z přemýšlení Sam a já jako šokem obrátil svůj pohled před sebe.
"Ne ne, nic se neděje."
Když jsme přišli zpět k jejich současnému domu, měl jsem pocit, jako bychom se znali aspoň deset let. Zjistil jsem sice, že John je totální kretén, který myslí jen na krev a peníze z úlovku, ale Sam s Deanem byli úžasní. Hned jsme se domluvili, že spolu o víkendu půjdeme někam ven a vyměnili si svá telefonní čísla. Po dlouhé době jsem měl pocit, že mám zase kamarády.
Večer jsem o tom celém přes videohovor řekl Meg a ta mě okamžitě začala shipovat se Samem, což jsem se jí snažil z hlavy dostat dřív než bude pozdě. Meg byla jediná osoba na světě, která věděla pravdu o mé sexuální orientaci a já si s tím ještě nebyl dost jistý, abych to zatím řekl komukoliv jinému.
Večer jsem pak šel spát spokojený s myšlenkami na mé dva nové kamarády, a zároveň strachem, že z našeho přátelství nemůže vzejít nic dobrého.
.....
Tohle není samstiel.
Opakuji:
TOHLE NENÍ SAMSTIEL 😂
Jenom chci říct, že tuhle ff asi celkově neberte moc vážně... karanténa mi leze na mozek, nudím se a moc nad tím, co píšu, nepřemýšlím. Snad to ale aspoň zabaví někoho doma ♥😂
ČTEŠ
loose your halo • destiel
Fanfiction"Casi... řekni mi, prosím, že nejsi-" "Deane, můžu to vysvětlit! Nevěděl jsem to. Já bych přece nikdy..." Můj hlas se zlomil při pohledu do očí, které jsem pod hněvem najednou vůbec nepoznával. "Nemůžu uvěřit, že jsi ta andělská stvůra."
