loose your halo • destiel

35. Sam

"A co Maia s mámou? Meg? A Sam?" optal jsem se konečně. Strašně se mi po všech stýskalo a i když jsem se docela bál odpovědi, tak jsem musel vědět, jak jsou na tom... A jak vzali moje zmizení.

"Nahlásili jsme policii, že jsi se ztratil."

"Jo... Em. Dobře. A?"

"A..."

"Jak se mají, Deane?" Něco se mi nezdálo na tónu, kterým mluvil a začínal jsem být docela dost nervózní.

"Sam se má dobře. Je na škole a čas od času mi pomáhal s pátráním po tobě. I Meg se má fajn. Sice jsme spolu mluvili jen párkrát, ale při posledním hovoru mi vyprávěla o nějaké vážnější známosti... Ale samozřejmě jsme většinu hovorů vždy probírali tebe."

Byl jsem rád, jak na tom oba dva podle Deanových slov byli. Byli to přeci jen mí jediní opravdoví lidští kamarádi a s Balthazarem nebo Annou jsem si až tak jistý už taky nebyl. "A co máma s Maiou?"

Dean chvíli mlčel. Něco se určitě muselo stát.

"No... Chybíš jim. Tvoje máma... Brečela. Hodně. A Maia to schytala asi nejvíc, protože se o ní začal starat táta."

"Co jí táta dělá?" zeptal jsem se vážně s myšlenkou na to, co prováděl mně jako malému dítěti. V mysli jsem prosil, aby byla v pořádku.

"Casi-"

"Co jí dělá?"

Dean se zhluboka nadechl a řekl mi o tátově zavírání Maii do sklepa. Přesně to, co jsem tak moc slyšet nechtěl.

Zavřel jsem oči. "Hele, Casi, bude to dobrý. Až se k nim vrátíš, bude všechno opět při starém."

Ale já se v plánu vracet neměl. Aspoň ne dokud vztahy mezi anděly, nephilimy a lidmi byly takové, jaké byly.

Kývl jsem hlavou. "Snad jednou ano."

Každopádně jsem jí odtud nějak musel dostat. A mámu taky... A i tu druhou dostat pryč z hnízda. No a k tomu zachraňování Deana dokazováním, že všichni lidé nejsou zlí, což jsem ale vubec neměl promyšlené, jak provedu... Měl jsem toho až nad hlavu a už vážně vůbec nevěděl, co dřív.

.......

Dean před polednem odjel nakupovat. Přemlouval mě, abych jel s ním, ale já zatím nikoho nechtěl ohrozit, takže mě čekalo minimálně několik desítek minut nudy.

Sedl jsem si tedy na zem před televizi (preferuji sedět na zemi... vlastně ani nevím proč) a zapl jí. Nic v ní nedávali, jako ostatně obvykle, ale nechtěl jsem se zatím hrabat v Deanových věcech, když mezi námi věci nebyly ještě úplně v pořádku. Takže jsem místo sledování seriálu na notebooku nebo četby random knihy z Deanovy knihovny, radši přetrpěl nějaký americký katastrofický film s naprosto příšernými efekty.

Film skončil. A Dean stále nikde. Užuž jsem mu chtěl jít volat z pevné linky, vedle které byl seznam čísel nám nejbližších lidí, když najednou mi telefon začal zvonit kousek od ruky.

Zvedl jsem ho a bez rozmyšlení chtěl automaticky oslovil Deana, avšak do řeči mi znenadání skočil Sam. Bylo uklidňující slyšet jeho hlas po takové době, ale naopak bylo zneklidňující to, o čem mluvil. "Deane, nemohl jsem se ti dovolat na mobil, tak musím takhle. Hele, skoro celou noc jsem pátral ohledně informací k těm opuštěným loveckým základnám a popravdě nic moc zajímavého nemám. Jen jedna, která je ode mě nedaleko, jako jediná vypadá, že se tam snad něco děje."

Chvíli bylo ticho. Asi jsem měl něco říct, ale potřeboval jsem si to srovnat v hlavě. Kde vůbec bydlí Sam? O které základně to mluvil?

"Deane? Jsi tam?" Pravděpodobně už Sam poznal, že něco není úplně v pořádku. Udělal jsem nějaké nesrozumitelné zvuky, jen aby věděl, že nemluví úplně do prázdna, ale zároveň, aby nepoznal, s kým doopravdy mluví. "Dobře... Hele, Deane... Vlastně ani nevím, jestli vypadlo spojení a nebo mě slyšíš, ale zítra máme jet s Jess na výlet tím směrem, tak se tam stavíme a koukneme po Casovi. Zatím."

A zavěsil.

Přišel jsem si jako totální idiot. Měl jsem mu nějak říct, kdo jsem a hlavně mu zabránit, aby tam chodil... Natož ještě s jeho přítelkyní. Ale zároveň... Nebylo vůbec jisté, že mluvil o hnízdě, ne? Mohou to být jenom bezdomovci nebo zlodějové, kvůli kterým nabyli dojmu, že se tam něco děje.

Pokusil jsem se zachovat klid a opět si sedl na zem před televizi, kde zrovna dávali Titanik. Vzpomněl jsem si, jak jsme se s Deanem tehdy jednou bavili o tom, že nikdy neviděl Titanik a neznal Leonarda DiCapria. Musel jsem se nad tím pousmát.

Asi ve chvíli, kdy se Rose pokoušela spáchat sebevraždu skokem do ledové vody, se otevřely dveře a dovnitř vešel Dean s omluvou na rtech. Stala se prý nějaká dopravní nehoda a kvůli ztížené situaci ohledně sněhu se tam utvořily kolony.

"V pohodě, Deane."

"Fakt? Nečekal jsi moc dlouho? Ani nevím, kolik je hodin." Začal hledat mobil, ale já ho uklidnil, že je vše naprosto v pořádku a nemusí se ospravedlňovat.

Vybalovali jsme nákup při zvucích puštěné televize a já už to chtěl mít hotové, abychom se mohli jít dívat. Bohužel moje nephilimské schopnosti na nějaký způsob zrychlení práce nefungovaly a tak mi nezbývalo nic jiného než doufat, abych stihl s Deanem aspoň tu legendární scénu na přídi Titaniku při západu slunce a písničce "My heart will go on".

"Deane, můžu se tě na něco zeptat?"

"Mhm."

Podal jsem mu kostku másla, aby jí uklidil do lednice. Sice si jí vzal do ruky, ale na mě se ani nepodíval. Sváděl jsem to na to, že jen nad něčím přemýšlel.

Zeptal jsem se ho, kde studoval Sam a když mi odpověděl, bylo mi hned jasné, že ta opuštěná lovecká základna, o které Sam mluvil, bylo hnízdo andělů a nephilimů. Pokud tam s Jess půjde a nějak naznačí, že je lovec nebo nedej bože má něco společného se mnou a Deanem, tak...

"Deane, máme další problém."