Remember Where We Met

Kapitola devátá

-Victori-

Stojím před školou a vyhlížím Emu nebo Noela. Kayl mi od toho co se stalo na té párty psal několikrát jak ho to mrzí a že to nemyslel, ale já tomu nevěřím. To co mi říkala Adison mi vlastně pomohlo otevřít oči. Kayl byl děvkař a to že se choval ke mně mile byla přetvářka. Měla jsem být pouze další jeho děvkou. Nevím kde se ve mě brala tahle stránka ale líbila se mi. Další věc co nevím je jak jsem si mohla myslet je ta že by opravdu ke mně něco cítil, protože kdo by se chtě dobrovolně vázat se mnou že? Aspoň teď vím jaký doopravdy je. A navíc v opilí lidé říkají nejčastěji pravdu nebo to co si přejí. Ale už nic kolem něho. Prostě jen parta ve který je bohužel taky. 

Pohltila mě najednou zma. Na hlavě jsem měla něčí dlaně.

"Hádej kdo to je" řekl chlapecký ne spíš mužský hlas Dylana.

"Emo" střílela jsem si z něj.

"No tak ještě jednou" zabručel a já si jen domyslela zakroucení panenkami.

"Dylane" zeptala jsem se. Dylan se zasmál a odklopil své dlaně z mého výhledu. Otočila jsem se a objala ho. Aby jste se nedivili proč objímám zrovna Dylana. V neděli jsme šli do parku. Všichni kromě Kayla. Nemělo smysl teď držet tajemství když ho ví už Kayl. No a Dylan to vzal asi nejhůř jelikož měl v rodině prý podobný problém s jeho tetou která umřela.

Objala jsem ho nazpět a v tom v dálce zahlédla Emu a Noela. Ema mě hned jak přiběhla objala a hned na to i Noel. Když Adison přišla jen si odfrkla.

" Že s tím tolik neděláte" spíš to vyplivla než aby to normálně řekla.
" Co pro to ní pořád máš" řekl Dylan.
"To že jsi trochu jiná tě nedělá o moc zajímavější" přikývla jsem a vzdálila se od nich. Čím dál víc se podobala Melise. Utřela jsem si oči a vydala se k mojí skříňce. Jenže se o ní někdo opíral.

"Tori, prosím vyslechni mě" řekl Kayl když jsem otevírala skříňku. Stál tam s něčím v ruce, ale já jsem se na něho nehodlala koukat.

"Nemyslel jsem to tak, byli jsme opilí a já byl naštvanej" vyndala jsem si literaturu na první hodinu.

"Prosím aspoň si vem tohle" konečně jsem se na něj podívala. Kruhy pod očima z krátkého spaní. Jeho nebeské oči už nebyly tak výrazné. Natáhl ke mě ruku ve které svíral růži. Natáhla jsem se pro ní, ale když se naše prsty setkali připadala jsem si jako když se nic nestalo. Vzala jsem si jí a poděkovala.

"Vážně se ještě jednou omlouvám" a odešel za naší partou. Vyndala jsem petku s obyčejnou vodu a dala do ní růži.

Vešla jsem do třídy a sedla s k Bethany se kterou sedím.

"Ahoj" řekla jsem jí

-----------------------------------------
-Kayl-

Jsem rád že tu růži nevyhodila nebo mi jí neomlátila o hlavu. Měl jsem naději že mi opustí. Taky jsem si uvědomil že to nebude další zářez, nestojí mi to za to abych jí znovu ublížil. Můžu být rád za to že se mnou vůbec promluvila.

"Ahoj Kayle" objala mě Adison. Ostatní na mě koukali zmateně a já jim to taky oplatil.
"Adison co to zase předvádíš?" zeptal jsem se jí.

"Emmm.....ty si na ten včerejšek nepamatuješ?" Už zase myslel jsem že tou zrzkou to skončilo. Odstrčil jsem jí od sebe.
"Včera si to mlátil do mě hlava ne hlava a teď se ke mně nemáš?" Odstoupil jsem od ní minimálně dva metry.
"Co to meleš za sračky" vykřikl jsem na ní.
"Kayle hlavně neudělej něco co nechceš"  beze slova jsem odešel si sednou do třídy.
----------------------------------
Dneska budou dvě takže je tahle taková kratší.😉😊