Remember Where We Met

Kapitola třináctá

-Victory-

Když už jsem byla v té koupelně tak jsem se rozhodla trochu zkulturnit. Umyla jsem si obličej a učesala vlasy jelikož všechno ostatní bylo v pokoji 12 tak jsem nemohla udělat nic jiného. Ještě chvíli jsem vyčkala a poté otevřela dveře.

"No kde seš donesl jsem snídani" ozval se Dylan. Kayl už oblečený seděl na posteli a ládoval se lívanci.

"Můžu" ukázala jsem na talíř před Kaylem s lívanci. Měl jich plnou pusu a tak jenom přikývl.

"Dylane to my jsme jsme donesli snídani" zazubila se Ema a Dylan pouze protočil očima.

Nevěděla jsem jak se mám chovat. Co teď bude a jestli to nebude zase jenom jeho hloupá hra.

"Můžu" ukázala jsem na talíř s lívanci před Kaylem, ten pouze přikývl protože jich on sám měl plnou pusu. Chtěla jsem ho začít jíst jenže to by se mi do toho nesměl připlíst Dylan.

"Takhle to jíst nemůžeš ukaž" podala jsem mu svůj talířek. Na lívanec dál šlehačku a tu ozdobyl banánem a jahodami.

"To chci taky" vykřikli Kayl a Ema zároveň. Všichni jsme se rozesmáli a Dylan tvořil jejich snídaně. Když jsme s Emou dojedli vydali jsme se do pokoje.

***
Odpoledne jsme byli na túře a učitel nám řekl že dneska bude táborák protože dneska bylo venku na mikinu. S Kaylem jsem se po zbytek dne nebavila, ale dostala jsem tolik odvahy se ho zeptat. Proto jsem teď stála před pokojem 213.

"No" vykoukla hlava samotného boha.
Znervózněla jsem. A to hodně."Můžeme si promluvit" asi to pochopil.

Vyšel z apartmánu a zavřel za sebou dveře. Šli jsme za roh na chodbu a on se opřel o zeď.

"Omlouvám se jestli ti to nějak vadilo. Byl to prostě zkrat" řekl. Pokroutila jsem hlavou protože jsem možná nechtěla to co bylo správné, ale nechtěla jsem být bez toho pálení na kůži z toho že se mě dotknul, bez toho brnění na rtech.

"Možná chci aby se ten zkrat opakoval" položila jsem mu ruce na hruď. Nevím kde se tohle ve mě vzalo, ale s ním jsem někdo jiný, někdo kdo se nebojí že by něco zkazil, prostě se cítím jako když ptáka pustíte na svobodu. Chtěla jsem to říct bez dvojsmyslu, ale vlastně i to je pravda.
A kor v Kaylově případě.

"Možné je že mi zkratuje celé tělo..." naklonil se k mému uchu "....a bude to jenom na tobě a já budu jenom tvůj" zkousnul mi ušní lalůček a já pustila z klece své já které je tam celých sedmnáct let a teď si chce hrát.
"Pojď" táhla jsem ho na sedačku na chodbě. Zatlačila jsem mu na hruď a on se svalil na ni. Sedla jsem si na něj obkročmo.
"Necháme to volně plynout" teď jsem to byla já kdo si hrál s jeho ušním lalůčkem.
"Zatím Kayle" zašeptala jsem a šla do pokoje.

-Kayl-

Seděl jsem tam jako opatřený. Nevěděl jsem kde se to v ní bralo. Ale na druhou stranu jsem se zase podíval do toho cukrářství a že široko daleko není lepší ani žádné podobné. Když jdete do cukrářství které je dobré vždy tam zkusíte něco jiného protože nic není tak dobré, ale v tomhle si nic jiného nedáte jelikož víte že už na nic jiného nemáte chuť a je to to nejlepší co nabízejí.

Po chvíli jsem se zvedl a šel do pokoje pořád opatřený a nevnímající realitu.

"Co je" zeptal se můj spolubydlící. Nic jsem neřekl a lehl si na postel.
"Byl jsem v ráji"
"Kámo ty sis něco vzal?" zakroutil jsem v záporu hlavou a ušklíbl se.

Ozvalo se zaklepání a následné otevření dveří. Stálá tam sama cukrárna. Šla ke mně."Kayle že budeš tak hodný a půjčíš mi tvojí mikinu" zašeptala mi znovu do ucha. Koukal jsem se na Dylana se zvednutým obočím a jen se ušklíbnul když se Tori natáhl přeze mě.
"Děkuju" dala mi pusu na tvář, ale cítil jsem že jí chtěla dát jinam. Plesknul jsem jí po zadku a nechal jí odejít.
"Kámo tak co tohle bylo" řekl Dylan.
----------------------

Doufám že vás tahle kapča potěšila.💜💜
Musíte vymyslet nějaký shippovací jméno 😉😉