Remember Where We Met

Kapitola jedenáctá

-Victory-

Je sobota a já jedu s rodinou k autobusu který nás odveze do hor. Nakonec s náma ještě pojede Ema. To je docela fajn, ale dnes se zase necítím dobře. Je to fakt jak naschvál.

"Zlato vystupujeme" řekla mamka.
"Hmmm" otevřela jsem dveře div jsem málem nesekla sebou na zem. Otevřela jsem kufr a chtěla si vzít tašku. Jenže jsem ji neunesla.
"Vik chceš pomoct?" křikl Dylan který právě přijel. Kývla jsem a usmála se. Když Dylan přišel objala jsem ho. Vzal mi tašku a mířil s ní k autobusu. Objala jsem mamku i taťku a vydala se loudavím krokem k autobusu.

Vevnitř na zadních sedačkách seděl Dylan, Kayl a Ema. Mírně jsem se na ně usmála, ale asi jim bylo z toho vcelku jasné že mi není nejlépe. Sedla jsem si k oknu a vedle mě seděl Kayl, jelikož tady byly čtyři sedačky místo pěti.

"Prosím nedělejte žádné blbosti, budeme vyrážet" řekla učitelka a autobus se rozjel. Bylo mi o něco hůř, začala mi být zima i když jsem na sobě měla mikinu.

"Je ti zima" zeptala se Ema sedící na druhé straně sedadel.
"Ne-ne to je dobrý" drkotala jsem zubama.
"Vidim že není. Něco bych ti půjčila ale vše mám v kufru" Kayl si bezeslova sundal mikinu a nabídl mi jí.
"Děkuju" řekla jsem když jsem svírala černý hebký materiál mikiny. Usmál se a pomohl mi se navléknout do mikiny kterou bych měla až pod kolena kdybych se postavila.

Mikinu jsem měla už správně navlečenou. Byla příjemná a hlavně voněla jako Kayl a trochu kolínské. Byla to omamující vůně. Ještě víc jsem se do ní zavrtala a opřela se o Kaylovo rameno. Byla jsem unavená. Hodně unavená.

-Kayl-

Byla opřená o mé rameno, ale asi se jí nespalo tolik pohodlně jelikož se pořád vrtěla. Opatrně jsem si její hlavu položil do klína. Ehh žádný dvojsmysly.

"Ooo vy jste tak roztomilý" zasmála se Ema a Dylan se k ní přidal.

"Držte hubu" nezvýšil jsem hlas abych jí nevzbudil, ale zase jsem pohledem propálil ty dva.
"Nevidíte že spí, není ji dobře tak jí zkuste aspoň neprobudit" sykl jsem na ně. Oba přikývli jelikož si uvědomili že jí asi opravdu není dobrě. Nevědomky jsem ji hladil po vlasech. Prsty jí splítal do vlasů a druhou rukou si psal poznámky do literatury na esej.

Láska je slovo těžké na definici.
Pro každého znamená něco jiného.

Už mě nic nenapadá, bude ta těžší než obvykle. Jak má člověk psát o něčem co nezná. Taky mě napadlo definovat to slovo a né ten pocit. Ale je na to ještě hodně času.

Včera jsem toho moc nenaspal, pořád jsem přemýšlel jak se udobřit Tori, ale jak vidím tak se to vyřešilo samo, nebo spíš v tom doufám.

Odpočíval jsem a Tori se na jednou zvedla a začala kašlat do rukávu mé mikiny, ale ta teď byla jedno. Zahlédl jsem krev u koutku její pusy když se skláněla pro něco do jejího příručního batohu. Ohlídal jsem se na ty dva. Ema spala a Dylan se sluchátky v uších opřený o naší kamarádku. Ani jeden si nevšiml že se něco stalo. Otočil jsem se zpátky na Tori měla v ruce vodu a dva prášky jiného tvaru a barvy. Hodila si je do pusy a zapila. Stejně jsem si všiml že jí je zima i přes to že má mou mikinu.

"Pojď sem" roztáhl jsem ruce jak mi to autobus dovolil. Asi si neuvědomuje co dělá, ale mě to nevadí. Vlezla si mi na klín položila mi ruce za krk, svou hlavu si snažila dát co nejblíže mého krku. Objal jsem ji rukama kolem celého jejího drobného těla a hlavu si opřel o její rameno.
"Děkuju, mám tě i přes to všechno moc ráda Kayle" zašeptala mi do ucha. A já tu chvilku chtěl prožít znovu. To jak se mi sevřel celý hrudník a poté ho polil pocit který jsem neznal, ale líbil se mi. "Taky tě mám rád" její dotky byl příjemný a tak jsem zavřel oči

-Victory-

"Koukej na ně"
"Vyfoť to"

Chtěla jsem se víc zavrtat na polštáře ale místo toho jsem narazila do něčeho teplého. Nevadilo mi to a tak jsem tak zůstala. Až do doby než mi to něco zmáčklo zadek a slastně nezamručelo. Ihned jsem se odtáhla a koukala na zmateného Kayla.

"Ehh taky dobré ráno" ozval se jeho chraplák a naši dva kamarádi se začali smát.

"Kayle ty ruce" upozornila jsem ho na to. Ještě mi ho naposledy zmáčkl a já se odtáhla na své sedadlo.
"Máš nádhernou prdelku puso" zašeptal mi chraplavě Kayl do ucha. Hned jak to řekl jsem zčervenala jen jak to šlo.

"Vik si v pohodě" řekl Dylan. Zažila jsem se zakrýt obličej vlasama rukama, no prostě čím to šlo.
"Dylane ona nám jenom zčervenala" šťouchla do něho Em.
"Budeme vystupovat" zavelela učitelka a já jí děkovala. My čtyři jsme se dostali k taškám jako poslední a já se s nima hádala.
"Tak a dost Tori koukni na ně oba vypadají jako hory a tobě ještě není úplně fajn. Vždyť si nechala Kayla sahat ti na zadek. Tak to musíš snad už umírat" všichni jsme vybouchli smíchy a moje líčka se zase samy od sebe začali červenat.
"Fajn" povzdychla si a Kayl vzal moje zavazadlo.

Cesta netrvala dlouho a my se objevili před krásným malým hotýlkem. Byl krásný, dřevěný. S Emou jsme dostali pokoj 12 a v chodbičce naproti nám číslo 13 si vzali kluci.

"Panebože to je krásný" vykřikl jsem zároveň s Emou. Dvě bílé postele, stěny obložené dřevem, velké okno, koupelna s modrozeleným sprchovým koutem a malá kuchyňka. Kouzelný. Jo to je to slovo co tohle dokonale vystihuje.

Vybalili jsme a já mířila ke klukům vrátit Kaylovu mikinu. Zaklepala jsem na tmavě hnědé dveře. Ve dveřích se objevila Dylanova hlava.
"Jdu vrátit mikinu" zvedla jsem ji do vzduchu. Dylan odešel a ve dveřích se tentokrát Kayl.
"Donesla jsem ti mikinu" natáhla jsem ruku s mikinou k němu.
"Mohla sis jí ještě nechat"
"To je dobrý, ještě jednou moc děkuju" stoupla jsem si na špičky a dala mu delší pusu na líčko, moje z toho zčervenali. Jako pravý zbabělec jsem potom utekla do našeho pokoje.

"Co děláš seš úplně červená" řekla bruneta v našem pokoji.
"Já mu dala pusu na tvář" přiškrčeně jsem ze sebe dostala.
"Nechci aby to dopadlo stejně" řekla opatrně.
"Já vím, ale myslím že se polepšil" zastala jsem se Kayla.
"Možná máš pravdu"
Usmála jsem se nad tím a obě se vydali dolů do jídelny kde nám učitelka řekne nějaké informace.

"Takže dnes máte celý den volno, můžete si dělat co chcete, ale nevzdalujte se od hotelu daleko. Zítra se půjde na snídani řeknu další informace" s tímto odešla.
" Nepůjdem se projít" navrhla Ema. Přikývla jsem a šla si na pokoj vzít bundu jelikož venku bylo chladno.

Už se procházíme minimálně půl hodiny a mě je zima.
"Vrátíme se" řekla jsem když Ema vyprávěla nějaké zážitky s rodinou.
"Dobře, už by měl být oběd"

Stáli jsme před hotelem a ještě na něj koukali. "Je krásný" vydechla jsem. Rozešli jsem se opět dovnitř a obě si začali nandavat jídlo na talíře.
----------------------------------
Máme tu takovou večerní.
Co si myslíte o Kaylovi teď??