Remember Where We Met

Kapitola druhá

Právě skončila druhá hodina a já stojím u skříňky. Najednou mi něco nebo spíš někdo zaklepe na rameno. Otočím se a spatřím Adison a za ní stojí oproti mě vysoká bruneta, i když oproti mě jsou všichni jako obři.

" Victori tohle je Ema. Emo tohle je Viki " chtěla jsem jí podat ruku, ale Ema si mě vtáhla do obětí. Jo fakt byla vysoká.

" Klidně mi říkej Em " řekla když se ode mne odtáhla. Usmála jsem se na ní a Adison mě vzala jednou rukou kolem ramen.

" Takže Vik jelikož si opravdu fajn tak jsem se rozhodla tě představit partě " říkala a mezitím mě táhla ta Noelem? došli jsme k Noelovi a tomu klukovi co si spolu povídali v hodině.

" Ale, ale Adison kohopak nám to vedeš ......" začal ten kluk bez jména. Dobře. Rozhodla jsem se mu říkat hezoun protože to byl takový ten klasický model středoškolského oblíbence.

".....naší novou Viki " protočila jsem oči.

" Dylane, dneska s náma jde na pláž a-možná ji vezmeme k nám " přerušila Em Adison a na hezouna .....teda Dylana mrkla. 

Připadám si jako duch, protože já stojím tady a oni si něco domlouvají, dokonce i se mnou a to se mě nezeptají?

"....že jo Vik? " podívám se na Emu s překvapeným výrazem. Vůbec netuší na co se mě ptala.

" půjdeš na tu pláž ?" 

" emmm.....t-tak jo " dobře tak tohle bude katastrofa. Doprdele mozku proč i řekl jo? 

Nakonec jsme se domluvili na pátou hodinu. S Emou si fakt rozumím, řekla bych že je milejší než Adison.  

Právě jdeme s Em parkem přes který se jde domů. Samozdřejmě je už po škole.

" Takže v 5 se tady pro tebe s Noelem stavím "

" Mám otázku. Ty s Noelem chodíš ?" Em se začala šíleně smát a já se musela přidat. Vysvětlila mi že Noel je její nevlastní bratr proto si nejsou vůbec podobní a prý to zjistili asi před dvěma roky.

-----------------------------------------------------------------

"Mami jsem doma " aby jste pochopili, mamka pracuje pro jednu firmu z domu. Takže je furt doma. Vlastně je to tak kvůli mojí nemoci.

"Co to bylo za slečnu co šla s tebou ?" najednou se objevila v kuchyni.

" Kamarádka Ema a ještě má nějakou partu.....no a dostáváme se k tomu co ti chci říct." vzdychla jsem.

" co pak " vypadala docela nervózně z toho co jí chci říct. 

" Ona a Adison mě pozvali s nima na pláž..tak jestli bych mohla jít "

" Tak dobře ale nebude jim připadat divné že máš šátek? " zapřemýšlela jsem se. Možná-možná je opravdu to někomu říct, a možná ta osoba je Em.

---------------------------------------------------------------------------

Právě skládám věci do tašky. Ručník, osuška, opalovák, prášky. Mám všechno. Ze zdola se ozve zvonek. Podívám se do zrcadla. šátek kolem hlavy, kraťasy, tričko, batoh přes rameno, můžu vyrazit.

Doběhnu dolů kde už stojí Ema. Nádech, výdech, řeknu jí to teď hned.

"Ahoj" zašeptám "můžeme-můžeme si ještě než pojedeme si promluvit?"

"Jo v pohodě, napíšu Noelovi ať chvilku počká.................tak jo, co je tak důležitého?"

"Možná si říkáš proč mám ten šátek na hlavě pořád"

"Jo to by mě docela zajímalo"

"Mám rakovinu" zašeptám a skloním hlavu. Zvednu ruce k vázání šátku co mám na hlavě a uvolním ho. Podívám se na Emu která se jen kouká ne moje 'vlasy'. Šátek vrátím na původní místo. Jelikož Em nic neříká vezmu batoh z židle.

"Em tak jdeme ?" nic neřekla jenom vstala a silně mě objala. Sice mě to překvapilo ale objetí jsem jí opětovala.

Za pár minut jsme už jeli po silnici. Koukala jsem z okna. Všechno se míhalo a já ani nerozeznávala obrysy stromů. Začal se točit svět a Ema si toho všimla. Otáčela se každou chvilku.

Z vedlejšího sedadla jsem si vzala tašku. Vyhrabala jsem pilulky a dvě spolkla. Opřela jsem si hlavu o sedadlo a odpočívala dokud jsme nedojeli. 

Venku stále svítilo krásně slunce. Ale slunce se nezdálo tak jasné jako před chvílí protože jasnější byly oči které se upírali na mě. Dalo by se říct že to byl vysoký tmavovlasý bůh. Tak nebesky modré oči jsem nikdy neviděla. Rozcuchané vlasy a plné rty ho dělali neodolatelným. A když jsem sjela pohledem dolů. Panebože. Pod bílím trikem se rýsovali svaly.

" Ať ti neukápne slina " strčila do mě Adison. A ta se tu vzala kde?

Najednou se k nám modrooký bůh rozešel.

---------------------------------------------------------------------------

Dneska jsem byla kreativní tak jsem vám něco napsala ale to ostatní až příště:)