Remember Where We Met

Kapitola šestá

-Victori-

Bylo mi to docela blbý že jsem tady krátkou dobu a ještě odcházím ze školy. Ale tak nedivte se s mojí situací.
Mamka byla tak vystrašená když mě viděla že mě radši vezme za mou doktorkou na onkologii.

Vystupovali jsme z auta. Když v tom jsem na druhé straně parkoviště spatřila taťku. Hnal se k nám jako o závod a když je mě přišel tam mě jemně podepřel jako to dneska ráno udělala Ema.

Po parkovišti jsme šli pomalu, ale když jsme vešli do haly kde se nacházela recepce tak jsme přidali do kroku.

"Dobrý den, sháním doktorku Marks" žena přikývla a my se spíše hnali ke dveřím na které ukázala. Aby jste to pochopili doktorka neměla pouze jednu ordinaci ale vždy jich měla více, protože vedla celé onkologické oddělení.

Sedla jsem si na lavičku před ordinací. Po chvilce čekání vylezla sestra a převzala si mojí ordinační kartu a  řekla že máme chvilku počkat. Tak jsem si tedy vyndala mobil.

@Noel.Smith vám odeslal/a zprávu

N: Ahoj 

N: Jsi v pořádku? Ema říkala že ti bylo špatně tak si odešla.

T: Ahoj, jo jsem v pohodě, ale myslím že ve škole by to bylo lepší :)

N: pfff šprtka ;) 

T: až mě budeš prosit o doučování tak se na tebe vyprdnu;)

"Tak pojďte dál" pozvala nás sestra.

"Dobrý den" pozdravila jsem doktorku v bílém plášti. Seděla za velkým stolem.

"Ahoj tak co tě sem přivádí, pokud se nepletu měla si dorazit na chemo až v pátek" mamka hned řekla co se stalo a já se snažila se nepoblít tady na tu krásně čistou podlahu. Snažila jsem se vnímat co všechny osoby říkají ale nějak jsem to nedokázala. Za sebou jsem nahmatala židli tak jsem si sedla. 

"Viki.....Viki" otočila jsem se na mámu.

"Paní doktorka by s tebou chtěla mluvit tak mi počkáme na chodbě" dala mi pusu na čelo a odešla společně s tátou. Přesunula jsem se na židli u velkého stolu z masivního dubu.

"Takže potřebovala bych udělat pár testů" promnula jsem si oči a pak přikývla.

"Slečno Gillinsky, prosím sedněte si tady na lehátko. Nemáte se čeho bát, pouze vám odeberu krev a pak si počkáte půl hodinky v čekárně" řekla sestra a pomohla mi na lehátko. 

Za chvilku jsem cítila vpich jehly. Jen jsem si skousla mezi zuby. Zase jsem cítila kovovou pachuť krve v puse. Byl to takový zlozvyk už od mala. Cítila jsem nepříjemný pocit když vytahovala jehlu i s ampulkou s krví. 

"Běžte si na chvilku sednout do čekárny" 

Venku seděli rodiče, měli kafe a pomalu ho upíjeli. Sedla jsem si naproti nim a zase si vyndala mobil.

Uživatel @K.Williams vás přidal do skupiny

D: Tak co marode??

A: Stejně to jen hraješ abys tu nemusela být 😉

V: Kéžby *protáčím oči*

E: ať to dopadne dobře

K: v sobotu mám čas ale nemám volnej barák 😢

N: naši odjíždí takže u nás 🤷@emstorm??
E: V sobotu u nás 🙈pozvěte koho chcete
A: Kayle je to na tobě 😉
K: to je jasné 😏
E: Vik ale ty přijdeš taky jasný
V: když jinak nedáte 🙄
K: jasně že ne 😉 tě zasvětíme 😁
V: jenom ne ty😂 a kde je vlastně Noel??
E: toho jsem si nevšimla ...
N: kurva mi psali písemku 🖕kvůli vám mám napomínku za rušení hodinky
V: tak promiň 🙂
K: neomlouvej se je to čůrák😂
A: jasně a co si ty 🙄
D: tak sem se míchat nebudu

Ušklíbla jsem se a schovala mobil. Zanedlouho vyšla sestra.
" Máme vaše výsledky" hlasitě jsem polkla a rozešla se dovnitř.

"Mám pro vás dobrou zprávu, hladina červených krvinek vám stoupla takže budete mít dostatek vitamínů, což znamená že vlasy a nehty budou mít z čeho čerpat a nebudou vypadávat. Taky jsme zjistili proč ti nebylo dobře. Jelikož stoupali mineráli a tělo nemělo dostatek tekutin... vám nebylo dobře. Takže dodržovat pitný režim" usmála se doktorka a já hned běžela obejmout mamku.
--------------------------
Sice krátká ale dneska druhá 😉😉
Co si myslíte o Adison a jejím chování.  Myslím si že v této kapitole to bylo více než jasné 😁😁