Remember Where We Met

Kapitola sedmnáctá

-Kayl-

Ráno se mi vstávalo příjemně. Byl jsem konečně za dlouhou dobu pořádně odpočinutý. Vstal jsem z postele a zalezl do sprchy. Prostě ten pocit jak vám horká voda uvolňuje svaly miluju.

Při tomhle slově jsem si vzpomněl na ní. Na tu světlovlasou holku která mě okouzlila už od první chvíle. Mám na pátek speciální plán, myslím že tím vystihnu všechno.

Ze sprchy se pomalu stala sauna a já věděl že je čas odejít. Obmotal jsem si ručník kolem pasu a otevřel dveře. Jenže to jsem asi neměl dělat.

Na posteli seděla moje 29letá nevlastní máma. No spíš děvka otce jenom v nějakým erotickým prádýlku. 
"Co tady děláš a kde je táta" trochu jsem si urovnal ručník."Richard už odjel do práce a co tady dělám?" Zvedla se a začala mi šeptat do ucha: "vím že to taky chceš, a navíc potřebuju pořádně ojet" zmáčkla mi mojeho kamaráda který spíš z ní uhníval než aby se stavil. Odstrčil jsem jí a otevřel dveře.
"Vypadni ty kurvo" zařval jsem na ní až se lekla, ale vyšla ze dveří. Rozvázal jsem ručník a podíval se na něho. "Kámo to bych ti nikdy neudělal" sám jsem se zasmál. Oukej možná je divný mluvit se svým nádobíčkem.

Oblékl jsem si černé roztrhané úzké džíny, a chtěl jsem černý tričko, ale jediný takový čistý bylo tmavě zelený.

Nesnídal jsem ze dvou důvodů. První je že tam nechci být s tou kurvou. Druhý je že musím vyzvednout Dyla.

Sešel jsem dolů ze schodů a viděl tam Elis (moje nevlastní máma) nahoře bez. Musím říct že i když je měla na 100% umělý tak byly parádní. Docela dost mě to teď přitahovala, ale pořád fuj. "Líbí se ti" zatřásla s nima ve vzduchu. Zkusil jsem ji ignorovat, ale zastavila mě před dveřma. "Co chceš" lhostejně jsem se na ní otočil.
"Tebe" zašeptala.
"Já jdu čau" zasmál jsem se a vyjel směr k Dylovi.

Byl jsem znechucení. Fuj. Prostě na blití. Dylan už stál na chodníku před jejich domem."co je" zeptal se mě." Ona mě normálně chtěla ojet" Dylan se zasmál a vykulil oči. Věděl o koho se jedná jelikož to není poprvé.

Před školou čekala celá naše parta. Jenže když už jsme byli blízko ozval se křik. "Pane Williamsi vy jste zase nedodržel slib" otočila se na mě Tori. "A co pak jsem provedl" Adison a Noel se mračili a Ema s Dylem se snažili nerozesmáz. "Nenapsal jste mi jaký oděv si mám vzít" protočil jsem očima, ale usmíval jsem se od ucha k uchu. "Klidně si vemte pytel od brambor, vám totiž sluší všechno slečno" začalo zvonit tak jsme se rozešli do tříd. "Vy ještě za ten pytel budete rád" křikla za mnou. Se smíchem jsem přikývl.

Když jsem se nad tím zamyslel a představil si jí v pytli od brambor, nemohl jsem dostat z hlavy že by stejně vypadala jako princezna. Vzal jsem telefon a napsal Tori.

Kayl: Vem si s sebou MOJÍ mikinu kterou si mi UKRADLA😉😘

Tori: ty kecáš. Vždyť si mi jí jakoby dal🤨 že pane Kayle. Říkat ti pane je hrozně směšní, a ještě si tě představit v obleku😂😂

Kayl: haha paní vtipná 🙄

Tori: tak pozor já jsem slečna 😉

Začala hodina anglické literatury. Uchechtl jsem se nad esejí z minulého roku kterou četla učitelka. Jestli tohle dostalo jedničku a byla to nejlepší práce tak to moje vyhraje Nobelovu cenu. Dal jsem do toho to co jsem cítil. Vybil jsem si na tom všechny moje smíšené pocity a na konci to dalo slovo láska. Opravdu děkuju tomu na hoře co pro mě dělá.

"Dále potřebuju s něčím zítra pomoct, budu potřebovat ty tvoje světýlka" překvapeně se na mě koukl, ale asi pochopil.

-------

Love u💜💜