Když mi v šest ráno zazvonil budík vyskočila jsem z postele a rychlím krokem se přesunula do kuchyně, připravila si snídani a sotva jsem dožvýkala poslední sousto šla jsem si opláchnout obličej a vyčistit zuby. Vlasy jsem si zapletla do volného copu a lehce se namalovala a co nejrychleji se přesunula k šatní skříni. Oblékla jsem si koženkové legíny a bílou halenku bez rukávu s koženým límečkem. Z botníku jsem popadla boty na jehlách popadla jsem kabelku a černý svetr, okamžitě jsem vyběhla ze dveří a pospíchala k výtahu. Čekání na výtah bylo nekonečné nakonec jsem se ale dočkala a když se dveře výtahu zavírali zastavila je ruka, Naillova ruka. Rychle vklouzl dovnitř „Dobré ráno Scarlett“ pozdravil mě s úsměvem „Emm… dobré ráno Naille“ opáčila jsem. Znovu jsem rychle opustila výtah a snažila se venku chytit taxi. „Tohle je marné, nikdy se tam v čas nedostanu“ zamumlala jsem. Jen co jsem to však dořekla, zastavilo u mě černé auto, ze kterého na mě mával Naill „Kam to bude madam?“ zeptal se. Bylo mi to hloupé ale přijít první den pozdě je ještě horší a tak jsem nasedla a řekla kam mě má zavést. Cesta netrvala ani pět minut, celou cestu vládlo v autě hrobové ticho. „Tak a jsme tady“ ukázal na budovu po naší pravé straně „Moc ti děkuji“ řekla jsem a vystupovala ven. Než jsem zavřela dveře se zeptal „V kolik tě mám vyzvednout?“ úplně jsem ztuhla „Emm to je dobré já to domů nějak zvládnu“ vysoukala jsem ze sebe „Tím jsem si jistý ale, když už jsem tě se přivezl tak tě taky vyzvednu“ mrknul na mě a já se nervózně usmála „Tak dobře, tak teda ve tři“, oba jsme se usmáli a já zavřela dveře. Auto odjelo a já se rozeběhla k oné budově. Celý den jsem se nezastavila, dostala jsem svou “kancelář“ na stůl jsem si dala dvě fotky v rámečku a hned jsem zase běžela jinam. Sledoval jsem živé vysílání zpráv, seznamoval se s kolegy. Někdy kolem půl jedné mi bylo přiděleno auto a můj osobní kameraman Mark. Je to celkem pěkný kluk s kaštanovýma očima a blond vlasy může mu bát tak pětadvacet. Chvíli jsme si povídali, ale pak jsem už zase musela odejít, dostala jsem instrukce na zítřejší den a přesně ve tři hodiny se vydala domů. Cely den jsem se psychicky připravovala na to, že znovu uvidím Nailla. Vyšla jsem před budovu na parkoviště, kde mě měl čekat, chvíli jsem se rozhlížela, ale jeho ani auto jsem nikde neviděla. Pořád jsem doufala, že má třeba jen malé zpoždění, zhruba po deseti minutách postávání a vyhlížení jsem to vzdala a vydala se domů. „Jak jsem mohla být tak hloupá a čekat od někoho jako je ON, že dodrží svůj lib? To jsem vážně tak hloupá?“ mrmlala jsem si pro sebe. Aby toho nebylo málo asi v půlce cesty začalo strašně pršet „Fájn, opravdu kouzelný den, nic horšího už se stát nemůže“ pronesla jsem sklíčeně. Celá mokrá a zmrzlá jsem vběhla do výtahu a vyjela do desátého patra, kde se nachází můj byt. Jakmile se otevřeli dveře výtahu, uslyšela jsem hlasitou hudbu „Tak proto jsi mě nevyzvedl? Vážně Party ve čtyři odpoledne?“ zašeptala jsme směrem k jeho dveřím.
Na obrázku Mark :)
