Opět jsme se začali líbat, najednou jsem cítila jeho ruce na svých zádech a vzápětí bylo mé tílko na zemi, nezůstala jsem pozadu a přetáhla mu jeho bíle triko přes hlavu a odhodila ho neznámo kam. Jeho triko následovala má podprsenka a kraťasy, fajn jsem pozadu blesklo mi hlavou a začala jsem mu sundávat kalhoty. Náhle se otevřeli dveře a dovnitř vstoupili jeho rodiče. Jak trapné! Okamžitě jsem si posbírala všechny věci a zmizela ve svém bytě. Fajn tak tohle se nepovedlo, dala jsem si sprchu a šla spát. Stála jsem uprostřed prázdné ulice, bylo pod mrakem ale bylo příjemně. Pořád jsem se rozhlížela ale nikde ani živáčka, kde jsou všichni? Najednou jsem v dálce uslyšela hlas volající mé jméno. Rozběhla jsem se za ním, když v tom se ozval další hlas z druhého konce ulice. Pokaždé když jsem se rozběhla za jedním z hlasů ozval se ten druhý. A takhle to trvalo celou věčnost, tam a zase zpátky. Nakonec jsem si sedla do středu silnice a vykřikla „Už nemůžu! Už neudělám ani jeden jediný krok!“ Chvíli jsem tam jen tak seděla s hlavou položenou ve svých dlaních, dokud se obou mých ramen někdo ve stejnou chvíli nedotkl. Vzhlédla jsem, nejdřív jsem se podívala, na pravou stranu stál tam Naill, krásně se usmíval, ale jeho oči se nesmály, byli smutné. Na druhé straně byl Rocky, tvářil se taktéž. Oba měli jednu svou ruku na mém rameni, mlčeli. Pak se oba současně nadechla „Musíš si vybrat, a musíš to udělat teď“ vydali ze sebe naprostou současně. Po celém těle mi naskočila husí kůže, jak se mám sakra rozhodnout? Pořád jsem kmitala očima z jednoho na druhého a nedokázala se rozhodnout. Zrovna když jsem jim chtěla říct, že si nedokážu, vybrat zazvonil budík a já s hrůzou vyskočila z postele. „Tak tohle byl vážně divný sen“ zašeptala jsem sama pro sebe. Po práci jsem šla hned domů, Sebastián byl ještě ve škole a tak jsem si udělala špagety, a společně s nimi si šla sednout k televizi. Zrovna dával jednu, z těch přeslazených romantických komedii nikdy jsem na tenhle druh filmu nebyla, ale dneska jsem prostě měla chuť se na to kouknout. Když jsem dojedla odnesla jsem talíř do myčky a uvelebila se na gauči. Film skončil a bracha nikde bylo to celkem divné, protože touhle dobou měl být už dávno doma. Už jsem vytáčela jeho číslo, když v zámku zachrastěli klíče, vyskočila jsem a běžela ho pořádně sprdnout. Když jsem však došla, do předsíně uviděla jsem Seba a Nailla jak si oba zouvají boty „No víš u nás je to prostě zvyk zouvat se v bytě a ségra je na to dost háklivá tak se radši zuj“ vysvětloval Sebastián Naillovi. „ A nebo si je zase nazuj a jdi k sobě domů“ zamrmlala jsem pro sebe. Když si mě oba konečně všimli, usmáli se a současně mě pozdravili, nuceně jsem se na ně usmála a objala svého bratra. Ten se hned vydal vyplenit lednici a já s Naillem zůstala v předsíni sama. Chvíli jsme tam jen tak v tichosti stáli a dívali se na sebe, tohle nekonečné ticho prolomil až Naill „Můžu dál?“ zeptal se a nahodil nevinný výraz. „Ale jistě že“ odvětila jsem a pokynula rukou k obýváku. Oba jsme se posadili na gauč a mlčky jsem sledoval Sebastiána, jak si nakládá jídlo na obří talíř. Když měl talíř plný a taktéž i pusu otočil se naším směrem „Há juš bu“ zamumlal s plnou pusou a vykračoval si to ke svému pokoji. Neudrželi jsme se a oba se začali smát. Když se za Sebem zavřeli dveře Naill mi položil ruku na koleno. Poplašeně jsem se na něj podívala a čekal, co bude dál. Mlčky jsem sledovala jeho ruku na mém koleně a on sledovala mě. Asi zhruba po pěti minutách pouhého mlčení konečně promluvil „ Omlouvám se za rodiče, opravdu jsem nevěděl, že přijedou“ celou tu dobu na mě zkoušel pohled “psí očička“. Chvíli jsem na něj jen koukala a pak se konečně zmohla na prosté „V pohodě ty za to nemůžeš jen, bylo to dost trapné“ oba jsme se zasmáli a mě bylo jasné že naše menší dusno je zažehnáno.
Takže předem bych se chtěla omluvit těm, co tohle čtou za menší pauzu ale teď toho máme ve škole fakt hodně a navíc po pravdě se mi ani moc psát nechtělo a když už ano nevěděla jsem, co snad to bude už jen a jen lepší... Meexxii <3
