Probudila jsem se kolem desáté, dala si snídani, oblekla se a zamířila do studia, proč trénovat doma když tady je to mnohem lepší. Hlavní dveře byli odemčené a tak jsem otevřela a zamířila ke své třídě. K mému překvapení již byla třída obsazená, při první pohledu jsem zjistila, o koho se jedná. Zhluboka jsem se nadechla a rázně vzala za kliku, ve stejný moment se ke mně otočila jeho tvář. „Scar?“ promluvil povýšeným tónem Rocky. „Taky tě ráda vidím, co tady vlastně děláš? Pokud vím tak hodinu máme až v pondělí“ opáčila jsem stejný tónem jako on. Na tváři se mu objevil úšklebek, chvíli je tak stál a pozoroval každičký můj pohyb, nakonec jsem to už nevydržela a pohnula se jeho směrem. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu a trošku se protáhnou, prostě jsem zatnula zuby a zaposlouchala se do hudby, mé tělo na nic nečekalo a během několik vteřin odpovědělo na to, co slyšelo ladnými pohyby. Nemám ponětí co to bylo za písničku ale byla přesně to, co jsem potřebovala pomalá, plná emocí prostě dokonalá. (Odkaz na straně) Bylo mi jedno, že nejsem v místnosti sama, oči jsem tiskla pevně k sobě, nebála jsem že bych mohla do něčeho narazit, protože třída byla obrovská. Z ničeho nic se na mém pravém boku objevila ruka, prudce jsem se otočila a otevřela oči „Rocky?!“ vydechla jsem. Jeho obličej byl těsně u toho mého a já cítila jeho neodolatelnou vůni. Přestala jsem vnímat okolí, jediné co pro mě bylo v tuto chvíli důležité byl jeho teplý dech na mé kůži. Bylo to příjemné bylo to… DIVNÉ!! Ve chvíli kdy můj mozek začal opět normálně pracovat vystřelily obě mé ruce k jeho hrudníku ve snaze jej odstrčit. Pár minut se pokoušel můj pokus odstrčit se ignorovat, ale nakonec mě pustil a já popadla všechny věci a okamžitě vyběhla nejen ze třídy ale také z celého studia. Uběhla jsem přesně dva bloky, když jsem se rozhodla, zastavil a podívat se kolik že je vlastně hodin. Nemohla jsem uvěřit, že přesně za půl hodiny přiletí bracha „K čertu!“ zaklela jsem a chytla si taxi. Taxi zastavilo před letištěm, zaplatila jsem a rozběhla se k hlavnímu vchodu do budovy, bylo za minutu půl druhé „Stihl jsem to“ zašeptala jsem si sama pro sebe, a s úsměvem vyhlížela Sebastiána. Nebylo těžké ho najít jeho tmavé kudrliny se díky jeho výšce tyčily nad hlavami ostatních cestujících, kteří společně s ním opouštěli letadlo. S úsměvem na tváři jsem zakroutila hlavou a rozběhla se do jeho připravené náruče, jako vždy mě zvedl ze země a zatočil semnou a poté mě opět postavil na nohy. Nesnáším to, vždycky to dělá, aby mě naštval, prostě nemám ráda, když mě jen tak zvedne, od doby co se narodil jsem zvedala já jeho ale posledních 5 let je to naopak. Okamžitě jsem nahodila ten svůj výraz který se objeví pokaždé když se tohle stane, Seb se začal hlasitě smát a šel směre k pásu kde si vzal své dva kufry „Jen dva?“ podivila jsem se „Ano jen dva, vzal jsem si jen to nejdůležitější“ odvětil s úšklebkem. Jen jsem nad ním mávla rukou a vydala se k východu chytit taxi. Celou cestu výtahem jsem se modlila aby se na chodbě neobjevil Naill, a tak když výtah zastavil opustila jsem ho co nejrychleji a co nejtišeji, to se však nedalo říct o Sebastiánovi. Neustále si broukal nějakou melodii, kterou jsem důvěrně znal jen jsem si nemohla, vzpomenou odkud. Netrpělivě jsem stála ve dveřích a podupávala nervózně svou pravou nohou zatím, co se Seb šnečím krokem blížil k mému bytu. Vydechla jsem úlevou, když se mi podařilo za ním zabouchnout dveře a tak se vyhnou případnému střetu s Haronem. Ukázala jsem mu jeho pokoj, chtěla jsem mu dát nějaký čas na vybalení a tak jsem se rozhodla zajít koupit nějaké jídlo, jelikož má lednička opět zela prázdnotou.
Na obrázku Rocky :)
