Povídala jsem si dlouho do noci, až jsme nakonec oba usnuli. Ráno mě probudilo něčí děsivé chrápání, pomalu jsem otevřela oči a zjistila jsem, že ležím na zemi v obýváku. Ony děsivé zvuky se, ozývali z gauče. Přinutila jsem se sednout si a to co jsem uviděla, mě donutila k výbuchu smíchu. Naill ležel na gauči jen boxerkách, jednu ruku měl složenou pod hlavou a druhou měl přehozenou opěradlo gauče, obě jeho nohy byli prapodivně, spleteny a k tomu všemu měl otevřená ústa, která vydávala ten příšerný zvuk a taky slintal. Když se můj hlasitý smích dostal, až do jeho uší polekaně sebou škubl a posadil se, celý jeho pohyb byl tak nemotorný, že mě při něm praštil rukou do obličeje „Au“ vykřikla jsem a přiložila si na zasažené místo svou pravou dlaň. Nailla to ještě víc polekalo a vyskočil na nohy, začal panikařit, točil se do kola a zvláštně máchal rukama. I přes výraznou bolest oka jsem se nedokázala přesvědčit, abych se nesmála, když se Naill trošku zorientoval upřel na mě své modré oči které mi naznačovali, že je pěkně naštvaný. Ale ani tohle mě nedonutilo přestat, několikrát jsem se zhluboka nadechla a konečně se uklidnila, to už mě ale Naill držel v náručí a kráčel semnou do mého pokoje. Něžně opravdu něžně mě hodil na postel a skočil zamnou „Ale ale teď už se nesmějete slečno?“ zeptal se a dal mi malý polibek do vlasů. Sladce jsem se usmála „Víte pane, nejen že jste mě nechal celou noc spát na zemi, ale také jsem mi dal pěknou ránu a ten Váš ranní taneček byl dokonalý“ řekla jsem a vyplázla na něj jazyk. Naill se chystal ne mě vrhnout ale já začala pomaličku opouštět postel, on mě však chtl za pravý kotník a něžně přitáhl zpátky k sobě. Ani jsem se nenadála a ležela jsem na zádech a on držel obě mé ruce nad mou hlavou a skláněl se tak blízko, stačilo jen trošku nadzvednout hlavu a naše rty by se dotkly. Mé oči těkali z jeho očí na jeho dokonalé rty. Jen malý maličký kousek, a zase ucítím ten okouzlující pocti. Naill jakoby četl mé myšlenky a pomaličku se přibližoval, až se naše rty konečně dotkly. BOOM uvnitř mě, vybuchlo snad milion ohňostrojů. Z ničeho nic se mi z očí začali kutálet slzy, co nejrychleji jsem se on Nailla odtáhla „Já, ty, my asi už bys měl jít“ vysoukala jsem ze sebe a byla k němu otočená zády. Chtěl něco, namítnou ale sotva se nadechl, zastavila jsem ho „Hned“ křikla jsem. Pak jsem už slyšela jen vzdalující se kroky a hlasité bouchnutí dveří. Okamžitě jsem si sedla na zem a začala nekontrolovatelně brečet, postupně začaly mé vzlyky být hlasitější, až se na mém rameni ocitla čísi ruka „No tak Scar, co se stalo?“ klekl si ke mně Sebastián a začal mě hladit po zádech a přitom si mě vtáhl do obětí. Nepřestávala jsem brečet, a tak mě Sebastián chytl pevně za ramena a podíval se mi do očí „Udělal ti Naill něco?“ když vyslovil jeho jméno začala jsem brečet ještě víc.Obmotala jsem ruce kolem Sebyho krku a položila mu hlavu na rameno a nepřestávala brečet on mi mé objetí opětoval a pomalu mě zvedal a vedl směrem k mé posteli. Položil mě do peřin, přikryl mě dekou a lehl si za mě a objal mě, stále mi opakoval že to bude v pořádku ale já věděla že nebude, nikdy to už nebude v pořádku.
