Konečně, oddechnu si. Po třech hodinách strávených v letadle jsem tady. Ano opravdu jsem na letišti Heathrow v Londýně. Když dostanu všechny své kufry vydám se ven chytit taxi. Zhruba po půl hodině už sedím v jedno z taxíků a jedu do svého nového bytu v Západním Londýně. Kousek od mého střešního bytu je také má nová práce, zítra touhle dobou už budu reportérkou BBC, splněný sen, proč jen ho musím prožívat sama? Znovu se mi do očí derou ty protivné slzy. Několikrát rychle mrknu a zaženu je. „Madam? Jsme tady“ ozve se ze svého místa řidič. Pomůže mi vyndat věci, zaplatím mu a vstupuji do haly. Sotva jsem se vysoukala z výtahu se všemi věcmi, spočinuly mé oči na tmavě hnědých masivních dveřích „NH“ monogram na dveřích byl krásně zdobený a stříbrný. „No fájn“ povzdechla jsem si a otočila se na druhý konec chodby ke svým dveřím, které byli taktéž hnědé vlastně se od těch protějších lišili jen tím, že na nic nebylo. Pomalu jsem zasunula klíč do zámku a opatrně jím pootočila a dveře se otevřely. „WOW“ na nic víc jsem se v té chvíli nemohla věděla jsem že můj byt bude zařízený ale, že až takhle vkusně? Zavřela jsem za sebou dveře, odložila kufry a zula si boty. Bylo tady všechno od ledničky až po maličký červený budík na nočním stolku vedle obrovské postele s nebesy. Tohle musí být ráji pomyslela jsem si, usadila se na koženou sedačku a zapnula televizi. Nic z toho co tam zrovna běželo, mě nenadchlo a tak jsem si zapnula věž která byla vedle televize, připojila telefon a zapnula složku s písničkami „Abys nezapomněla Annie“ do očí se mi opět nahrnuly slzy, ta holky mi sebrala telefon a nahrála do něj písničky. Dala jsem volume pořádně doprava a nechal přehrávat písničky. No jistě dala je tam „One Direction? Vážně Annie? Vážně jsi mi je tam dala?“ zasmála jsem se. No co nebudu to teď přepínat, nechám to tak, musím se vybalit. Asi dvou hodinách vybalování mi začalo kručet v břiše „Fájn, fájn, půjdu nakoupit“ promluvila jsem k němu. Nazula jsem si boty, oblékla šálu a kabát a vyšla z bytu, v tu stejnou chvíli to udělal i můj soused. „NH“ řekla jsem si potichounku „Naill Haron!“ bylo mi jasné, že teď musím vypadat fakt komicky, červená jako rajče a navíc s výrazem totálního tupce. Otočil se a na tváři se mu objevil pobavený výraz, pomalu ale jistě se blížil ke mně. Napřáhl ruku, usmál se a řekl „Naill, ale to ty jistě víš“ mrkla na mě a já naprázdno polkla „Scarlett“ špitla jsem. „Těší mě Scarlett“ usmál se a pokynul mi k výtahu, který právě přijel. Celou cestu dolu jsem stála a dívala se na špičky svých bot. Trapas, trapas, trapas opakoval jsem si celou dobu zatím co se Naill několikrát otočil a usmál se. Přízemí, vystřelila jsem z výtahu jako splašený kůň. Vyšla jsem na ulici a rozhlédla se kolem, se sice fajn že si chci jít nakoupit, ale nemám nejmenší tušení kam! „K čertu“ zaklela jsem „Děje se něco Scarlett?“ promluvil za mnou Naill. Prudce jsem se otočila a zírala na jeho sladký úsměv. „Né já jen…potřebuji si nakoupit, ale nevím kam jít“ svěsila jsem ramena. Naill se jen usmál, popadl mě za loket a táhl s sebou Bůh ví kam. Když si všiml mého vyděšeného výrazu usmál, se a řekl „Klid jsem mezinárodní hvězda ne masový vrah, taky jdu na nákup“ opět na mě mrkla a pustil mou ruku. „Masový vrah?“ řekla jsem a usmála se. Po hodině a půl jsem měla nakoupeno a Naill taky a tak jsme se vydali zpět k našemu domu. U výtahu jsme se rozloučila a každý zašel do svého bytu. Uvařila jsem si špagety, najedla se, dala si sprchu a šla spát, přeci jen mě zítra čeká první den v nové práci!
Na obrázku Annie :)
