Zrovna když jsem procházela kolem nich otevřeli se a vykouklo z nich pět pěkně namyšlených smějících se egoistických kluků “celá sestava 1D“. Nejvíc se však smál Naill, smích ho však záhy přešel jen, co si mě prohlédl od hlavy až k patě. Na zemi se tvořila malá loužička, jak z mých šatů odkapávala voda „Kurva! Já sem takovej debilní kretén“ zaklel a hnal se ke mně. „Scarlett je mi to hrozně líto, víš, přijeli kluci a já úplně zapomněl“ vyhrkl a zatvářil se smutně. „To je v pohodě, co jsem taky mohla čekat od hvězdy“ zašklebila jsem se a zabouchla mu dveře před nosem. „Tak tohle jsi posral, kámo“ zasmál se jeden z kluků, „Drž hubu Harry!“ okřikl ho Naill. Hned po tom co to dořekl začal bušit na dveře „Scarlett otevři prosím, já vím jsem pitomec, ale aspoň ti uvařím čaj“ křičel a ti čtyři se smáli jako pominutí. „To je dobrý Harone, čaj si uvařím sama zase tak neschopná nejsem a tvou pomoc nepotřebuji!“ zakřičela jsem přes dveře. Naposledy bouchl do dveří a všichni odešli. Sundala jsem ze sebe mokré oblečení a napustila si horkou vanu, byla jsem v ní asi hodinu a pak si šla uvařit čaj a pustit film. Kolem půl sedmé jsem si udělala večeři a chystala se jít spát, jenže to ho asi vůbec nezajímalo. Opět se bytem rozeznělo bouchání na dveře a jeho hlas. Doufala jsem, že ho to omrzí ale ani po pěti minutách se tak nestalo, nevydržela jsem to a šla otevřít „Co zatraceně chceš Harone?“ vyjela jsem na něj. „Chci se ti omluvit fakt mě to strašně mrzí, jsem pito..“ nenechala jsem ho to dokončit „Hele mě to nezajímá prostě jsem blbá že jsem ti vůbec věřila, konec debaty dobrou noc“ opět jsem silným bouchnutím zavřela dveře. „Scarlett, otevři prosím“ křičel stále z poza dveří zoufalý Naill „Jdi někam“ odpověděla jsem. Odešel, konečně, sebrala jsem ze stolu telefon a šla si lehnout. Stejně jako včera mě ráno probudil pronikavý zvuk budíku, rychle jsem ro utišila a šla se připravit. Tentokrát jsem si oblékla úzké světle modré džíny, bílé tílko a přes něj volný světle růžový svetřík. A stejně jako včera jsem na chodbě potakala Nailla. „No tohle je snad za trest“ zamumlala jsem. „A-Ahoj Scarlett! Mohl bych tě dneska zase odvést?“ zeptal se. „Naille, myslím, že jsem to včera řekla dost jasně o tvou pomoc nestojím!“ odbyla jsem ho a dál si ho nevšímala. Do práce jsem přišla tak tak, uvařila si kávu a hned co jsem ji dopila, přiběhl ke mně Mark, že musíme jet točit nějakou reportáž. Po tom co jsme odevzdali hotovou reportáž mě odvezl Mark domů. Byla jsem mu vděčná, že jsem nemusela zase šlapat domů pěšky. Když jsem procházela okolo Naillova bytu vylezl ven a chytl mě za zápěstí a vtáhl dovnitř, poté rychle zamkl a klíč si uložil bezpečně do zadní kapsy kalhot. „To si ze mě děláš srandu ne?“ vyjela jsem na něj „Ne, nedělám, jinak bych si s tebou nemohl promluvit“ řekl poněkud rozčileně. „Mohla by sem prosím posadit a poslechnout si mě?“ ukázal na gauč, který byl hned ve vedlejší místnosti. Protočila jsem oči a automaticky si zula boty, zděšeně se na mě podíval „Vy si vlastně boty nezouváte“ řekla jsem a opět vplula do růžových lodiček. Usadila jsem se na gauč a Nail se posadil vedle mě. „Vážně se moc omlouvám, vím, jsem pitomec ale, kdybych to mohl nějak napravit“ spustil jen, co se posadil. „Prosím, nech to plavat nemusíš to nijak napravovat byla moje hloupost souhlasit s tím, mohla jsem to čekat“ odpověděla jsem bleskově. „Musím, víš, co vezmu tě na oběd teda na skoro večeři“ usmál se. „Né to je dobré já nemám hlad“ opáčila jsem, ale můj žaludek byl jiného názoru. Naill se usmál, popadl mě za ruku a vláčel mě ke dveřím, vzal si z věšáku bundu, než jsem stihla jakkoliv zaprotestovat už jsme seděli v jeho autě.
Na obrázku Naill :)
