Pustit písničku která je na straně! :D
Uběhlo několik týdnu a já se Naillovi úspěšně vyhýbala. Každou každičkou noc jsem strávila schoulená v klubíčku a brečela. Každý den byl naprosto stejný, práce, po práci do studia a pak hned domů. Prvních pár dní se mi Naill pokoušel volat a psal mi SMS ale já neodpovídala. Pokaždé když se mě Sebastián zeptal co se děje, utekla jsem s pláčem do svého pokoje a tam se zamknula. Teď už se ani neptá, prostě se na mě jen smutně podívá a zakroutí hlavou. Už je to měsíc co jsem ho neviděla, uvnitř mě to ničí ale já vím, že je to tak správné, nemůžu dovolit, aby se to stalo znovu. Byla sobota večer a Seby se stále nevracel, vzala jsem si deku a lehla si k televizi, u které jsem následně usnula. Probudil mě rachot vycházející z chodby „Hele já si nejsem jistej, že je to dobrý nápad, očividně semnou nechce mít nic společného“ uslyšela jsem jeho hlas. Opět se mi do očí vehnaly slzy. Najednou stál přímo přede mnou a díval se mi do očí, byl v nich smutek, bolest a vztek. Nedokázala jsem se do nich dívat. Zvedla jsem se z gauče a sklopila pohled k zemi, najednou se mi zatočila hlava a já se propadla do temnoty. „Scar!“ křičel a snažil se mě nají, byla jsem schovaná pod jeho postelí a rukou měla přikrytá ústa, aby neslyšel můj smích „No tak lásko, nechme toho, vylez ven a pojď si hrát“ řekl s kapkou nadrženosti v hlase. Jen jsem se usmála a opustila svůj úkryt. Celou tu dobu jen ležel přímo nade mnou a vůbec mě nehledal. Zkřížila jsem ruce na prsou a zamračila se „Tak to jsme si nedohodli“ řekla jsem naoko uraženě. On se jen usmál a natáhl ke mně ruku, stále jsem dělala uraženou a otočila se k němu zády a dupla nohou. Slyšela jsem smích a pak ucítila jeho ruce kolem mého pasu, políbil mě na krk a řekl „Ale no tak lásko přece se neurazíš kvůli takové hlouposti“. Otočil mě k sobě a políbil, pokaždé když tohle udělal, měla jsem pocit, že se mi radostí rozskočí srdce ano miluji ho, a nedokážu si představit život bez něj. Leželi, jsem v posteli, byli jsme nazí a on dělal svým prstem malé kroužky na mích zádech „Miluju tě Scar“ řekl a políbil mě do vlasů „A já tebe…“ Najednou jsem otevřela oči, a v ten stejný okamžik z mých úst uniklo ono jméno „Harry“ poté jsem uviděla svého bratra a velmi zmateného Nailla. V Sebastiánově obličeji se objevil výraz pochopení „Kurva“ vydechl a pak si přiložil ruku k ústům. Naill se na mě neustále díval s nechápavým výrazem „Takže ty semnou nemůžeš být kvůli Harrymu kterého ani pořádně neznáš?“ vykřikl a začal pořádně zuřit. Chtěla jsem mu to vysvětlit, ale nemohla jsem nedokázala jsem nic jiného něž brečet všechny ty vzpomínky, pocity všechno co mi ten parchant udělal, nenávidím Harryho Stylese! Když jsem nedokázala nic říct podíval se na mě Naill se znechuceným výrazem „To ti nestojím ani za to abys mi odpověděla?“ znovu na mě křičel. Jediné co jsem v tuhle chvíli dokázala, bylo říct „Naille já…“ zase jsem se rozbrečela. On jen zakroutil hlavou a odešel. Sebastián ke mně okamžitě přišel a objal mě „Takže je to on?“ zeptal se nevěřícně. Já jen přikývla a brečela. „Takže Nicol není naše sestra ale tvoje a Harryho dcera?“ zeptal se a podíval se mi do očí. Z mých očí se spustily další proudy slz „Ano Nicol je moje a Harryho dcera, nikdo to neměl nikdy zjistit“ řekla jsem až moc klidně. Ano je pravda, že když mi bylo 15, byla jsem tady v Londýně u své tety Mary a potkala jsem Harryho a strašně jsem se do něj zamilovala, ale tenhle příběh jsem nikdy nechtěla nikomu říct, ale teď budu muset. Bylo 1.června 2010 a já letěla ke své tetě Mary, na prázdniny do Anglie, přesněji do Londýna. Na letišti mě vyzvedla teta Mary a moje o tři roky starší sestřenice Sis. Jmenovala se Simona, ale já ji už odmalička říkala Sis, obě jsem je neviděla strašně dlouho, teta Mary je sestra mého otce. Ještě nikdy mi nedovolil jet za ní až teď, protože jsem společně se svou kamarádkou Ninou a Ann vyhrála jednu taneční soutěž a v listopadu jsme měli tady v Londýně natáčet klip s jednou začínající skupinou. Když jsem tady byla zhruba týden musela teta odjet na víkend pryč a nechala mě a Sis samotné. Jelikož byla Sis velmi oblíbená a společenská uspořádala večírek, na který přišlo strašně moc lidí. Když bylo něco málo kolem jedenácté večer přišla ke mně Sis společně s kudrnatým klukem, který měl dokonalé zelené oči „Tohle je Harry“ řekla Sis a já mu podala ruku „Scar“ řekla jsem a cítila jak se mi rudnou tváře. Sis nás nechala o samotě a my si povídala celou noc ani jeden z nás moc nepil, což se nedalo říct o Sis ta byla už ve dvě ráno úplně na mol a tak jsem ji společně s Harrym uložila do postele a všechny návštěvníky kromě Harryho vyhodila ven. Harry nakonec zůstal přes noc, leželi jsme společně v posteli a on mě jen něžně políbil na tvář a popřál mi dobrou noc. V ten okamžik jsem si myslela že je to jen sen že nikdo takový jako on nemůže existovat a mě se to jen zdá. Ráno mě probudil jeho dokonalý hlas „Dobré ráno sluníčko“ řekl s úsměvem a opět mi dal malou pusu. Uběhlo pár dní a my s Harry se stále scházeli, nakonec jsme spolu i začali chodit. Milovala jsem ho a on mě, život bez něj sem si nedokázala, představil a tak jsem se rozhodla, že zde začnu studovat taneční školy, rodiče nic nenamítala a tak jsem mohla spokojeně trávit čas se svou „životní“ láskou. Častokrát mi říkal, jak moc mě miluje a že nás nic nerozdělí, že jsem jeho princezna a on můj princ na bílém koni. Všechno to bylo až moc dokonalé, byl první kluk, se kterým jsem se líbala a dokonce s ním měla i sex. Jednou když jsem byla podepsat nějaké papíry pro přijetí na školu, mi napsal Harry, že mu není moc dobře a že bude lepší, když se dnes neuvidíme. Byla jsem strašně smutná, že se s ním nemůžu podělit o radost z toho že už nám nic nebrání a já tady zůstanu, že jsem zašla koupit polévku a vydala se k němu domů. Z kabelky jsem vylovila klíče a odemkla „Harry, přinesla jsem ti polévku“ křikla jsem a šla směr ložnice, když jsem otevřela dveře uviděla jsem Harryho jak si to rozdává s mou sestřenicí. V ten okamžik se mi zhroutil cely svět, moje srdce se roztříštilo na miliony malých kousíčku a já nechtěla nic víc než umřít. Se slzami v očích jsem vyběhla ven a běžela domů. Když jsem se konečně ocitla ve svém pokoji zamknula jsem a otevřela notebook „Jedu domů!“ napsala jsem mamce a okamžitě si objednala letenku. Poté jsem ho zaklapla a z vestavěné skříně vyndala kufr a začala si balit věci. Přesně ve vteřině když jsem dala do kufru poslední věc a zapnula ho se z druhé strany dveří ozvalo „Scar, lásko otevři ty dveře prosím a nech mě ti to vysvětlit, není to, tak jak to vypadá“ rozhlédla jsem se po prázdném pokoji a odhodlaně vzala svůj kufr a odemkla dveře „Nemusíš, Harry já tě opravdu milovala ale ty?“ jen co jsem to vyslovila začala jsem brečet snažil se mě obejmout, ale já ucukla a vláčela svůj kufr dolů. Venku jsem si stopla taxi, když jsem měla kufr naloženy podívala jsem se na ně „Sbohem Harry, děkuji že jsi mi ukázal jak láska bolí, už nebudu nikdy nikoho milovat nikdy!“ on mě chytl za ruku a políbil „Jednoho dne se ke mně vrátíš“ řekl a odkráčel neznámo kam. Když jsem se vrátila domů zjistila jsem že čekám jeho dítě. S rodiči jsme se dohodli že až se ta malá narodí budeme dělat že je jejich, tudíž to nebude má dcera ale sestra. Když se malá Nicol narodila nenáviděla jsem ji byla mu tak podobná a hrozně mi připomínala, jak moc mi ublížil. Můj bratr Sebastián si ji zamiloval ale já ne, nikdy ji nebudou moct mít ráda nikdy! Vím že za to nemůže ale já to nedokážu změnit je prostě celá po něm je to takový můj malý kostlivec ve skříni který mi každičký den bude připomínat mou bolest a utrpení. Pokaždé když se na ni podívám vidím jeho vidím Harryho.
Tak dnes jsem se po dlouhém přemlouvání mé sestřenice rozhodla přidat ještě jednu část snad se bude líbit Mexx
