Ráno jsem se probudila úplně nahá v jeho posteli, přes všechno to světlo jsem skoro nic neviděla. Slunce mi svíti přímo do očí a tak jsem si hlavu opět přikryla dekou. Slyšela jsem jemné zavrzání dveří, kroky a pak jak něco dopadlo vedle mě na postel. Naill! Sakra co se to včera stalo? Jak jsem se mohla nechat takhle unést? Všechny tyhle myšlenky pohltili celou mou hlavu a já tím pádem nezaregistrovala ruku, která se objevila na mám boku. Zpět do reality mě přivedl až Naill dal mi letmý polibek na tvář a zašeptal mi do ucha „Dobré ráno, dáš si snídani?“ wow tak počkat, to co se včera stalo, byl jen chvilkový zkrat a já rozhodně nemám v úmyslu tohle někdy opakovat natož s ním chodit! Nemotorně jsem se posadila a otočila se tak bych mu viděla do tváře. To ne on se usmívá a celý září, zatraceně Scar co jsi to zase udělala? Zhluboka jsem se nadechla jenže než jsem mu stihla cokoli říct naše rty se opět dotýkaly a mě se vybavil každičký jeho dotyk na mém těle, každičký polibek všechno. Opět jsem se nechala unést vášní, po pár vteřinách našeho polibku mě něžně přemístil pod sebe a opět se opakovala včerejší noc. Ležela jsem na zádech s rukama za hlavou, byla jsem celá zpocená a zrychleně jsem dýchala, Naill na tom nebyl o moc líp. Když se můj dech i tep přiblížili k normálu otočila jsem se k němu zhluboka se nadechla a spustila „Bylo to úžasný, ale já už musím jít“ nečekala jsem na odpověď. Vstala jsem z postele obmotalo okolo sebe deku posbírala své věci a co nejrychleji šla do svého bytu. Zabouchla jsem dveře a pomaličku po nich sjela až na zem kde jsem zůstala nehybně sedět několik minut. Po těch nekonečných minutách jsem se konečně dokázala postavit. Zamířila jsem rovnou do sprchy, přestala jsem pěvně svírat deku a ta, sklouznula po mém těle přímo doprostřed koupelny, poté jsem zalezla do sprchovacího koutu a nechala na sebe stékat proud horké vody. Jak příjemné pomyslela jsem si a zavřela oči. Najednou jsem zaslechla zvonit telefon, vypla jsem vodu zabalila se do ručníku a běžela ho zvednout. Nina? Proč mi volá Nina „Ahoj děje se něco?“ zeptala jsem se nervózně „Je Scarr jen dneska tvá hodina padá“ hodina co sakra zapomněla jsem „Em – mm jo to je škoda tak v poděli“ vykoktala jsem a zavěsila fajn den volna! Celý den jsem nevytáhla paty z postele, byla jsem zaprvé pěkně unavená a za druhé neměla jsem na nic náladu. Sebastián objednal pizzu a vzal ji s se svým notebookem ke mně do postele. Takže jsem celý den strávili tím, že jsem koukali na jednu komedii za druhou. Kolem půl sedmé večer jsem se odhodlala a šla uvařit večeři hned po jídle jsem si dala sprchu a šla spát to samé i dělal i bracha. A byla tady neděle celý den byl naprosto stejný jako ten předešly, Naill se neukázal a tak jsem pochopila že to co se stalo pro něj mělo stejnou váhu jako pro mě a byla jsem ráda. Uběhl týden od toho co jsem se s ním vyspala a ani jednou jsem ho neviděla, začínalo to být dost divné a tak jsem se rozhodla jít si půjčit sůl. S vypětím všech svých sil jsem zaklepala na jeho dveře nic. Neotevřel ani neodpověděl. „To jsem byla tak hrozná?“ blesklo mi hlavou. Nakonec jsem na tím jen mávla rukou a šla zpátky do svého bytu. Byl pátek a tak jsem měla hodinu, zatím na mé hodiny chodilo jedenáct lidí včetně mě, mého bratra a Rockyho mého asistenta. Když páteční hodina skončila přišel za mnou Sebastián společně s Norou že si někam vyrazí. S úsměvem jsem vzala jeho tašku s oblečením a dala mu náhradní klič, když už já nemám přátele, se kterými bych si někam vyrazila tak, alespoň on. Ve třídě jsem zůstala už jen já a Rocky, pomalými kroky šel ke mně. Ani nevím proč ale usmála jsem se na něj a vyčkávala co bude dál. Úsměv mi oplatil, zhluboka se nadechl a spustil „Hele Scar což tahle zajít někam na jídlo?“ na mé tváři se objevil roztomilý úsměv „Jasně, jen moc to tady neznám takže doufám že mě nezavedeš do nějaký temný uličky a nenecháš mě na pospas místním pobudům“ neodpověděl jen se usmál, vzal mé a své věci, chytl mě za ruku a vedl ven. Venku už byla tma. Šli jsem směrem k Londýnskému oku. Stále držel mou ruku ale už mě za ní netáhl nýbrž ji jen tak držel pak se ke mně s úsměvem otočil „Už jsi tady byla?“ zeptal se zvědavě, zakroutila jsem hlavou „Vlastně ne, jsem tady skoro měsíc a neviděla jsem nic jiného než můj byt, studio a BBC“ přiznala jsem smutně. Stisk jeho ruky se ještě upevnil, celým mým tělem projel elektrický proud, byl to takový ten pocit vzájemné přitažlivosti, která s každou společnou vteřinou roste. Místo večeře v restauraci jsem, si dali hotdog u jednoho stánku a Rocky mi ukázal snad všechny památky Londýna. Kouzelnější večer jsem snad nikdy nezažila, doprovodil mě domů a před dveřmi výtahu jsme se políbili. Nebyl to jen takový polibek byl vášnivý a dlouhý, nepřála jsem si nic víc než aby tahle chvíle nikdy neskončila jenže to bych to nesměla být já. Dveře výtahu se otevřeli a v nich se objevil Naill se svou partičkou. Odtrhla jsem se od Rockyho abych mohla nastoupit do výtahu, když jsem se však otočila a uviděla Nailluv vražedný výraz pochopila jsem že je zle. Ani jeden z nich z výtahu nevystoupil, a tak jsem se s Rockym rozloučila a nastoupila do výtahu “hrůzy“. Celou cestu bylo ticho, můj pohled neustále kontroloval špičky mých zelených tenisek, nedokázala jsem od nich odtrhnout pohled. Doba strávena ve výtahu se zdála být nekonečná a tak když jsme byli konečně v našem poschodí vystřelila jsem ven a mířila ke svému bytu, jenže Naill měl jiné úmysly. (Pustit si písničku) Prudce mě chytil za loket a zastavil. Otočil mě k sobě a vášnivě políbil, a bylo to tady zase, zase ten stejný pocit jako před chvíli s Rockym. Co se to semnou proboha děje? Jako můžu něco takového cítit k dvěma lidem současně? Asi jsem se do čista zbláznila, v pozadí jsem slyšela hlasy kluků jak si něco šeptají a smějí se pak už jen hlasité bouchnutí dveří a my s Naillem zůstali na chodbě úplně sami. Měla jsem hroznou chuť sundat z něj všechno jeho oblečení a oddat se mu. Jenže to jaksi nešlo, u mě doma byl Sebastián a u něj pět bláznů. Jenže chuť tohle uděla byla čím dál větší „Chci tě“ zašeptal Naill a já přikývla na souhlas. Chytl mě pod pravým kolenem čímž mě donutil obmotat své nohy kolem jeho pasu, pak mě nes směrem ke svému bytu. Otevřel dveře a odnesl mě do ložnice, kde mě položil na postel „Hned se vrátím“ a s těmito slovy odešel. Pak už jsem je slyšela jeho hlas „Okamžitě ven všichni dělej Harry, nemám čas, vypadni z toho gauče Zayne, proboha ven“ křičel a pak už jen bouchly dveře a on byl během několika vteřin vedle mě.
