Druhá tvář

1.Jimin

Ležím v posteli a čtu si knížku. Zrovna se dostávám do té nejlepší části. Finální souboj dvou samurajských klanů. Jsem zrovna na začátku kapitoly s názvem: Odplata je sladká. Chci začít číst, ale někdo mě vyruší. "Oběd" křikne Jin z kuchyně a tak mi zkazí tu nejlepší část. Zavřu knížku, vyjdu z pokoje a po schodech si to namířím do kuchyně. Jin stojí u sporáku a rozděluje jídlo na sedm talířů. Po chvíli přijdou i ostatní. Sedneme si ke stolu a Jin před nás položí jídlo. "Díky" ozve se jednohlasně. Jin se jen úsměje a přisedne si k nám. Poté co dojíme, pomůžu Jinovi umýt nádobí. V tom se rozezní zvonek u vchodových dveří. "Dojdu tam" křikne Namjoon a otevře dveře. Usliším postarší mužský hlas. "Jste Kim Namjoon?" zeptá se ten hlas a já opatrně vykouknu z kuchyně. " Ano to jsem já. Co potřebujete?" zeptá se trochu nejistě Joon a v obličeji se mu zračí neklid a nervozita. Muž u dveří roztáhne rty do zlomyslného úškebku. "Půjdete s námi. Chlapy zajměte ho!" rozkáže muž a skupinka pěti dalších mužů v divnývh uniformách vtrhnou do našeho domu. Jeden povalí Namjoona na zem a ruce mu spoutá pouty. "Co se děje? Nic jsem neudělal!" vykřikne vyděšeně a ten chlap se zasměje " Ideální kandidát na vlka. Jestli se to podaří, stane se z toho celosvětový hit." prohlásí a zabodne něco Joonovi do krku. Ten jen zvládne zakřičet. Vyděšeně zalezu zpět do kuchyně. Jin tam stojí a nechápavě se na mě dívá. "Jimine co se děje?" zeptá se a položí mi ruku na rameno. " Musíme nějak pomoct Joonovi. Jsou tu nějací vojáci a zatkli ho ." dostanu ze sebe vyděšeným hlasem a začnu tahat Jina z kuchyně ke vchodovým dveřím. Tam na zemi leží spoutaný Namjoon a nehýbe se. Z krku mu čouhá nějaká jehla. Jin se vyděsí, jen co poprvé zahlédne modročerné uniformy." Co jste mu to udělali?! " vykřikne. Ten muž, který mluvil s Namjoonem(budu mu říkat generál) se znovu nechutně ušklíbe. " Áááá Kim Seok-Jin. Jaká to náhoda. Vás jsem taky hledal. Nemusíte se obávat. Váš kamarád se jen trochu prospí. Tak jako vy. A jak vidím tak i Park Jimin se k vám milerád připojí" zasměje se škodolibým hlasem a něco vytáhne z kapsy. Jin zbledne jako stěna. To už do chodby přijdou i ostatní kluci." Co se to tu sakra děje? "zívne Yoongi a, protře si oči" ovšem když uvidí, co se děje, ta ospalost ho rychle přejde. "No výborně už je tu celá skupina. Chlapy zajměte je"křikne generál a vojáci se k nám začnou nebezpečně přibližovat. " Kluci... ZDRHEJTE! "křikne Jin a my ho poslechnem. Rozběhnem se k zadním dveřím. Ohlédnu se a zahlédnu Jinovo bezvládné tělo, hroutící se k zemi. Tohle je jak vystřižené z hororu. Otočím se zpět a běžím dál. Najednou uliším další tři velké rány. Znovu se ohlédnu. Na zemi bezvládně leží Hobi, Yoongi a Tae. Všichni mají v krku tu samou jehlu co Namjoon s Jinem. Musím odsud dostat aspoň Jungkooka. Chytím ho za zápěstí a zahnu chodbou do leva. Už jsme skoro u zadního východu, když vtom se mi Jungkookova ruka vytrhne ze sevření. Uslyším ják na mě volá " Jimine. Nezpomaluj a uteč! Já je zdržím. Aspoň ty se zachraň!" křikne Kookie a mě to nedá a ohlédnu se na něj. On mi věnuje ten svůj nádherný úsměv a pak se rukama a nohama zapře o stěny chodby" Tak běž už. Zachraň se Jimine. Mám tě rád a nezapomenu na tebe. " řekne a po tváři mu steče slza stejně jako mě." Taky na tebe nezapomenu Kookie. A taky tě mám rád! " křiknu, otevřu zadní dveře a vyběhnu ven. Naposledy se ohlédnu a uvidím Kookieho, který se kácí bezvládně k zemi. Otočím se a už se neohlížím. Přeskočím plot naší zahrady a běžím z města. Vběhnu do lesa, který je za městem. Mé tělo začíná protestovat. V životě jsem tak dlouho a tak rychle ještě neběžel. Nohy mě bolí, plíce mám v jednom ohni a začíná mě bodat v boku. Ale nemůžu se zastavit. Jinak mě dostanou. Stále za sebou slyším dupot jejich těžkých kožených bot. Ohlédnu se a mezi stromy se v dálce mihne jedna z uniforem. Otočím se zpět, ale než stihnu uhnout, vrazím do stromu přede mnou. Spadnu celou svou váhou na levou ruku. Málem se neovládnu a vykřiknu. Nakonec se jen kousnu do rtu, zvednu se a snažím se znovu rozběhnout. Ale pravá noha se mi podlomí. Asi s ní něco mám. Strašně mě bolí.' A jsem v pytli' pomyslím si. Najednou, jako boží zázrak pediferně zahlédnu malý posed. Je skvěle skryt ve větvých stromů. Pomalu se zvednu a dopajdám k žebříku. Skousnu si ret a vylezu do posedu. Tam se těžce svalím na podlahu a snažím se nabrat dech. 'Jestli tohle přežiju, tak budu fakt dobrej.' pomyslím si a položím si nezraněnou ruku na hrudník. Ikdyž vím, že to může být osudová chyba tak zavřu oči a po chvíli usnu.

Krásný den všem. Tohle je první kapitola z mé první fanfikce na BTS. Doufám, že se vám to bude alespoň trochu líbit a nebudete mít chuť si vyškrábat oči😂. Předem se omlouvám za případné chyby.