Druhá tvář

9. Violet

"Tak jo Margaret. Tady máš klíče od celého baráku. Prosím postarej se o Lovera a o Jimina, ano? Vrátím se za tři dny. Kdybys cokoliv potřebovala tak mi zavolej" řeknu když nasedám i s otcovým kufrem do soukromého letadla. Margaret kývne. "Ano má paní,všemu rozumím a o všechno se postarám. Můžete se na mě spolehnout." usměje se na mě a já ji úsměv oplatím. Už chci zavřít dveře ale někdo mě zastaví. "Vivi!" křikne Jimin a snaží se dopajdat k letadlu, ale moc mu to zrovna nejde. Je na něj zvláštní pohled. Takový bolestně roztomilý. Vylezu z letadla a dojdu k Jiminovi. Po tváři mu stéká slza. Tu setřu svým palcem. Za ty dva dny jsme se jeden druhému dost otevřeli a řekli jsme si věci, které nikdo jiný neví. Vím, že pro někoho jsou dva dny strašně malá doba, na to aby se dva lidi dali do hromady, ale nám s Jiminem to stačilo. Opatrně ho objemu a on si zaboří obličej do mých vlasů. "Budeš mi chybět. Nevím jak to tu bez tebe zvládnu." vzlykne mi do vlasů a já ho pohladím po zádech a odtáhnu se. "Klid Jimi. Ty to tu zvládneš. Vrátím se za tři dny. Dávej na sebe pozor a ne, že se zase pokusíš utopit, jasný? Ani na to nemysli. Víš, že se to dozvím. Mám své zdroje." pohrozím mu a mrknu na Margaret, která se jen zachichotá. Jimin kývne v souhlas. "Neboj se. Už to nikdy neudělám. Dávej na sebe pozor a vrať se mi co nejdříve. Miluji tě Vivi." slíbí mi a usměje se na mě, tím svým překrásným úsměvem, při kterém odhalí jeho nádherné zuby. Jen tenhle úsměv mi dokáže vykouřit myšlenky z hlavy. Neodolám a přitisknu mu své rty na ty jeho. Evidentně ho to překvapí, protože do polibku se zapojí až po chvíli. Pak se odtáhneme a já ho ještě jednou obejmu. "Taky tě miluji Jiminie. Taky mi budeš chybět. Měj se hezky." pošeptám mu do ucha a následně zase zamířím k letadlu. "Taky se měj hezky Vivi. Ahoj." zavolá za mnou a já se otočím a zamávám mu. Poté nastoupím do letadla a sluha za mnou zavře dveře. Sednu si k oknu, otcův kufr si dám k nohám a podívám se z okna. Vidím, jak venku stojí Jimin s Margaret a mávají mi. Zamávám jim na oplátku a letadlo se začne odlepovat od země. Když už jsme ve vzduchu začnu přemýšlet. Co v tom kufru může sakra být. Kdyby tam byl nejsilenější jed na světě, tak by ho otec nenechal posílat poštou? Někoho by pro to poslal. Nedává mi to smysl. Asi tam budou nějaké informace, které nutně potřebuje, ale proč by si je dával do kufru? Moje zvědavost každou vteřinou roste. Chci vědět co v tom kufru je. Sáhnu si do kapsy pro rukavice. Ani nevím jak dlouhou je v těch džínách mám. Položím si otcův kufr na klín a odcvaknu dvě přesky. Otevřu ho a málem mě trefí šlak. Měla jsem pravdu. V tom kufru je několik složek. Ale jakých složek. Hned na té vrchní je napsáno otcovým písmem Jiminovo jméno. Co to má sakra znamenat? Nedá mi to a prohlédnu si zbytek složek. Na každé z nich je jméno jednoho člena BTS. Kromě Jiminovi složky jsou všechny seřazeny podle věku. Od Jina po Jungkooka. Sotva mi rukou projde i Kookieho složka, všimnu si že na dně kufru jsou ještě dvě. Na jedné je jméno Margaret a na té poslední je jméno MÉ MATKY. Co to má do háje znamenat? Najednou mi steče po zádech několik kapek ledového potu. Proč tu ty složky jsou a k čemu jsou. Zvědavost mi znovu nedá a otevřu složku mé mámy. To co uvidím, mi vžene slzy do očí. Je tu fotka mé mámy. Prstem přejedu po jejím obličeji. Strašně mi chybí. Oči mi náhle sjedou k textu a začtu se do něho.' Jméno: Anežka Konstance Renérová. Věk: 35 let. Určené zvíře: kůň. Rozsudek nad testovaným subjektem: dárek pro mou dceru Violet.' co to má znamenat? Otočím na další stranu a mám pocit, že se mnou spadne celé letadlo. Na dalších stranách jsou fotky mé mámy, jak je připojena na nějakých hadicích a přístrojích. Z pusy ji teče krev a z očí slzy a pak tu je ještě jedna fotka, kde na lehátku místo mámy leží.....LOVER?! Co to má všechno znamenat? Složku rychle zaklapnu a začnu rychle dýchat. Co to má sakra bejt? Nechápu co se děje. Moje máma nemůže být můj kůň. To je zvrácenost. To je šílenost. Proč by to můj otec dělal?. Mám pocit že mi myšlenky naprosto explodovaly v hlavě. Zvědavost mi nedá a namátkově sáhnu po jedné složce. Rovnou složku otevřu a podívám se koho je to složka. ' Jméno : Kim Namjoon. Věk: 25 let. Určené zvíře: vlk. Rozsudek nad testovaným subjektem:..........'. Takže to můj otec unesl BTS? Proč to udělal? To mám za otce takovou hyenu? Promnu si spánky. 'Musím aspoň nějaké ty složky vzít a schovat. Ale kam? Ale kam? Už vím. ' pomyslím si výtězně a vezmu si Namjoonovu, Jungkookovu a mamčinu složku a schovám ji pod sedačku. Stejně domů poletím stejným letadlem. Vrátím ostatní složky tam, kde byli, zavřu kufr a zámknu přesky. Kufr si dám k nohám a začnu usínat. Když se vzbudím tak už přestáváme na letišti.
Po půl hodině už sedím v autě a mířím si to rovnou k sídlu otcovy organizace. Zastavím se u obřích dveří a zaťukám. Po chvíli se dveře otevřou a v nich stojí otcova asistentka. Překvapeně se na mě podívá a pak mě obejme. "Viv jsi to ty? Strašně moc ráda tě vidím. Co potřebuješ?" zeptá se mile a odtáhne se. " Ahoj Natalí. Dovezla jsem otci kufr. Pošta ho nechtěla odeslat, takže jsem mu ho dovezla osobně." odpovím ji a ona kývne. Ještě chvíli si povídáme a pak jsme se rozloučíme,ja ji předám kufr a vydám se zpět k letadlu. Najednou mě zastaví nějaké kňučení. Ten zvuk jde z boční uličky. Nevím co mě to napadne, ale zahnu do ní a spadne mi brada někam do neznáma. Naproti mě stojí majestátný vlk a dívá se přímo na mě. A já přísahám na cokoliv, že ty oči nejsou vlčí, ale lidské. Mám pocit že jsem je minimálně už tisíckrát viděla. Jsou mi tak povědomé. Kdo má tak oříškové oči? V tom mi to docvakne. Cítím jak mi srdce bije jako o závod. Vlk ke mně opatrně přistoupí a očichá mě. Pak se ke mně namáčkne a čumákem mi naznačí abych ho pohladila. Učiním tak. Nikdy mi vlci nepřišli jako krvelačné zrůdy. Jsou to nepochopená zvířata. Jeho srst je tak strašně jemná. Nedá mi to a zkusím ho oslovit. Co když je to opravdu on. "Namjoone? Jsi to ty?"

Tak je tu další kapitola 😊 chci vám strašně moc poděkovat za 70 přečtení. Moc to pro mě znamená. A jen takové info. V blízké době začnu pracovat na další knížce. Doufám že se vám to bude líbit 💝 Omlouvám se za případné chyby😊