Druhá tvář

30. Hoseok

Yoongimu ze spaní tečou slzy. Je mi ho strašně líto. Jak Viv tak Margaret jsem měl strašně rád a je to strašně těžké se s tím vyrovnat. Ale pro Yoongiho to bude třikrát těžší. Vstanu a protáhnu si záda. Po tom věčném sezení mi úplně ztuhla. Podívám se na Yoongiho, který klidně oddechuje a musím se smutně usmát. Dojdu ke dveřím a potichu je otevřu. Musím si trochu protáhnout nohy. Vyjdu z pokoje a potichu za sebou zavřu. Dojdu na záchod, pustím studenou vodu a opláchu si obličej. Je pro mě nezvyk brečet, protože se v jednom kuse usmívám. Teď ale nemám na úsměv ani pomyšlení. V kapse u kalhot najdu nějaké drobné. Vyjdu ze záchodů a zamířím si do k automatu na kafe. Vhodím mince, vyberu nápoj, stisku tlačítko a chvíli si počkám. V tom mi někdo skočí na záda. "Jungkooku slez ze mě. Já nejsem tvoje prolízačka." řeknu na oko naštvaně a Kook ze mě sleze. Když se na něj podívám očka mu úplně svítí radostí. " Promiň. Ale já mám takovou radost." zazubí se a já se na něj nechápavě podívám. "A co ti udělalo takovou radost?" zeptám se, ikdyž už pravděpodobně vím. "Kačka se probrala. No není to skvělé?" zapiští radostí a silně mě obejme. Já tam ale stojím jako solný sloup. Měl bych mít radost, ale nemám. Nevím proč. Až se tohle Yoongi dozví, tak se asi sesype. " Pojď za ní. Ptala se kde jsi. Chce tě vidět." začne mě za ruku tahat pryč, ale já se mu vysmeknu. Nechápavě se na mě podívá. Já si vezmu už hotové kafe z automatu a vyrazím opačnou chodbou pryč. "Hobi počkej. Tam Kačka pokoj nemá!" Křikne Kook a já se otočím" Ale já nejdu za Kačkou. "řeknu odměřeným hlasem. Kook svraští čelo." A ke komu teda jdeš? "zeptá se mě a skříží si ruce na hrudníku." Jdu k osobě, na kterou jste se všichni vykašlali. "řeknu a chci pokračovat ale Kook mě zastaví." Na koho jsme se vykašlali? "zeptá se nechápavě. To už mě naštve " No přece na Yoongiho. Vůbec vás nezajímá jestli už je vzhůru nebo jestli to vůbec přežil! " křiknu naštvaně a rychle se rozejdu k Yoongiho pokoji. Cestou mi po tváři tečou slzy. Nechci být na ostatní hnusný, ale když jim je Yoongiho stav úplně u zadku,tak je mi to strašně líto. Kačku mám taky rád, ale Yoongi je pro mě něco jako bratr. Přeci jen BTS už existují sedm let a jsme něco jako rodina. Aspoň jsem si to doteď myslel. Dojdu před Yoongiho pokoj a potichu otevřu dveře. Vejdu do vnitř a a zavřu za sebou. Yoongi už je vzhůru, kouká se z okna a po tvářích mu tečou slzy. Položím kelímek na noční stolek, obejdou postel a kleknu si k němu. " Yoongi co ti je? Bolí tě něco?" zeptám se a opatrně ho obejmu. " Ne to není ten důvod. Pořád nechápu, jak mi mohla umřít. Cítím se tak strašně sám. Je mi taková zvláštní zima. Taková vnitřní zima. Tak strašně mi chybí." rozpláče se ještě víc a já ho hladím po vlasech. Po chvíli se uklidní a podívá se mi do očí. " Hobi proč tu nejsou kluci? " zeptá se smutně a já si povzdechnu." Protože se Kačka probudila, tak jsou všichni, až na mě u ní." řeknu a při tom trochu uhnu pohledem. Yoongi si zase lehne a kouká nepřítomně do stropu. " Ty jsi u ní byl když jsem spal?" zeptá se Yoongi skoro až nepřítomným hlasem. " Ne nebyl jsem u ní. Byl jsem si jen umýt obličej a v automatu jsem si koupil tu břečku, které tu říkají kafe. Vím to od Jungkooka, který si mě u toho automatu odchytl."řeknu a vezmu ho za ruku. Chvíli je takové to trapné ticho. " Hobi?"promluví z čista jasna a já mu ruku stisknu na znamení, že tu jsem s ním." Copak?" zeptám se on na mě upře oči." Děkuji ti za to, že jsi tu se mnou. "zašeptá a smutně se na mě zadívá." Yoongi za tohle nemusíš děkovat. Já tu pro tebe vždy budu. Já tě nezradím. " stisku mu ruku o něco víc a v ten moment se otevřou dveře. Do místnosti vejdou sanytáři a přivezou tam na lůžku Kačku. Hned za nima se vynoří kluci. S Yoongim odvrátíme od nich pohled. Já se na ně nezvládnu ani podívat. Je mi z nich až špatně. Sanytáři 'zaparkují' lůžko na volné místo a odejdou. Kluci se na nás smutně a omluvně dívájí, ale je jim to prd platný. Jsem sice sluníčko skupiny, ale i tohle sluníčko umí přivolat pěknou bouři. Zvednu se a zatáhnu závěs tak aby na nás neviděli. Sednu si zpět k Yoongimu a začnu se hrát s jeho vlasy. Nejsem na kluky, ale baví mě, si hrát s jeho vlasy. Má je na dotek jemné, jako chmíří. Kluci mě pořád oslovují a ptají se, co se stalo, ale já je ignoruju. Ovšem po chvíli mi to začne neskutečně lézt na nervy. Znovu se zvednu a přijdu k nim. "Můžete toho už nechat? Já ani Yoongi nemáme zájem o tu vaši hranou lítost a falešný zájem. Před půl hodinou jste si na Yoongiho ani nevzpomněli, takže si teď nehrajte na to, že vám na něm záleží. Nikdo z vás neví jaké to je ztratit dívku vašich snů. Až na tebe Jine. Tebe to trochu omlouvá. Vím, že vás Kateřina potřebuje, ale to i Yoongi. Myslel jsem si, že už jsme něco jako rodina, která bude držet při sobě, ale jak tak koukám, tak jsem se spletl. Věnujte se tady té lady a nás si nevšimejte. " zavrčim a vrátím se zpět na své místo." Kluci co jsem udělala špatně, že se ke mně tak Hobi chová? " zeptá se Kačka takovým smutným hlasem. Mám chuť si za to chování nafackovat. Vždyť ona za to nemůže." Ale nic jsi neudělala lásko. Jim jen něco přelétlo přes nos. Však oni se uklidní. "řekne Jungkook a tím mě totálně dopálí. Cítím jak se ve mně vaří krev. Všimnu si, že Yoongimu opět tečou slzy proudem. Ze židle, na které sedím, téméř vystřelím. Znovu si to namířím ke klukům. Nejsou zvyklí, že bych byl nějak naštvaný nebo agresivní, takže se tváří dost ustrašeně. Když se naštvu já, tak už je hodně zle." No to už si snad ze mě děláš prdel ne? Jak jakože nám něco přeletělo přes nos. Pokud už jsi zapomněl, tak ti trochu osvěžím paměť . Před čtyřmi hodinami zemřela Viv a před sedmi hodinami to schytala i Margaret. Ty Jungkooku máš takové štěstí, že tvá milovaná přežila. Viv a Margaret takové štěstí neměli. Tak si nech ty tvoje kousavé poznámky pro někoho jiného. Když už mu nejsi oporou, tak alespoň na Yoongiho ber ohled!"rozčílím se tak až mi sliny od pusy lítají. Jungkook se na mě dívá se slzami v očích a chce něco říct, ale Kačka ho předběhne." Cože? Viv a Margaret jsou mrtvé? "zeptá se a já se ironický uchechtnu. Sám sebe vůbec nepoznávám. Takhle jsem se v životě k nikomu nechoval. A ke klukům už vůbec ne." Tak oni se ti nesvěřili? Hmmm dobrá práce kluci. Tleskám. Ano Ano Kačko obě dvě jsou už na druhém břehu. A místo toho aby kluci byli Yoongimu oporou, tak si ho nevšímají. Opravdový přátelé." ofrknu si a vrátím se na své místo. Nejraději bych si teď nafackoval, ale svým způsobem mám na ten vztek i nárok. V pokoji zvládne hrobové ticho.

Zdravím všechny. Je tu další kapitola a mám pocit že je to strašný odpad😂. Snad si při čtení nevyškrábáte oči😂. PS: omlouvám se za případné chyby.