Druhá tvář

21.Violet

"Vi-vi pro-sím, ne-ch m-mě to vys-větlit" vykoktá, ze sebe Jimin a já ho opatrně chytnu za ruku. " Jiminie. Vyříkáme si to, až budeš v pořádku. Teď musíš hlavně odpočívat a nerozčilovat se. Tvé tělo utrpělo strašné ztráty." řeknu a mám co dělat abych se znovu nerozbrečela. Jimin mi ruku trochu stiskne, ale opravdu jen trochu. Je tak strašně slabý a vychrtlý. Nemůžu uvěřit tomu, co jsem mu tou mou ignorací způsobila." Mé srdce utrpělo hor-ší ztrátu, než mé tělo." povzdechne si a trochu chraplavě se nadechne. Jeho smutné oči jsou upřené na mě a já mám chuť si nafackovat za to, co jsem mu provedla. Pořád ho mám ráda a takový pohled na něj mě nesnesitelně bolí. " Kači? Můžeš jít s klukama nahoru? Potřebuju Jiminovi něco říct v soukromí." povzdechnu si a svůj pohled upřu na Yoongiho, který se na mě dívá soucitným pohledem. Kývne na mě a odvede Kačku s Jungkookem z laborky. Opět se podívám na Jimina. V tu chvíli se nekontrolovaně rozbrečim. Teď to na mě totálně dopadlo. Stisknu Jiminovi silně ruku. "Jiminie odpusť mi to prosím. Tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem ti takhle ublížit. Nečekala jsem, že to povede k tomuhle." dostanu ze sebe a přiložím si jeho ruku ke rtům a začnu mu hřbet ruky pusinkovat. "Vivi prosím přestaň plakat. Tvé slzy a tvůj smutek mě ničí. Podívej se na mě." zašeptá a já se mu zahledím do očí. Palcem mi začne ruku hladit. "Jiminie proč jsi na mě pořád tak milý, když jsem ti tak moc ublížila? Vždyť kvůli mě sis málem vzal život. Jsem jen bezcitná svině." rozbrečím se na novo a tentokrát jsou proudy slz ještě silnější. "Protože tě pořád miluju. Je mi jasné, že už se ke mně nikdy nevrátíš, ale chci být alespoň tvůj kamarád. Strašně mě užírá, když si mě nevšímáš. Ale věř mi, že jsem tě nepodvedl schválně. Když jsi s Joonem a Kačkou odjela, tak se ta holka furt o mě otírala a když jsme přijeli ze sadu, tak mi vtrhla do pokoje uvěznila mě pod sebe a znásilnila mě ." řekne smutně. Už ani nemůže brečet, protože nemá co. Natáhnu druhou ruku a pohladím ho po tváři." Jiminie. Sice už to nebude tak, jak předtím, ale přátelé budeme navždy. Odpusť mi prosím to mé chování. Už nikdy se takhle chovat nebudu. "vzlyknu a Jimin se slabě usměje." Děkuji, že jsi mi odpustila a že budeme alespoň přátelé. Já ti taky promijím. Přeju ti ať jsi s Yoongim šťastná. A kdyby jsi někoho potřebovala, tak tu pro tebe budu. "řekne s úsměvem na rtech a mě se po těle rozlije pocit nesmírné vděčnosti. Musím mu to nějak vynahradit. Dokud se nezotaví tak se o něj budu starat. A začnu s tím hned teď." Jimi odnesu tě do pokoje. Musíš si pořádně odpočinout a nabrat sílu. " pronesu starostlivě. Odpojím Jimina z monitorů, infuze sundám ze stojanů a nasadim si je na ruku. Poté si vezmu Jimina do náruče a odnesu ho do našeho pokoje. Celou dobu se na mě kouká, jak na svatý obrázek. Položím ho na postel a infuze položím na druhou stranu postele. Vrátím se do laborky a vezmu dva stojany na infuze a monitor na měření srdeční činnost. Dojdu zpět do pokoje a Jimina opět připojím. Infuze pověsím na stojany. Přikryju Jimina dekou a dojdu do kuchyně. Ještě, že jsem kuchařům řekla aby dneska začali vařit dřív. Je tu už přípravná bramborová kaše, pečené maso a hovězí vývar. Vezmu dva hluboké talíře. Do jednoho naberu vývar a do druhého dám kaši a hovězí maso. Vezmu příbor, vezmu oba talíře a dojdu zpět do pokoje. Jimin se na té posteli téměř ztrácí. Je to strašný pohled. Ale já to takhle nenechám" Jimine pojď se alespoň trochu najíst. Musíš přibrat, aby jsi se zvládl zotavit." řeknu a položím talíř s kaší a masem na noční stolek. Vezmu lžičku a začnu ho krmit polévkou. Vím, že sám by se nenajedl, takže mu s tím pomůžu. Dám mu poslední lžičku do pusy a prázdný talíř vyměním za ten s hlavním jídlem. Naberu kousek masa a trochu kaše a dám to sousto Jiminovi do pusy. Když dojí i hlavní jídlo, tak odnesu nádobí do kuchyně a vrátím se do pokoje i s litrovou lahví plné vody kterou mu postavím k nočnímu stolku. Sednu si na postel a začnu Jimina hladit po vlasech. Za chvíli už pomalu usíná. V tu chvíli to pokoje vejde Yoongi a sedne si ke mně. Ruku mi omotá kolem pasu a já mu dám pusu na tvář. " Udobřili jste se?" zeptá se Yoongi a já se na něj usměju. "Ano. Všechno jsme si vyříkali a jsme zase přátelé. Ale neboj se. Budu jen tvá přítelkyně. Nemusíš se bát. I Jimin to přijal. Sám mi řekl, že nám přeje, ať jsme spolu šťastní. Nechápu, jak mě po tom všem ještě může mít rád ." povzdechnu si a Yoongi mi dá pusu do vlasů." Tebe nejde nenávidět. Už se tím netrap. Vše se vyřešilo a Jimin bude za pár dní nebo týdnů v pořádku. Už se to vyřešilo. Pojď ,půjdeme spolu do našeho pokoje, ať se Jimin může prospat. " řekne a zvedneme se spolu z postele. Chceme odejít, ale Jimin mě zastaví." Vivi kam jdeš? "zeptá se a já k němu dojdu a dám mu do ruky malou krabičku s tlačítkem." Jimi, potřebuju si něco zařídit. Když budeš něco potřebovat tak stiskni toto tlačítko a já přijdu, dobře? " zeptám se a on kývne. Ještě než odejdu, tak zatemním a s Yoongim vyjdeme z místnosti. " Yoongi běž napřed. Potřebuju si ještě promluvit s Kačkou. Počkej na mě v pokoji. "požádám ho. On kývne a vydá se po schodech dolů do našeho pokoje. Já si to zamířím do Kookova a Kaččina pokoje
Otevřu dveře a hned mi spadne brada. Asi bych se měla naučit klepat. V posteli leží Kook s Kačkou, oba jsou nazí a jak to slušně říct, ehm no prostě si to mezi sebou rozdávají. Jakmile si mě všimnou tak začnou oba ječet. "Promiňte, nevěděla jsem že tu ehm něco děláte. J-já přijdu radši jindy." řeknu a zabouchnu za sebou dveře. Proboha toto se může stát jen mě. Ještě celá rudá si to zamířím ke schodům, ale zastaví mě hlasité "Ahhhh, Katy" radši ani nechci vědět, proč tento zvuk vyšel z jejich pokoje. Sejdu dolů po schodech a vejdu do našeho pokoje. Yoongi tu není. Vejdu do koupelny a uvidím ho ve vaně. Vůbec se nehýbe a má zavřené oči. Pomalu k němu přijdu, položím mu ruce na ramena a začnu ho masírovat. Yoongi slastně zakňučí a pootevře svá očka. Je tak roztomilý. "Co jsi tam tak dlouho dělala? Bylo mi po tobě smutno." pípne a udělá na mě štěněčí oči. Tomuhle nemůžu odolat a velmi jemně ho políbím. Po té co se odtáhneme si navzájem zahlédime do očí. Po chvíli ticha promluvím." Co takhle zajet zítra do obchoďáku a koupit ti něco slušivého? "zeptám se, on pokýve hlavou a vstane z vany. Já zavřu oči a pro jistotu ještě sklopim hlavu. Nechci to uspěchat, ikdyž Yoongimu věřím na 100%. Yoongi si obleče župan a já ho zavedu do malé místnůstky. Je tu jedno masérské lehátko a malá komoda, na které jsou různé masážní oleje. Maserský kurz jsem si udělala už dávno, protože jsem si myslela, že se tím budu živit, ale pak přišla ta otcova organizace a my jsme až nechutně zbohatli. Od té doby masíruju jen Kačku a Margaret. Yoongi na mě zůstane koukat s otevřenou pusou. Hádám, že od posledního koncertu ho nikdo nemasíroval. Já jen kývnu a podám mu ručník, aby si mohl zakrýt spodek těla, který momentálně nechci vidět. Odloží si župan a kolem pasu si omotá ručník. Lehne si na lehátko břichem dolů. Náhodně vyberu olej a trochu naleju Yoongimu na záda. Místnost zaplaví vůně broskví. Lahvičku zavřu, odložím zpět na komodu a začnu Yoongimu předjíždět rukama po zádech. Je vidět jak z něj úplně opadá všechen stres. Po chvíli se jeho tělo úplně uvolní a on spokojeně zamručí. Když skončím, tak s ním dojdu zpět do ložnice a uložím ho do postele. Sice jsou dvě hodiny odpoledne ale Yoongi během pěti minut usne. Vydám se zpět k Jiminovi. Z Kookova pokoje se nic neozývá a tak tam trochu nakouknu. Kookie leží s Kačkou v obětí a oba spí. To jsem tu jediná kdo je vzhůru? Dneska jsem ani nikoho z ostatních členů BTS neviděla. Nevím kam se vypařili. Dojdu k Jiminovi do pokoje a sednu si k němu na posteli. Zase. Klidně oddechuje a přístroj nehlásí, žádný problém. Asi po půl hodině koukání na Jimina, mi začnou těžknout víčka. Plesknu sebou na volnou stranu postele a z čista jasna usnu. Asi mě Yoongi tou svou spánkou nemocí nakazil.

Zdravím všechny. K této kapitole nemám co dodat,ale chci se zmínit o své nové fanfikci Nikdy se tě nevzdám. Je to ship Taekook, takže kdyby to někoho zajímalo tak se na to může podívat 😊ps: omlouvám se za případné chyby 😊.