Druhá tvář

7. Pán R.

Kouknu se na hodinky. V Korei je přesně půlnoc. Ale tady v Česku je pravé poledne. Má limuzína vjede do velké podzemní garáže. Řidič zaparkuje, vystoupí a otevře mi dveře. Vezmu si svůj kufr a vystoupím. Řidič se mi pokloní a já si přivolám výtah. Vyjedu do nejspodnějšího patra, kde se nachází, moje výzkumná laboratoř. Vejdu do ní a chvíli se rozhlížím. Najednou mě osloví ženský hlas. "Vítejte zpět pane. Zrovna je přivezli a spoutali. Vše je připraveno." ze dveří vyjde vyšší žena, oblečená do dlouhého, bílého pláště. Ohnivě rudé vlasy ji padají na ramena a na nose se jí lesknou úzké brýle. " Dobrý den Natalí. Jsem velmi potěšen těmito zprávami. Přiveďte je. Nejdříve si s nimi chci pohrát" ušklíbnu se a Natalí kývne a odejde. Po chvíli přivede šest spoutaných mladíků. Něco mi tu ale nesedí. Jeden chybí. Zamračím se a podívám se na Natalí. "Kde je ten růžovovlasý?" zeptám se přísně a ona znervozní. "Omlouvám se můj pane, ale když jsem je přijeli zatknout tak utekl. Nikdo neví kde je. Ale neúnavně po něm pátráme." vysvětlí mi a já kývnu hlavou. "Aspoň máme těch šest." prohlásím nahlas a přistoupím k mým vězňům. Kdybych neměl přítele,tak bych se na ně vrhl. Jsou naprosto dokonalí. Příjdu k tomu nejstaršímu. Natáhnu ruku a chytnu ho za bradu . Tím ho donutím aby se mi podíval do očí. Zračí se v nich čistý strach." Jak se jmenuješ?" zeptám se a začnu čekat na odpověď. Mladík polkne. "Kim soak-Jin" zašeptá. Úšklíbnu se a chci ho políbit. On ale ucukne hlavou a tím mě naštve. A to dost. Zaryju nehty do jeho nádherného obličeje. Jin bolestně zaskučí. Jeho křik lahodí mým uším. Vstanu a zadívám se na Natalí. "Připoutejte je k lehátkům a připojte je k přístrojům." rozkážu a Natalí kývne"Ano pane" zasalutuje a já dojdu k židli, na které se uvelebím. Začnu tu scénu před sebou pozorovat. Svůj pohled zaměřím na toho nejmladšího. Z jeho krásného obličeje tečou slzy proudem. Nevím proč, ale tenhle pohled se mi moc líbí. Když všichni leží připoutaní na lehátkách a jsou připojení k přístrojům, Natalí všem odebere krev. "Na kom chcete vyzkoušet první dávku Xomalu?" zeptá se a já ukážu na toho nejmladšího. "Jungkook" Odpovím jednoslovně. " Ale nejdříve chci vyzkoušet jestli Xomal má opravdu regenerační a léčivé účinky. Připravte mi žiletky a jed škorpiona." rozkážu a Natalí vše připraví a přinese mi to spolu se dvěmi dávkami Xomalu. Přijdu k lůžku Jungkooka a tajemně se usměji. Vezmu jednu žiletku do ruky a rozříznu Jungkookovi tričko. Díky tomu se mi naskytne pohled na jeho dokonalé tělo. Je tak nádherné, až se mi do něho nechce říznout. Ale musím. Ještě před tím ale Jungkookovi do pusy narvu kus látky. Jeho křik si vychutnám později. Přejedu ostrou stranou žiletky po jeho skvostném těle. Na kůži se ihned začne vybarvovat rudá cestička. Jungkook zapiští do látky a já přejedu žiletkou znova a znova. Kook se svíjí v bolestné agónii, ale to ještě neví co ho teprve čeká. Když už mě žiletka omrzí, vezmu si do ruky injekci s jedem. Jehlu zapíchnu svému nádhernému zajatci do krční tepny a stlačím píst až úplně do konce. Teď nastane ta zábava. Jed začíná působit. Čára na monitoru začíná vynechávat. Kook bolestně skučí do látky a já nedočkavě očekávám výsledek. Najednou se místností rozezní dlouhé pípání a na monitoru se objeví dlouhá čára, značící zástavu srdce. Jungkook se přestane hýbat a z očí mu stečou dvě smrtné slzy. Oči má stále otevřené. "Je mrtvý?" zeptá se Natalí a já zakroutím hlavou. "Teprve se noří do smrti. Je čas mu do žil nalít Xomal a uvidíme co se stane." řeknu zamyšleně. Jsem tak ponořený do svých myšlenek, že ani nevnímám křik ostatních zajatců. "Pane vše je připraveno" řekne Natalí a já přikývnu. Ona stáhne z pytlíků plastové svorky a do hadiček začne proudit bronzová látka. Nehybné a pořezané tělo se začne klepat a regenerovat. Rány přestanou krvácet a začnou se stahovat. Po chvíli se čára na monitoru znovu rozhýbe a Jungkook se opět probudí k životu. Chraplavě se nadechne a já mu vytáhnu látku z pusy. Je radost zase vidět jeho hrudník jak se zvedá a klesá. Tento hezounek je úžasný pokusný králík. Byla by škoda, o něj tak brzo přijít. Výtězně se usměji. Teď už jen zbívá jen propojit člověka se zvířetem a budu neporazitelný. Dojdu ke stolu a otevřu svůj kufr. Chci z něho vytáhnout Jungkookovu složku, kde jdou napsány všechny informace o něm, ale obsah kufru mě zarazí. Není v něm ani jedna složka. Zato tu je spousta knih. Až teď se podívám na iniciály na boku kufru. Je tam V. R. A teď mi to dojde. Vzal jsem si Violetin kufr místo toho svého. Jestli Violet zjistí co je ve skutečnosti má firma zač,tak to dopadne hodně zle. To nesmím dopustit. Violet se nesmí nic dozvědět.

Tak je tu další kapitola. Doufám že se vám bude líbit. 😊Předem se omlouvám za chyby