Druhá tvář

33. Yoongi

Dívám se na pódium, na kterém vystupují kluci a Kačí. Je zvláštní to zažít jako divák a ne jako účinkující . Ale občas jsem si říkal, jestli jsem si ten svůj odchod neměl rozmyslet. Ovšem musím uznat, že to Kačí vážně jde. Ale Kookie není dneska ve své kůži. Jelikož jsem ve třetí řadě tak vydím jak je bledý, takže vypadá, že se každou vteřinou sesype. Taky si všimnu, že se pořád dívá do publika, jakoby někoho hledal. Asi hledá mě. Ale v tom davu mě nemá šanci poznat. Mám úplně jinou barvů vlasů, nasazenou kapucu, roušku na puse a sluneční brýle na očích. Sice vypadám jako absolutní idiot, ale aspoň si mě Armys nevšímají. Po té co skončí Anpanman, Namjoon vyhlásí pauzu a všichni odejdou z pódia. Sotva odejdou, ze všech stran se začnou ozývat různé teorie, kde je Suga. Já si toho moc nevšímám a tvářim se, že jakože nic. Kluci jsou pryč teprve pět minut, když mi zavybruje telefon. Zapnu ho a podívám se na displej. Je tam smska od Jina, ve které stojí: Yoongi, jestli tu jsi, tak rychle přijď prosím za námi. Jungkook má zdravotní potíže.
Sotva si zprávu přečtu, ihned vystartuju ze sedadla. Co se mu to zase stalo? Mám o něj strašný strach. Mohl zkolabovat nebo mu mohl selhat nějaký orgán. Kookie vždy maká až do padnutí a mnohdy celý den ani nejí a ani nepije. Prodírám se řadami a běžím k zákulisí. Cestou si sundám brýle a roušku. Ochranka mě hned pozná a pustí mě dál. Otevřu první dveře, které mám po ruce. Vtrhnu dovnitř, jako velká voda. Na zemi leží Kookie, má pokrčené nohy, na hrudníku má mokrý ručník, na nose a puse má nasazenou kyslíkovou masku a doktor mu na čele drží chladící polštářek. Kluci stojí okolo Kookieho a Kačí u něj klečí a drží ho za ruku. Sotva za sebou zavřu dveře, všechny pohledy se přesunou na mě a kluci šokovaně otevřou pusu. Já to ale neřeším. Kleknu si ke Kookovi a pahladím ho po tvářičce. " Proboha Kookie. Co se ti to zase stalo?" povzdechnu si. Kookie malinko otevře oči a podívá se na mě. Následně oči znovu zavře a upadne do bezvědomí. " Proboha kluci co se mu stalo?" otočím se na ně, ale odpověď se mi dostane v podobě pokrčení ramen. Ještě pět minut tam tak jsme, když v tom se Kookie opět probere. "Kluci, měli byste jít. Pauza za chvíli skončí." zašeptá Kookie ale já to ihned zamítnu. "Kluci tu zůstanou a dohlédnou na to, aby jsi odpočíval. Já to za vás dokončím. A ani se nepokoušej protestovat." pohrozím mu a zvednu se. Všichni na mě vyvalí oči. "Yoongi vždyť jsi říkal, že....." začne Jimin, ale já ho v půlce věty přeruším. "Já vím, já vím. Říkal jsem, že skončím, ale pro vás to udělám. Kookie vás tu potřebuje. Nechte to na mě. Věřte mi kluci a ty taky Kačí. Potřebuju maskérku!" křiknu a rozejdu se ke dveřím. Už sahám po klice, ale zastaví mě Kookieho slabounký hlásek. "Yoongi.... Děkuju ti. Děkuji, že jsi tu." zašeptá a já se na něj soucitně usměju " Pro tebe všechno Kookie. A to platí i pro vás kluci a pro tebe taky Kačí." řeknu a vyběhnu z místnosti. Zamířím si to do maskérny. Hned co mi maskérka dodělá Make-up, vběhnu do šatny, kde na sebe hodím nějaké koncertní oblečení, technyci mi přidělají mikrofon a naposledy vše zkontrolují. Zhluboka se nadechnu a vyjdu na pódium. Chvíli je hrobové ticho, ale po asi půl minutě se ozve masivní potlesk a ječení fanynek. Všichni skandují mě jméno. " I já vám přeji krásný večer. Omlouvám se, že jsem tu nebyl s ostatními od začátku. Bohužel si teď procházím zrovna né moc pěkným obdobím, a proto jsem se rozhodl dočasně BTS opustit. To je pravý důvod, proč tak dlouho nebyly koncerty a ani nové alba, či písničky. Ale slibuji, že jsem připraven se znovu vrátit a to se vší parádou!"zařvu do mikrofonu a všichni začnou zběsile tleskat. Odehraju celý můj Agust D mix tape a cítím se při tom skvěle. Asi jsem pro to pódium zrozený. Dozní poslední tón poslední písně a já se ukloním. Všude je slyšet potlesk a nadšené výkřiky fanoušků. Na pódium vběhne jeden z techniků a já mu do ruky dám flešku, s mou nejnovější písní. A pak se ho ještě zeptám, jestli mají kluci zaplý přenos a on kývne a odejde. Znovu se chopím mikrofonu. " Doufám, že jste si to užili. Asi se ale ptáte kde jsou ostatní. Bohužel, se stala jedna taková smutná věc, a to, že Jungkook zkolaboval. Nemusíte se ale bát, je v dobrých rukou. Kluci a Kačí u něj zůstali, aby na něj dohlídli a podpořili ho. Víte posledních pár týdnů jsem se s klukama pořád hádal a teď mě to strašně mrzí, protože diky tomu co se stalo Jungkookovi jsem si uvědomil jak moc mi na klucích záleží a jak moc je mám rád. A proto jsem se rozhodl jim věnovat poslední písničku. Nikdo ji ještě neslyšel a ani k ní není videoklip. Nikde zatím není veřejná a vy jste první, kdo ji uslyší. Ta písnička se jmenuje Daechwita. Doufám že se vám bude líbit. A taky jste první kdo mě poprvé za ty asi tři měsíce uvidí bez kapuce. Kluci tohle je pro vás a hlavně pro tebe Jungkookie. "zakončím svůj proslov a z hlavy si sundám kapucu a všem se tak naskytne pohled na mé čerstvě nabarvené modré vlasy. Následně si vysleču i mikinu. Všichni začnou ječet a tleskat. Dojdu k okraji pódia a mikinu dám do davu. Opět se ozve salva nadšeného křiku a já začnu zpívat. Když skončí i Daechwita, ukloním se a za všechny se rozloučím. Úplně v klidu, v doprovodu obrovského potlesku, jdu do zákulisí a z tama tryskem uhaním ke Kookiemu. Celý uřícený vběhnu do místnosti, kde všichni sedí namáčknutí na jednom gauči a na tom druhém leží Kookie, který už vypadá lépe. Už ani tu masku na nose nemá. Přisednu si k němu a opatrně ho obejmu. " Tak co Kookie? Jak ti je?"zeptám se starostlivě a zastrčim mu neposlušný pramen vlasů za ucho. On se unaveně usměje." Už je to mnohem lepší Yoongi. Děkuju. " zašeptá a chytí mě za ruku." To co si o nás řekl, bylo tak krásné. Ty modré vlasy ti moc sluší. A víš mám na tebe takovou otázku nebo spíš prosbu. Vrátíš se k nám? "zeptá se a já sklopím pohled." Kookie já nevím. Pořád si vyčítám to, co jsem vám řekl v té nemocnici. A nejvíce jsem ublížil právě tobě. Nevím jestli si vůbec zasloužím být v BTS." on pomalu natáhne ruku a pohladí mě tváři." Samozřejmě, že si to zasloužíš. Jsi úžasný člověk Yoongi. A na to v té nemocnici zapomeň. Byl jsi v šoku. A upřímně řečeno a teď to bude znít hnusně ale doufám, že mě Kačí nezabije. Je divné když tvoje pasáže zpívá holka. Chci aby ses vrátil Yoongi. Vždyť jsi to říkal i na pódiu. Všichni chceme aby ses vrátil. " začne škemrat a já se podívám na Kačí." Bude ti to vadit? " zeptám se " V žádném případě mi to vadit nebude. Tyhle koncerty nejsou nic pro mě. Jsem ráda, že jsi se rozhodl se vrátit Yoongi. "zvedne se z gauče a obejme mě. Kývnu na znamení souhlasu." No tak dobře. Vrátím se. Ale teď už Kookie nemluv a odpočívej. Potřebuješ to. "pohladím ho po vlasech a usměji se." No vidíte. Konec dobrý, všechno dobré. "ozve se ode dveří. Stočím pohled a uvidím svou dívku. A hned za ní stojí Margaret. Obě se usmívají, jako kdyby si šlehli nějakou drogu. Kromě mě začnou všichni ječet. Já se neudržím a začnu se hihňat. Ječí jako malé holky a ty jejich výrazy jsou k nezaplacení. " Co je tu vtipnýho Yoongi. Vždyť tu jsou duchové! " vypískne Jin, který se tiskne ke stěně. Vivi se zasměje, dojde ke mně a obejme mě. Margaret zatím sleduje kluky a Kačí s pobaveným pohledem. My si toho moc nevšímáme a s Vivi si koukáme navzájem do očí"Rozhodl jsi se správně Yoongi. Jsem ráda, že jsi mě poslechl a s klukama jsi to urovnal. Teď už ti zbívá jen jedna věc, kterou musíš udělat." řekne Vivi a vezme můj obličej do svých dlaní. " Co mám udělat?" zeptám se a Vivi se usměje. " Polib mě Yoongi. Políb mě co nejvášnivěji umíš ." vydechne a já neváhám už ani vteřinu. Spojím naše rty v jedny. Líbáme se dlouho a vůbec nám nevadí, že na nás ostatní civjej. V tom ucítím teplo lidského těla. Na, svých rtech už necítím, takový ten mrtvolný chlad, ale cítím teplé a měkké rty, o kterých jsem si myslel, že už je nikdy nebudu moct ochutnat. Mé ruce už neobjímají studenou duši, nýbrž hřejivé lidské tělo. Odtáhneme se a otevřu oči. To co uvidím mi vžene slzy do očí a kluky donutí křičet ještě víc. Přede mnou stojí živá Vivi. Kaštanové vlasy, ve kterých má vpletenou bílou růži, ji padají do jejích pronikavě modrých očí a oblečená je celá do bíleho. " Vivi. Ty žiješ?"dostanu ze sebe šokovaným hlasem." Ano lásko. Jsem opravdu živá. A to díky tobě. Pán říše mrtvých ti dal šanci mě přivést zpět mezi živé a tys té šance využil. Jsem ti tak vděčná, že jsi mi věřil a neopustil jsi mě ani po mé smrti. Miluji tě Yoongi. " Vivi mi skočí kolem krku a silně mě obejme. Konečně ji mám zase u sebe. Konečně můžeme být spolu zase šťastní. Vydržel bych tak klidně celou věčnost, kdyby nás nevyrušila Margaret. " No tak já zase půjdu, když tu o mě nikdo nejeví zájem. "řekne naoko uraženě a chystá se k odchodu, ale zastaví ji Jin? Já myslel, že Margaret chodila s Joonem. "Ať tě ani nenapadne mě znova opustit. Teď už tě odejít nenechám." Jin si ji přitáhne do pevného objetí a následného polibku. A stane se to samé co se stalo s Vivi. Když se odtáhnou tak v místnosti stojí živá Margaret. V tu chvíli, jakoby se všichni vzbudili z tranzu a tak všichni utvoříme hromadné objetí. Teda všichni, kromě Kookieho. Toho holky přijdou obejmout, tak aby mu neblížili. Přitáhnu si Vivi k sobě a znovu ji obejmu. "Ani nevíš jak jsi mi chyběla." vydechnu ji do vlasů. "Ty jsi mi taky chyběl." oplatí mi a vytvoří mi značku na krku. " Aby všechny Armys věděly, že jsi jen můj." zavrní mi do ucha a odtáhne se. V tom mi zavybruje telefon. Zamračím se a vytáhnu telefon z kapsy. Co zas kdo chce? Zrovna teď, když chci každou vteřinu věnovat Vivi. Zapnu ho a přečtu si SMSku, která se mi zobrazí. Vtu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Zblednu a stojím jako solný sloup. "Lásko co ti je?" zeptá se, ale já se nemůžu ani pohnout. " Yoongi tak co ti je?" zeptá se znovu Vivi a vytrhne mi telefon z ruky. Přečte si zprávu a zbledne úplně stejně jako já. " Vivi, Yoongi? Co je? Co se děje?" zeptá se Jimin a Vivi mu ukáže smsku. Stojí v ní: Jestli si myslíte, že jste vyhráli, tak se šeredně pletete. Sice jste vyhráli boj,ale né válku. Postarám se o to aby jste zmizeli z povrchu zemského. P. R.
" Kdo je P. R.? "zeptá se Namjoon." P. R. jsou iniciály. Je to Petr Renér a je to můj otec. " dostane ze sebe Vivi a všem v tu chvíli dojde, že to nejhorší nás ještě čeká. 'Ale jak se zvládneme ubránit tak velké a vlivné organizaci? Přežijeme to vůbec? ' to jsou otázky, které se nám všem honí hlavou. Toto není konec boje, ale začátek války.

Zdravím všechny. Tohle je poslední kapitola Druhé tváře. Ale nebojte se. Bude druhý díl s názvem Ztracená naděje. Ale teď bych se chvíli chtěla věnovat své druhé ff s názvem Nikdy se tě nevzdám. Tuto ff jsem teď hodně zanedbávala a chtěla bych ji co nejdřív dopsat, abych se mohla věnovat druhému dílu Druhé tváře. Strašně moc všem děkuji za to, že mou fanfikci čtete a že se vám líbí. Moc to pro mě znamená 💖. Ještě jednou moc děkuji 💖. PS : omlouvám se za případné chyby 😊.