Druhá tvář

4.Violet

"Jak dlouhou spolu chodíte?" zeptá se Jimin a já se málem udusím vodou, které jsem se zrovna napila. Začnu kašlat. Po chvíli se konečně můžu zase nadechnout. "Jak tě tohle napadlo?" dostanu ze sebe a nechápavě se na něj podívám. Zdá se mi, že se Jiminovi v očích objevil smutek. Sednu si k němu a zadívám se mu do nich. Jsou tak úchvatné, až se vnich začnu ztrácet. Jimin si povzdechne. "No to jak jste se objímali,jak jste spolu mluvili. Tak trochu mi to připadalo, že jste pár." zašeptá skleslým hlasem. Sice nechápu proč ho to zajímá ale nemůžu se dívat na to jak je smutný. "Jimine neboj se. Já a Martin nejsme pár. Martin má přítele se kterým strašně šťastný. My dva jsme jen kamarádi. Známe se od první třídy." řeknu a pohladím Jimina po hřbetu ruky. "Tím chceš říct, že on je..." zeptá se šokovaně a já kývnu. "Ano Martin je gay. Ale je to úžasný kluk a výborný lékař. Ale nechápu proč tě to tak zajímá." dostanu ze sebe a on otočí hlavu k oknu. " P-p-protože se mi l-líbíš a asi jsem se d-do t-t-tebe zamiloval." vykoktá a zrudne jako růže. Mám pocit, že mi srdce vynechalo úder. Cože to řekl? O-on že mě.. Ne to ne. Asi se mi to zdálo." C-c-cože? " vykoktám a upřu na něj překvapený pohled. " I když jsem tě poznal asi před dvěma hodinama, naprosto jsem se do tebe zamiloval. Ale je mi jasné, že máš nějakého přítele, který je pro tebe lepší a je hezčí než jsem já. Ale já tě miluji. Jen chci aby jsi to věděla. " zašeptá a u toho se mu třese hlas. Tak se mi to nezdálo. On to vážně řekl. Park Jimin, můj idol, vzor a bias, mi řekl, že mě miluje. Teď už je mi skoro všechno jedno. Nikdy jsem si nemyslela, že ho potkám natož aby mi řekl, že mě miluje. Mé tváře naberou odstín těch nejrudějších růží. Přisunu se k Jiminovi blíž a vezmu jeho tváře do svých dlaní a tím ho donutím, aby se mi podíval do očí. On ale pohled sklopí k zemi. "Jiminie prosím podívej se na mě." poprosím ho a on tak učiní. V jeho očích se zrcadlí smutek. Začnu palcema hladit jeho dokonalé tváře. " Jiminie já tě taky miluju. A to už dost dlouho. Jsi ten nejhezčí a nejmilejší kluk, kterého jsem kdy viděla. I když jsi teď jako stéblo trávy ve větru, pořád jsi ten kluk, do kterého jsem se před dvěma lety zamilovala. Ani jsem si nemyslela, že tě někdy uvidím natož abys mi řekl, že mě miluješ. Ale jsem tak ráda, že tu jsi a že jsi mi to řekl. Miluji tě víc než jakýkoliv drahý kámen nebo peníze. "dostanu ze sebe a Jiminovi se v očích místo smutku objeví radost a láska." Takže. Takže by jsi chtěla být mou přítelkyní? Vím, že je to strašně brzo, ale nechtěl jsem to v sobě dlouho dusit. " dokončí svůj proslov a já si jeho obličej přitáhnu ještě blíž k tomu mému. Chvíli se mu koukám do očí, ale po chvíli se konečně odhodlám a spojím naše rty v jedny. Jimin začne okamžitě spolupracovat. Naše rty jsou jako skládanka, kterou jeden bez toho druhého nezvládne poskládat. Jeho rty jsou tak nadýchané, jemné a sladké. Nemohu se jich nabažit. Po chvíli se odtáhnu kvůli kyslíku. Opřu si o jeho čelo to své a usměju se. " Stačí ti to jako odpověď?" zeptám se a mrknu na něj. On zčervená a úsměv mi oplatí. Vydržela bych se na něj dívat klidně celé hodiny. Ale přeruší mě rána, která se ozve ode dveří. "AU. Tohle dost bolelo" řekne někdo za dveřmi. Ty se otevřou a do místnosti vejde Martin,který si mne čelo. Nevydržím to a začnu se hihňat. Martin mě spraží varovným pohledem. "Co je tu tak vtipného" zeptá se na oko naštvaně, ale v zápětí se začne smát taky. "Na tady máš ty ortézy. Víš jak se nasazujou, že jo?" zeptá se a já kývnu. "No dobře už budu muset jít. Kdyby jsi něco potřebovala tak mi dej vědět. Zatím se měj Vivi." křikne ještě a zavře za sebou dveře. Položím ortézy na okraj postele a vstanu. Jimin se na mě zvědavě podívá. "Kam to jdeš?" zeptá se a já se na něj ohlédnu."Jdu ti připravit koupel" usměji se na něj a zmizím v koupelně.

Tak je tu další kapitola. Doufám že se vám bude líbit😊omlouvám se za případné chyby 😊